March 2011

Skrytá

31. march 2011 at 18:26 | Aya S. |  Poezie a Pointy
Chlad na tvářích,
ne, smrt to není,
jsou to slzy probuzení,
copak je to hřích?

Jen pro tuhle chvíli,
svěřím se se slzami,
s těmi cladnými kapkami,
které pod víčky se zrodily.

Když jsem byla malá,
emoce nikomu nevadily,
slzy si volně po tvářích stékaly,
ale teď jsme už prý velká...

Takže slzy schovávej,
ať jsou sebe naléhavější,
pocity skrývej pro svět vnější,
jakoby se nic nestalo dělej...

Zkouším, tvrdě trénuji,
abych to zvládla,
aby na mé tváři radost mi hrála,
i když hluboko v sbě ztrácím veškerou naději.

Je to kámen, nebo smutek,
který rozbil sklo výlohy,
za kterým se skrývala druhá strana duhy,
ta, ze které by každý utek.

Slzy, křik a pláč,
jen teď vám to vypovím,
pak své oči v tichých slzách utopím,
ale natáhnu přes sebe neviditelný plášť.



Zlomená

29. march 2011 at 7:11 | Aya S. // Ruusu |  Poezie a Pointy
Popraskaná skořápka,
zlomená maska,
každá druhá kapka,
v níž je ukryta tvá láska.
Za závojem nevědění,
za oponou nadějí,
připravuje se tvé představení,
jenže to, že se rozpadáš, oni nevědí.

She comes to you

26. march 2011 at 23:59 | Aya S. |  Poezie a Pointy
Zážeh vášně,
letící nocí,
jako plamen ohně,
okolí ničící.

Přišla k tobě,
se všemi vými sny,
anděl slyšící tvůj křik,
přišla k tobě,
aby naplnila tvé dny,
ona slyšela tvůj křik.

Zima přišla,
naplnil.a tvou duši chladem,
radost odešla,
své srdce tu leží jen tak ladem.

Ona ho zvedla,
setřela prach,
zahnala zimu,
tvůj pláč vyslechla,
utišila strach,
uzavřela v tvé duši jámu.

Vrátil ses zpět k sobě,
po dlouhém spánku,
probudil ses v nové době,
tvá duše nemá už ani jednu ranku.

Protože ona přišla,
se všemi tvými sny,
anděl co vyslyšel tvůj křik,
za ruku tě vzala,
ta růže co nemá trny,
ukázala ti že radost není laciný trik.


Dirty game

26. march 2011 at 21:31 | Aya S. |  Poezie a Pointy
Vždycky tě přehlíželi,
vždycky tebou opovrhovali,
svým tichem tě uráželi,
a nezájmem udivili.

Teď přicházíš,
a oni si tě všimli,
teď přicházíš,
najednou jsou milí.

Jí všichni měli rádi, všichni jí milovali,
tys byla zas jen černá labuť,
kterou ubíjela hra kterou hráli,
tak ji teď k záhubě odsuď.

Kostky jsou vrženy,
karta se obrací,
tvůj pohled je vražedný,
jsi ta co srdce nevrací.

Teď jsi cíl,
teď jsi start,
teď jsi nová dávka sil,
pro toho kdo začíná umírat.

Teď jsi ty střed,
ona je špína,
jdeš zkrátka vpřed,
odhodlaná být stále stejná.

Kabát // Malá dáma

25. march 2011 at 21:24 | Aya S. |  MusiC
S touhle jedinou bych zemřel v jedinej den, a komu z vás to nestačí, kdyby tam stála stovka žen, vyzvu ji k tanci a to netančím...


Je to starý, je to odrhovačka,
já ji ale miluju, protože je to MOJE písnička. =P

Little Lady

25. march 2011 at 20:57 | Aya S. |  Poezie a Pointy
Zavírající se víčka,
plátky růže u nohou,
na polštáři stočená jak kočka,
obklopena bělavou mlhou.

Pobledlé líce,
temný pokoj,
světlo jedné svíce
a noci černý závoj.

Ona ti patří,
ona je tvá,
ona je anděl s lidskou tváří,
doufáš že je osudová.

Svoje srdce dáváš na váhy,
jen abys ji mohl políbit,
následuješ všechny vrahy,
když nevinnost noci chceš prolomit.

Ona je hvězda padlá na zem,
ona je sestrou růží a lilií,
ona je realita a zároveň sen,
její oči jsou plameny, které přežijí.

