Tomuhle článku nebudete absolutně rozumět..ale potřebuju si vylít srdce aspoň někde, kde okamžitě nebudu zasypána salvou otázek "Proč?!" "Jakto?! "Co?!"...
Jo...Bylo by lepší zapomenout, jít dál..
Jenomže to prostě nejde..já..myslím že je to On...já nevím..intuice mi řve na poplach, stejně jako moje srdce když ho vidím..
Proč jsme mu odpustila, i když mi tak ublížil? Když někoho milujete, bezvýhradně milujete, odpustíte cokoliv..i vraždu, zlomení srdce - všechno..
Nevím, proč se pořád snažím..naděje umírá poslední..pak už je jen nekonečná touha.. Jenom touha a chtíč.. Sny.. Spalované v krematoriích..ale i pak po nich zůstane dým, který vás nutí na ně vzpomínat.. A snít. Přát si. Toužit.
Ách jo..




Comments
úžasný dess
Jinak k tomu článku.. sice jsem ho pochopila tak na půl,ale myslím že vím o čme mluvíš..
z vlastní zkušenosti.. i přesto všechno ho tak strašně moc miluju..