close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Duch v knihovně

20. march 2011 at 14:36 | Aya S. |  Povídky
Elen hodila na stůl hromadu starých zaprášených knhi a povzdychla si. Bylo teprve sedm hodin, ale venku se obloha začala zatahovat temnými mračny, takže byla téměř naprostá tma. Čekala ji dlouhá noc strávená nad hromadou starých spisů a záznamů o tom, co se dělo v místní knihovně. Prý tu řádil duch starého knihovníka. Při té myšlence se neubránila smíchu. Jak absurdně to znělo, když jí o tom její nadřízený vyprávěl. Ale někdo z vyšších míst o tuhle historku evidentně jeví zájem, takže je na ní aby se tím vším prokousala a složila střípky důležitých informací - nebo alespoň zajímavých informací - do zkrácené verze toho dlouhého příběhu.
Prokřupla si kloubky, rozsvítila lampičku, sedla si a pustila se do čtení prvního spisu. Byl tu záznam o první návštěvě toho starého pána. Stalo se to prý 3. července roku 1851. Ve dvě hodiny a padesát minut ráno. Jestli to bude všechno takhle do detailu přesný, praskne mi brzo hlava. Pomyslela si a když tak četla o čase, podívala se už jen ze zvyku na ciferník starých ebenových hodin visících na zdi za zejími zády. Půl desáté. A to byl teprve první soubor informací. Tiše zaúpěla.
Po dalších třech hodinách už měla přečtené celkem čtyři spisy a dalčích šest ji čekalo. Její obavy se vyplnily - všechno bylo vypsáno v naprostých podrobnostech, jako byl čas i datum, den v týdnu a tak podobně. Papír s poznámkami už byl z obou stran popsaný a tak se zvedla a šla pro štos dalších. Jeden evidentně nestačil. Když se zvedala hlasitě jí zakřupalo v zádech. Otočila se a podívala se na hodiny. Půl druhé. Vzala si papíry, ale ještě nešla zpět k práci. Vykročila do temného pokoje vedoucí k její pracovně. Obvykle tam sedí její sekretářka. Teď tam byl jen tíživý noční vzduch. Začala si připravovat kávu a přemýšlela o celé té historce. Starý knihovník co se oběsil ve východním křídle v prvním patře protože ho chtěli vyhodit. Jaké to klišé. Vážně skvělej námět na horor. Kolik že to je hodin?.. Půj druhý. Počkat - neslyším tikání.. Že by se zastavily? Hodiny v její pracovně obvykle vydávaly velice hlasité titákní, které lezlo na nervy všem jejím spolupracovníkům i její sekretářce. Koukla se na hodinky na svém zápěstí. 2:48. Ano, určitě se zastavily.. Přejel jí mráz po zádech. Dvě minuty... Porelo jí automaticky hlavou. Pak se zasmála nad svou pitomostí. Člověk si čte takovou blbost a hned uvěří že je to pravda.. Zavrtěla nad sebou hlavou, vzala kávu a otočila se k návratu do své pracovny. Pak v ní najednou hrko. Východní křídlo, první patro... To - to je přece moje pracovna... S těžkým srdcem vykročila. Z místosti se ozýval divný zvuk. Když vešla, viděla ručičky ebenových hodin jak se závratnou rychlostí přetáčejí zpět.
S vykulenýma očima sledovala ciferník. Pak se náhle zastavil. Velká ručička ukazovala na cifru 11, malá kousek před číslici tři. Dvě hodiny, padesát minut. V místnosti se prudce ochladilo, světla zhasla. Z knihovny se pak do noci ozval jediný ale dlouhý, pronikavý a hrůzostrašný výkřik.
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama