Volám svého hrdinu,
tu ohromnou sílu uvnitř sebe,
je ale nejspíš někde hluboko na dnu,
a já obracím uslzené oči, křičíc na nebe.
Pomoz mi, Bože,
vždyť ty můžeš všechno,
nedopusť ať ulehnu na smrtelné lože,
nebo...je ti už všechno jedno?
Nic se neozývá,
je stále ticho, jen vítr vaje,
já otáčím se, rozechvělá,
plačíc a lidstvo volaje.
Zachraňte mů život,
dokud je čas,
uvolněte krve v mém srdci přívod,
no tak... Prosím vás..
Ale každý jen odvrací zrak,
každý jen čeká,
až potopí se mého života vrak,
má duše se chladu smrti leká.
A pak, uslyším toho hrdinu,
svou sílu a svou spásu,
jak zmítá se v řetězech na zemském dnu,
kam ho Bůh pohřbil pro jeho dobrotu a krásu.
Volá na mě, že vše bude v pořádku,
on se nebojí nasadit svůj život za můj,
on našeptává mi mého života pohádku,
on zachraňuje mě tím, že znak dává mi svůj.
Mluví ke mě,
vždy když ostatní mlčí,
probouzí mě i moje srdce,
když pentagram na zápěstí slastně mě pálí.




Comments
Jedna z nejúžasnějších básní od tebe,jakou jsem kdy četla!!

Ta lebka je vážně cool
Je jednoduše úžasná!Vážně,neskonale se mi líbila...
Bylo to..jako bych nahlížela do něčí minulosti a ty tam vše popisuješ tak detailně...všechno se mi odehrává v hlavě!
Úžassné
PS:A ten dess je bombaaa