close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

January 2011

"I sometimes want to live on other palce...In other time.."

12. january 2011 at 18:19 | Aya |  Her diary
So far, from my Pain..
Jak už z nadpisu vyplývá, nálada nic moc..=)..Někteří pochopí, jiní se spokojí s tím že je to jedna z mých..."Večerních" depresí =).. Nu.. Co je nového..
To že jsem "prošla" při talentovkách mi přišlo dokonce už i poštou. Moc uspokojující, vidět to i černé na bílém =) 
..ALe co už...užijte si písničku..
A. 


...Možná.

11. january 2011 at 19:38 | Aya |  Her diary
Tomuhle článku nebudete absolutně rozumět..ale potřebuju si vylít srdce aspoň někde, kde okamžitě nebudu zasypána salvou otázek "Proč?!" "Jakto?! "Co?!"...

Hero.

11. january 2011 at 18:12 | Aya |  Poezie a Pointy
Volám svého hrdinu,
tu ohromnou sílu uvnitř sebe,
je ale nejspíš někde hluboko na dnu,
a já obracím uslzené oči, křičíc na nebe.

Pomoz mi, Bože,
vždyť ty můžeš všechno,
nedopusť ať ulehnu na smrtelné lože,
nebo...je ti už všechno jedno?

Nic se neozývá,
je stále ticho, jen vítr vaje,
já otáčím se, rozechvělá,
plačíc a lidstvo volaje.

Zachraňte mů život,
dokud je čas,
uvolněte krve v mém srdci přívod,
no tak... Prosím vás..

Ale každý jen odvrací zrak,
každý jen čeká,
až potopí se mého života vrak,
má duše se chladu smrti leká.

A pak, uslyším toho hrdinu,
svou sílu a svou spásu,
jak zmítá se v řetězech na zemském dnu,
kam ho Bůh pohřbil pro jeho dobrotu a krásu.

Volá na mě, že vše bude v pořádku,
on se nebojí nasadit svůj život za můj,
on našeptává mi mého života pohádku,
on zachraňuje mě tím, že znak dává mi svůj.

Mluví ke mě,
vždy když ostatní mlčí,
probouzí mě i moje srdce,
když pentagram na zápěstí slastně mě pálí. 

New Design.

11. january 2011 at 17:23 | Aya |  Her diary
Vím, je to jeden z těch stupidních článků, bla bla bla..Ale já se musela pochlubit ^^ Já a můj nový přírůstek do pokoje =)
Pozn.: Není falešná =P 

I've got it!!!!

10. january 2011 at 20:55 | Aya |  Her diary
YEAH!!! Takže, domy a pánové, talentovky, jenž proběhly minulý týden ve středu: Dopadly perfektně!! Jsem první, s nejvyšším počtem bodů, a PROŠLA JSEM!!!! Juhůů!! =D

Dexter - my sweet, bloody sin.

9. january 2011 at 21:20 | Aya |  About Her
Kdopak by ho neznal...Ale... Pokud přece, mluvím o sladkém, sexy znalci krevních stříkanců u policie v Miami. Má sestru, má přítelkyni, má skvělou práci a má i krásného, ale podivného koníčka. Není jen krásný, sexy a chytrý, ale mimochodem také masový vrah. Ale pozor - není to jak se to může zdát. Dexter totiž trestá vrahy, na které policie nedosáhla - o kterých neví, kteří byli propuštěni, kteří byli sproštěni trestu. Co tedy vlastně je? Vrah, nebo mstitel nevinných?

[By Aya]




Love Game.

8. january 2011 at 21:43 | Aya |  Poezie a Pointy
I know, it's so hard,
but - it's not impossible,
you wanted listen to your heart,
but your mistake was terrible...
You thought,
that you can oppose,
I'm yust rogue,
but I know, that you can just win or lose.
And if I will won,
her must be loser,
in your heart will be a little thorn,
but I will be closer...
And you know it,
that winning price is love,
just little bit,
and my hard will be complet - not just half.

Storm.

7. january 2011 at 19:41 | Aya |  Poezie a Pointy
Bouře tě chytá do spárů,
do ledově chladných pařátů,
zhluboka se nadechuješ - jedovatých výparů,
a na zem snáší se sprška rudých granátů.

Hoříš pod hladinou moře,
tvrdě dopadáš do oblaků,
dole je teď nahoře,
a tvé srdce podléhá síle přízraků.

"Prosím, vem mě pryč,
průvodče zatracených.."
"Jen klidně hlasitěji křič,
ty patříš do říše dávno pominulých."

Nikdo nenabízí ti pomoc,
nikdo tě neposlouchá,
tvé duše zmocňuje se zima a nemoc,
a bouře tě v sobě navždy uzamyká... 

"Něco ze zahrádky."

7. january 2011 at 18:47 | Aya |  Poezie a Pointy

Stojíš na kopci,
a v údolí trní,
zničená země, zdrásaná duše,
úniku není.

Jak zvíře v kleci,
cítíš se, a víš,
že přesto co vidíš,
dolů musíš.

