Pomalu vadnu, usínám,
tak to chceš,
já si pomalu vzpomínám,
jsi rád když se nebráním, pak svá křídla rozepneš.
Máš rád když se nebráním,
když jsem bezvládná,
jsi uchvácen bolestným sténáním,
patřím ti já i noc bezesná.
Bezesná, či naplněna sny,
které změníš, jak chce se ti,
potom chaotické dny,
pak zas dotyk tvých havraních vlasů na mé pleti.
Zavírají se mi oči, víčka těžknou,
cítím, že vedle mě lehl sis,
pobrukuješ ukolébavku smrtelnou,
chceš převzít moc bohyně Nemesis.
Chceš vykonat odplatu,
chceš se pomstít za něco, za co nemohu,
přitom víš, že mou duši máš zkrocenu,
jen plním svou nesnadnou úlohu.
Přesto vím, že mě potřebuješ,
proto teď po mém boku žiješ.