Sni

20. march 2011 at 19:30 | Aya S. |  Poezie a Pointy
Spi na polštáři z lilií,
při ukolébavce destrukce světa,
přitom zkus hádat, kteří přežijí,
kdo bude nositelem věčného světla.

Usínej a podoř se do Limbu,
poslouchej tu melancholickou hudbu,
sni své sny, naděje a touhy,
osud zatím zaplétá ti do vlasů stuhy.

Každá stuha nese báseň,
dotek prsů o struny,
nebo dlouho píseň,
vytvořenou z přelévání písečné duny.

A až se slunce schová,
za chladné vrcholky hor,
jednou jedinkrát si tvá tvář úsměv uchová,
než zavře oči zapomínajíc na řádící mor.

Půlnoční lovci s hladovým pohledem,
hledají tebe, má malá dámo,
snaží se zničit všechno kam dohlédnem,
ale ty přežiješ, to je mi známo..

Tak spi a sni, o lepším světě,
ti venki hledají tě,
ale ty se neboj,
skrývá tě noci mocný závoj..

Duch v knihovně

20. march 2011 at 14:36 | Aya S. |  Povídky
Elen hodila na stůl hromadu starých zaprášených knhi a povzdychla si. Bylo teprve sedm hodin, ale venku se obloha začala zatahovat temnými mračny, takže byla téměř naprostá tma. Čekala ji dlouhá noc strávená nad hromadou starých spisů a záznamů o tom, co se dělo v místní knihovně. Prý tu řádil duch starého knihovníka. Při té myšlence se neubránila smíchu. Jak absurdně to znělo, když jí o tom její nadřízený vyprávěl. Ale někdo z vyšších míst o tuhle historku evidentně jeví zájem, takže je na ní aby se tím vším prokousala a složila střípky důležitých informací - nebo alespoň zajímavých informací - do zkrácené verze toho dlouhého příběhu.
Prokřupla si kloubky, rozsvítila lampičku, sedla si a pustila se do čtení prvního spisu. Byl tu záznam o první návštěvě toho starého pána. Stalo se to prý 3. července roku 1851. Ve dvě hodiny a padesát minut ráno. Jestli to bude všechno takhle do detailu přesný, praskne mi brzo hlava. Pomyslela si a když tak četla o čase, podívala se už jen ze zvyku na ciferník starých ebenových hodin visících na zdi za zejími zády. Půl desáté. A to byl teprve první soubor informací. Tiše zaúpěla.
Po dalších třech hodinách už měla přečtené celkem čtyři spisy a dalčích šest ji čekalo. Její obavy se vyplnily - všechno bylo vypsáno v naprostých podrobnostech, jako byl čas i datum, den v týdnu a tak podobně. Papír s poznámkami už byl z obou stran popsaný a tak se zvedla a šla pro štos dalších. Jeden evidentně nestačil. Když se zvedala hlasitě jí zakřupalo v zádech. Otočila se a podívala se na hodiny. Půl druhé. Vzala si papíry, ale ještě nešla zpět k práci. Vykročila do temného pokoje vedoucí k její pracovně. Obvykle tam sedí její sekretářka. Teď tam byl jen tíživý noční vzduch. Začala si připravovat kávu a přemýšlela o celé té historce. Starý knihovník co se oběsil ve východním křídle v prvním patře protože ho chtěli vyhodit. Jaké to klišé. Vážně skvělej námět na horor. Kolik že to je hodin?.. Půj druhý. Počkat - neslyším tikání.. Že by se zastavily? Hodiny v její pracovně obvykle vydávaly velice hlasité titákní, které lezlo na nervy všem jejím spolupracovníkům i její sekretářce. Koukla se na hodinky na svém zápěstí. 2:48. Ano, určitě se zastavily.. Přejel jí mráz po zádech. Dvě minuty... Porelo jí automaticky hlavou. Pak se zasmála nad svou pitomostí. Člověk si čte takovou blbost a hned uvěří že je to pravda.. Zavrtěla nad sebou hlavou, vzala kávu a otočila se k návratu do své pracovny. Pak v ní najednou hrko. Východní křídlo, první patro... To - to je přece moje pracovna... S těžkým srdcem vykročila. Z místosti se ozýval divný zvuk. Když vešla, viděla ručičky ebenových hodin jak se závratnou rychlostí přetáčejí zpět.
S vykulenýma očima sledovala ciferník. Pak se náhle zastavil. Velká ručička ukazovala na cifru 11, malá kousek před číslici tři. Dvě hodiny, padesát minut. V místnosti se prudce ochladilo, světla zhasla. Z knihovny se pak do noci ozval jediný ale dlouhý, pronikavý a hrůzostrašný výkřik.

