Začínám si zvykat,
že vše na čem mi záleží se hroutí,
už nestačím smutky vzlykat,
a tak říkám si, proč mě to vlastně rmoutí?
Na čem ještě vážně záleží,
zemřu, tak jako tak,
vše co jsem udělala upadne v zapomnění,
nikdo si nevzpomene, že slzy kalily mi zrak.
Osud má na mě zřejmě spadeno,
láska se mi vyhýbá,
rodina začíná být velké břemeno,
a život se pod bičem bolesti ohýbá.
Každý večer se divím,
že přežila jsem den,
každou noc když do půlnoci bdím,
marně čekám na osvobozující sen.
Všichni s mou duší jenom hrají,
přetvářka a faleš je na keždém kroku,
všichni si něco tají,
a já propadám se smrti blíž po každém roku.
A komu vlastně záleží, kdo se zajímá,
co bude s jednou holkou,
když jeho známí potýkají se s myšlenkama lepšíma?
Pro co mám žít, když se těším na smrt lehkou?
Každý den přichází nová rána,
každý řekne že to bude oukej,
ale já mám slzy zaschlé na tvářích, vždy z rána,
jen se rozhlídni, otevři oči a na to utrpení koukej.
Každý se stará jenom o sebe,
nikomu na nikom nesejde,
jen já sleduji každý krok, tiše dohlížím na tebe,
a jen čekám, kdy ti to konečně dojde..




Comments
Každý se stará jenom o sebe,
nikomu na nikom nesejde... Tak toto úplne všetko vystihlo! Dokonalosť! Celá báseň je skvelá! Všetko čo je v nej napísané dokonale poznám.
Souhlasím plně s Aiko..
Lidé jsou časo egoisté,zarputilí,stále zahledění do svého nitra,jak jsou úžasní a dokonalí...
Jsou i lidé,kteří odmítají vidět bolest druhých a jsou lidé,kteří se snaží lidem s bolestí pomoci..
Tak to přijmi...