Pán Aragonský povel dal,
jediným machem ruky lidem život vzal,
hranice už hoří, jasněji než slunce,
ovzduší teď voní prapodivně hořce.
Dávné časy, už vzala voda,
dále je tu ale velmi divná shoda.
Germánský národ, spojen jednou vírou,
my ostatní jsme v jejich očích špínou.
Poraženi spějí v tichu -
- inkvizitoři -
- pokryti silnou vrstvou prachu -
- i diktátoři.
Co však schováno jest,
v minulosti která vzala čest,
to je nám známé,
budoucnsti zjišťování je však marné.
Druhá inkvizice, či další třetí říše?
Proč při těch slovech, za krkem mráz kouše?
Snad ještě stihnu, dát poslední sbohem,
než na polštáři z kopretin vydechnu posledním dechem.



