Zavírající se víčka,
plátky růže u nohou,
na polštáři stočená jak kočka,
obklopena bělavou mlhou.
Pobledlé líce,
temný pokoj,
světlo jedné svíce
a noci černý závoj.
Ona ti patří,
ona je tvá,
ona je anděl s lidskou tváří,
doufáš že je osudová.
Svoje srdce dáváš na váhy,
jen abys ji mohl políbit,
následuješ všechny vrahy,
když nevinnost noci chceš prolomit.
Ona je hvězda padlá na zem,
ona je sestrou růží a lilií,
ona je realita a zároveň sen,
její oči jsou plameny, které přežijí.




Comments
To je ale krásná básen.
dokonalost.