Spící vrah

20. march 2011 at 14:07 | Aya S. |  Poezie a Pointy
Paprsky slunce,
prosvítající zkrze záclony,
divoce bijící srdce,
vědomí upadající do temnoty.

Čepel projíždějící vzduchem,
jako řev umírajícího slavíka,
vrah nepřítomný duchem,
prázdné oči náměsíčníka.

Slunce už vychází,
vidíš jeho paprsky,
vysvobození však nepřichází,
na zemi jsou jen krve potůčky.

"Smrt je tvůj úděl",
slyšíš jak ti do ucha šeptá,
zbývá už poslední úder,
pak čeká tě už jen cesta dlouhá...

Špína šasu

20. march 2011 at 10:35 | Aya S. |  Poezie a Pointy
Pán Aragonský povel dal,
jediným machem ruky lidem život vzal,
hranice už hoří, jasněji než slunce,
ovzduší teď voní prapodivně hořce.

Dávné časy, už vzala voda,
dále je tu ale velmi divná shoda.
Germánský národ, spojen jednou vírou,
my ostatní jsme v jejich očích špínou.

Poraženi spějí v tichu -
- inkvizitoři -
- pokryti silnou vrstvou prachu -
- i diktátoři.

Co však schováno jest,
v minulosti která vzala čest,
to je nám známé,
budoucnsti zjišťování je však marné.

Druhá inkvizice, či další třetí říše?
Proč při těch slovech, za krkem mráz kouše?
Snad ještě stihnu, dát poslední sbohem,
než na polštáři z kopretin vydechnu posledním dechem.

Screaming to the dark

19. march 2011 at 21:44 | Aya S. |  Poezie a Pointy
Freedom
Loneliness
My doom
Hide in sadness.
Last day
with you
my pray
that's the only true.
Moonlight
kill by sun
starlight
drowned by sun's son.
Coins of my destiny
wasted to air
my soul is mortally
I can't hide there...

Dream on

19. march 2011 at 14:40 | Aya S. |  Her diary
Dne 17.3 - na den Svatého Patrika - nás opustila osoba, která pro mě znamenala hrozně moc. Šlo o mou babičku, která dostala přibližně před rokem a půl rakovinu, kterou nezvládla.. Zemřela bezbolestně a poklidně - ve spánku. Mě už zbývá jen doufat, že je na lepším místě, než je tento svět plný válek a utrpení... Tuto píseň chci věnovat jí. A doufám že se probudila do slunečného, nikdy nekončícího dne klidu, lásky, světla a radosti.. Odpočívej v pokoji, můj anděli...

*
Sweet child you call the sleep
And look into the dreams
Listen the fairy tales
Reach the lang of te dreams

Tomorrow wake in a sunny day
Listen the lullaby of the sky
Singing angels are waiting for you
Listen the calling of life

Dream on dream on
And you belive in the tale of life
Dream on dream on
Trust only your heart



My way

16. march 2011 at 20:06 | Aya S. |  Poezie a Pointy
Chci žít ohněm,
jako fénix se chci znovuzrodit,
z popela co zůstal po něm,
a z okov života se osvobodit.

Hledám, něco co se mi nedaří najít,
zničím všechno, abych nalezla,
jsem schopná přes mrtvá těla jít,
abych se opět dokonalá a úplná cítila.

Tohle je pravda,
jsem to zkrátka já,
světu ukazuji záda,
protože tohle je cesta má.

She

15. march 2011 at 20:39 | Aya S. |  Poezie a Pointy
Tak chladná,
tak chladná,
je snad z kamene,
je vůbec živá?

Má v sobě oheň,
má v sobě vodu,
ona je střed mrtvého bodu.

Ona je žár,
ona je chlad,
ona je zář,
pro kterou zůstat chceš mlád.

Ona je všechno,
ona je nic,
máš-li ji, nechceš nic víc.

Ona je slunce,
ona je oceán,
ona je diamant v tvé ruce.

Preferred

13. march 2011 at 20:48 | Aya S. |  Poezie a Pointy
Vtiskni hodinky do dlaně,
nezbývá mnoho času,
ty nemáš srdce bezbranné laně,
tak běž, bojovat o jeho spásu.