Jinou cestu nevidíš,
nebo snad vidět nechceš,
a proto si při týhle
jen šlapeš po snech.


Little Game.

7. january 2011 at 18:12 | Aya |  Poezie a Pointy
Vzdoruji počasí,
i proudu času,
má duše se nikdy nezahojí,
navždy bude mít na tváři bolestnou grimasu.

Ale má tvář,
řeč i černé rty,
budeš vyzařovat živočišnou zář,
smích, radost a žádný smutek jenž způsobils' ty.

Budu mít v očích jasná světla,
štěstí, lásku, dobro,
nikdo nepozná, že má duše zatím uvadala,
že zahynula skoro. 


Navždy pryč.

6. january 2011 at 19:57 | Aya |  Poezie a Pointy
Ztratila ses,
a on tě našel,
když neštěk' po tobě ani pes,
on zůstal, neodešel.

Když cíla ses šťastná,
tak, jako nikdy,
zbyla po něm jen dríra v hrudi prázdná,
otočil se k tobě zády.

Řekni, jak moc byly hořké slzy,
které polykalas' noc co noc,
řekni, o co jsi hvězdy prosila z rána brzy,
když vlekl se čas os Vánoc.

Pověz, oč jsi prosila tmu,
chtělas' aby tě vzala pryč,
chtěla ses ubránit nejhlubšímu dnu,
ale nezvládlas to, tak bílou vlajku vztyč.

Všechna slova, kterás' volala do noci,
chtělas' aby je slyšel,
a věděl že stále může ti pomoci,
tím, že by cestu k tobě znovu našel.

Ale dny ubíhaly, a on stále nikde,
jsi ztracená v touze,
tvá radost den ode dne bledne,
mluvíš jen tiše a stroze.

Už nevíš, co znamená smát se,
radost je ti cizejší než amerika,
chceš pocítit krásu života zase,
jenže už patříš do chmurného panoptika...


Revenge.

5. january 2011 at 19:06 | Aya |  Poezie a Pointy
Bláznivá smyfonie,
v mé mysli, v mém srdci,
věci, jenž téměř nikdo nezažije,
já vždy dostávám další šanci.

Zpívej ódu na mou bytost,
zpívej serenádu jenom pro mě,
protože já vnesu do tvých očí moudrost,
protože já tě povedu ve tmě.

Můžeš nenávidět všechno,
slunce, hvězdy, život, sebe,
ale, lásko, mě je to jedno,
mě budeš milovat, zatímco budeš proklínat nebe.

Tvůj život v plamenech,
pro mě je to jako divadlo,
jak nemůžeš unést tíhu světa na bedrech,
i to, jak probodáváš pohledem zrcadlo.

Klidně hledej odpovědi,
ale já jsem nedotknutelná,
to ví svět už od nepaměti,
protože já jsem ta nevinná.

Je vážně zábavné,
sledovat jak se zlobíš,
protože od tebe bylo ohavné,
když rozhodl ses, že mě ze svého srdce vypudíš.

Death memory.

4. january 2011 at 20:59 | Aya |  Poezie a Pointy
Ztrácím své jméno,
má duše barví se na černo,
kapky tuše, ta nepopsatelná tma,
nějak nemůžu si zvednout z nejhlubšího dna.

Pohleď, co jsem byla a co stále jsem,
miloval jsi mě, když jsem byla snem,
teď jsem tady, stojím před tebou,
tak proč nejsi sám sebou? 

Já, kromě jména neztratila nic,
jméno jsi mi dal ty,teď hodil jsi ho smečce lvic.
Vrátila jsem se z krematoia snů,
stále živa, není ještě konec mých dnů.

Bože, jak moc toužím, jak moc si přeju,
aby bylo zase všechno tak, jako ve vzpomínek videu.
Nikdo neví, kdo jsem teď,
když vystavěl jsi kolem mě tak vysokou zeď.

Nikdo neuvidí, nikdo nepozná,
že něco zmizelo; cítím se tak bezmocná... 

Shadows.

3. january 2011 at 21:42 | Aya |  **Moje Tvorba**
(c)cyxk.blog.cz


Černá vdova

1. january 2011 at 22:43 | Aya |  Poezie a Pointy
Rozbité sklo,
a kapky krve,
roztříštěné hrdlo,
alkoholu láhve.

Co stalo se dnes,
v úkrytu krajkových záclon,
rudý opar se na sklo snes,
tvé uši nikdy neuslyší andělský kánon.

Pro potěšení mých očí,
umělecké dílo,
asi srdce se mi rozskočí,
rudé šmouhy přes stěny natřené na bílo.

A krve kapky,
co stékají po okně,
jakoby tam přešly mokré tlapky,
zanechávají stopy, když kloužou dolů líně.

To divadlo,
ta božská árie,
to krvavé zrcadlo,
toť skvost celého dne.

A to všechno - tvé plačící oči,
tvá rozbitá lebka,
cítím se jak na kolotoči,
protože to neuvidí nikdo jiný, jen já, Černá vdova.