close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

February 2011

Welcome, Mrs. Sinclaire.

4. february 2011 at 21:48 | Aya S. |  Her diary
Hi there.
Tááákže - dneska jsem si vypěstovala takovou... Dá se to nazvat úchylkou?... Nebo já nevím jak tomu říkat. Zkrátka a dobře - Ayuš se koukala na Dům voskovýc figurín... A jaksi se zakoukala do jistého Vincenta Sinclaira. Krááááásný psychopat se sklonem vyrábět voskové figuríny, s dlooooouhými černými vlasy... Prostě - vrr..
Takže odedneška žádná Aya BezPříjmení, ale - AYA SINCLAIRE! =P 

Být - či nebýt? Ayina verze.

2. february 2011 at 16:47 | Aya |  Poezie a Pointy
Být - či nebýt?
Zřít luny zář byť naše srdce bolestí křičí - řve... Či přežívat v temnotách, v nejhlubší tmě samotné smrti, však citů zbavení?
Řekni, dívko prízdných očních důlků a oddělené dolní čelisti - mluv! Nikoliv ústy - máš-li je neúplná, mluv duchem! Žít, či být mrtev?
Je lepší jakožto umrlec, bez pocitů, podléhat záhubě - zkáze, či podléhat jí, pomaleji - živa, ale se září luny a hvězd, jenž jakožto nejčirejší voda smáčí mé skráně, rty, líce?
Být, či nebýt?
Toť otázka - to je, oč tu běží...
 Rozhodně BÝT.

.."Optimismus nade vše"

1. february 2011 at 16:55 | Aya |  Poezie a Pointy
Její jediná touha,
která ji spaluje - rozpadá se v prach,
přes oči se jí táhne černá stuha,
a srdce stahuje jí místo stuhy strach.

Jak daleko má jít,
aby zapomněla,
co jiného by měla chtít,
než aby se bolest aspoň otupila?

Plamen svíčky,
který byl dřívě jasný, jako její život,
zhasíná a její srdce se rozpadá na male kousky,
má pocit že nic už nemá důvod.

Jak daleko, má zahodit svoje srdce,
aby přetrhala pouta kterýma je k ní připoutaná bolest,
kolik cukru má přihodit do svého života, aby nechutnal tak trpce?