Vybral si tě,
tak už běž,
vybral si tě,
tak jeho srdce střež.

Je to krev,
nebo barva tvé duše,
je to řev,
nebo tvá síla která kouše.

Je to krutý mráz,
nebo tvůj pohled,
je to sluneční žár,
nebo tvůj dotek.

On si tě vybral,
upálený mučedník,
stiskni pevně svůj krystal,
teď jsi smrti učedník.

I'm free

11. march 2011 at 21:13 | Aya S. | Ruusu |  Poezie a Pointy
Zavři oči,
a vnímej ten žár,
zavři oči,
všechno teď nabírá nový tvar.

Zavči víčka a zase otevři,
není v tom rozdíl,
snášej to, ruce do pěstí sevři.

Radši budu mrtvá,
radši budu mrtvá,
než abych se přizpůsobila,
kdybych byla podle vás - stejně bych nežila.

Radši zavřu oči,
do věčného spánku,
kolo osudu se stále točí,
nebudu se účastnit vašeho útěku.

Radši zemřu,
bože, radši budu mrtvá,
radši oči zavřu,
radši budu pod zemí ležet, chladná.

Nechci žít váš život,
přizpůsobit se vašim pravidlům,
moje bytí - to není závod,
tak konečně pochopte že vyhnu se vašim pařátům.

Budu utíkat,
ale ne proto abych utekla,
přitom se budu smíchy zalykat,
protože jsem vám unikla.

Nebudu v útěku hledat východisko,
já se vám chci jen vyhnout,
takže ano - tohle je moje stanovisko,
tohle je můj život, tak radčte sklapnout.

Budu radši mrtvá,
než abych žila podle vás,
budu radši mrtvá,
radši dopustím aby mě ovládl věčný mráz.

Protože já se dočkám vysvobození,
z vašich rukou,
kdybych náhodou neunikla a podlehla vábení.

Protože teď otevřu oči,
a poběžím,
otevřu oči,
a stanu se vánkem svěžím.

Ten totiž nespoutáte...

'Cause I started to love him and life.

9. march 2011 at 19:16 | Aya S. |  Her photoshoots
Protože se chci pochlubit, že i já jsem konečně šťastná =)


Protože jsme se našli..

7. march 2011 at 19:24 | Aya S. |  Poezie a Pointy
Bezduchý nástroj - srdce mé,
jsi jediným, jenž se ho ujme,
těch kláves, zašlých a starých,
zdobících klavír - jenž hrál při nocích temných.

Můj duch z dávných časů,
uvězněn v dnešní době,
slyšící tolik mrtvých hlasů,
zřejmě zalíbil se právě Tobě.

Co vidíš v mých očích,
když má duše vadne,
v jezeru beznaděje ruce smočíš,
a vytáhneš mě, i když ležím na dně.

Znáš mě, někdy snad i chápeš,
ve tmě i slunci, po mém boku tápeš.
Snažíš se zhmotnit, všechny mé sny,
a smíchem chceš naplnit všechny mé dny.

Nestačí říct, pouhé děkuji,
a tak pevný řetěz vedoucí k mému srdci ukuji.
Jeho konec Ti pak, lásko, dám,
a s ním se ti celá, i se svým srdcem vzdám.

Dnešní chvilka poezie

6. march 2011 at 18:56 | Aya S. |  Poezie a Pointy
Psala jsem to do poznámek v mobilu. je to krátká blbůstka zapříčeněná dnešní špatnou náladou..

Kdo asi zapláče, kdopak si vzpomene,
až svá víčka ve věčném spánku zavřeme?
Kdopak si vzpomene, čím jsme byli,
kdopak bude vědět, pro co jsme žili?
Až někdo uslyší naše jméno - vybaví si nás?
A nebo vzpomínku na nás, zničí věčný mráz?
Uchová si někdo z vás, odraz toho čím jsem byla,
a nebo pak zjistí, že jen prázdná jáma po mě zbyla?
Kdo přijde zaplakat, k mému hrobu,
kdo při vzpomínce pocítí, alespoň zlobu?


Creepy

6. march 2011 at 15:55 | Aya S. |  ¤Gothic
Nom..Takže... Nashromáždila jsem pěknou mini sbírku animací většinou s hororovým tématem.... A zamilovala se do nich. Tady máte ty moje poklady.