Její jediná touha,
která ji spaluje - rozpadá se v prach,
přes oči se jí táhne černá stuha,
a srdce stahuje jí místo stuhy strach.
Jak daleko má jít,
aby zapomněla,
co jiného by měla chtít,
než aby se bolest aspoň otupila?
Plamen svíčky,
který byl dřívě jasný, jako její život,
zhasíná a její srdce se rozpadá na male kousky,
má pocit že nic už nemá důvod.
Jak daleko, má zahodit svoje srdce,
aby přetrhala pouta kterýma je k ní připoutaná bolest,
kolik cukru má přihodit do svého života, aby nechutnal tak trpce?




Comments
Báseň je krásná,jen ten obsah...=/
Jsem na telefonu,víš to..