Paprsky slunce,
prosvítající zkrze záclony,
divoce bijící srdce,
vědomí upadající do temnoty.
Čepel projíždějící vzduchem,
jako řev umírajícího slavíka,
vrah nepřítomný duchem,
prázdné oči náměsíčníka.
Slunce už vychází,
vidíš jeho paprsky,
vysvobození však nepřichází,
na zemi jsou jen krve potůčky.
"Smrt je tvůj úděl",
slyšíš jak ti do ucha šeptá,
zbývá už poslední úder,
pak čeká tě už jen cesta dlouhá...




Comments
Krásne... :)