Bouře tě chytá do spárů,
do ledově chladných pařátů,
zhluboka se nadechuješ - jedovatých výparů,
a na zem snáší se sprška rudých granátů.
Hoříš pod hladinou moře,
tvrdě dopadáš do oblaků,
dole je teď nahoře,
a tvé srdce podléhá síle přízraků.
"Prosím, vem mě pryč,
průvodče zatracených.."
"Jen klidně hlasitěji křič,
ty patříš do říše dávno pominulých."
Nikdo nenabízí ti pomoc,
nikdo tě neposlouchá,
tvé duše zmocňuje se zima a nemoc,
a bouře tě v sobě navždy uzamyká...




Comments
Tak nějak tato báseň je mi nejblíž...
je tam všechno,co vyjadřuje mé srdce..
a jak vidím,asi i tvé,že..?
Hmm...
Úplne chápem všetko, čo v básni vyjadruješ...je to napísané dokonale
Dokonalost..
jinak skvělý dess! ^^