April 2011


Body as a Bloody toy

27. april 2011 at 14:41 | Aya S. |  **Články na Téma..**
Ahoj. Takže jak jsem tak koukala na to téma, napadlo mě napsat článek o piercingách, body modification a tetováních čehokoliv. Pro slabší povahy - zadši klikněte na křížek a zavřete to. =D

Somebody help me

26. april 2011 at 21:48 | Aya S. |  Poezie a Pointy
Volám,
a vy mě stejně neslyšíte,
až když šeptám,
na mou ozvěnu ozýváte.

Jako přízraky tiší,
když má duše křičí o pomoc,
a starost z vašich očí čiší,
kdyžmě už nezajímá vaše starost.

Když házím kolem sebe rucema,
hledajíc záchranu,
otočíte se ke mě svýma zádama,
a je vám jedno že utonu.

Mrtvole, která již nevnímá,
snažíte se slepě pomoci,
a když stále neodpovídá,
vyčítáte jí, že pláče sama do noci.

Vím, že se to nezmení,
všechno bude stejné,
ale stále křičím, hledám spasení,
dokud je to vůbec možné.


Boj proti všem,

24. april 2011 at 11:01 | Aya S. |  Poezie a Pointy
aneb třikrát jedna sloka.

Slabý zášleh bolesti,
ale já necouvnu,
nikdy nebudu mít dost,
dokud nebudu na dně propati,
na úplném dnu,
až nezbude žádný most.

Dokud nepadnu,
dokud nevydechnu naposled,
dokud má svíce nezhasne,
nikdy nepřestanu,
dokud neshoří můj pohled,
dokud můj oheň nevychladne.

Nikdy nepokleknu,
dokud budu mít sílu stát,
neustoupím,
pohledem neucuknu,
dokud budu mít sílu se prát,
neustoupím.

Svobodu snům!

24. april 2011 at 10:50 | Aya S. |  Her diary
Ahoj.
Opět se hlásím s čímsi, čemu by se s hoooodně přivřenýma očima dalo říkat deníček.
Momentálně se psychicky připravuju na zítřek. Velikonoce. Krásná tradice s hroznými následky pro dívčí zadečky. Brr.
S onou přípravou mi víceméně pomáhá Toffifee. Ano. Jsem u babičky.
Naopak mi ale vůbec nepomáhá Můj Pán. No řekněte - je povzbuzující slyšet že od něj nedostanete pomlázkou jako normálně, ale rovnou na holou? Nebo to, že by vám napsal ve dvě hodiny v noci aby vás informoval o tom, že mu podle všeho dal někdo přes držku a že bude spát u kamaráda jehož přítelkyně tam bude taky, takže se vůbec nevyspí? NE, to vůbec není povzbuzující!
Ale už dost. To co jsem chtěla říct / napsat jsem řekla / napsala, takže se jdu zase oddat nufátu, karamelu, čokoládě a lískovému oříšku. A špekům se dařííí!
S pozdravem A.

BDSM - stránky Otrokáře

23. april 2011 at 10:18 | Aya S. |  Her diary
Ahoj.
Tak jsem našla jednu skvělou stránku. Píše tam jeden pár - dominantní muž "otrokář" a jeho submisivní partnerka "čubka" (vzhledem k mojí submisivitě s ní dost sympatizuji). Mě osobně to dost zaujalo. Jsou tam články jak o jejich vztahu, submisivitě, dominanci, tak i o BDSM vztahu. Určitě doporučuju.


Burn the witch

22. april 2011 at 18:44 | Aya S. |  Poezie a Pointy
Tady přichází,
před řvoucím davem,
tady přichází,
se skrytým blahem.

Před řvoucím davem,
"Upalte čarodějnici!"
křičí jak jedním hlasem,
"upalte ji na hranici!!"

Plameny ji lačně olizují,
ona se musí začít smát,
lidé zděšené vykřikují,
když místo ní je v plamenech kat.

Její smích je ozvěna,
z výšky nad jejich hlavami,
už není lapena,
uvězněna mezi jiskrami.

"Upalte čarodějnici!"
teď utíkají pryč,
"zabte ji před půlnocí!"
neutečeš, tak pro mě aspoň křič.

Z hranice už je jen popel,
v mrtvým lidech,
od jejichž těl je jen pár kroků kostel,
nezbyl pražádný dech.

Je první máj,
a vesnice je prázdná,
na dosah byl ráj,
teď jen jáma pekelná.

Chtěli jste upálit čarodějnici,
jenže jste tak nějak počítali,
že upalujete další nešťastnici,
kterou jste nespravedlivě odsoudili.

Nothing..

22. april 2011 at 12:00 | Aya S. |  Poezie a Pointy
..Kde je to co jsem znala?
To, čím jsem si jistá byla?
To, čím jsem žila
a co jsem chtěla?

Kam se poděla ta jistota,
která byla rozlehlá,
jak prázdnota,
a jako slunce jasná?

Kde je láska,
a kde je nenávist?
Kde je hranice dobra,
co je vtip a co je závist?

Kde je jsou jasně
vytyčené hranice,
proč není vše vidět krásně,
proč sladkosti chutnají tak trpce?

Kde je to čím jsem si jistá byla,
kde je naděje, která mi prý zbyla,
ta prý nikdy neumřela,
tak kde je? Kde se skryla?

Sweet dreams

17. april 2011 at 12:51 | Aya S. |  Poezie a Pointy
Sladké sny,
dotky se druhé strany,
jen lehce, prsty u nohou,
protože jen ti jako my mohou.

Někdo tě miluje,
někdo tě chce zabít,
každý něco slibuje,
na to aby to splnili jsou moc slabí.

Kdo jsem ale já,
abych je posuzovala,
nejsem ta, která se ptá,
jsem tu abych odpověděla.

Každý něco hledá,
nikdo nikomu nic nedá,
všichni jen chtějí brát,
a špinavou hru s tebou hrát.

Vem mě za ruku,
sladké sny,
jsem stále po tvém boku,
i v neklidné dny.

Tak zavři víčka,
a vyhoupni se do oblak,
do řas spustí se ti sněhová vločka,
ty víš, to má být právě tak.



So what?

15. april 2011 at 19:47 | Aya S. |  Her diary


Aloha.
Takže..Po jak dlouhý době že se to ozývám? No.. To je asi jedno.
Mám se.. Mám se.. Mám se všelijak. Vzhledem k tý mý úžasný cholerický náladě mě chvíli co chvíli něco pekelně nasere a pak se (jako správnej idiot) začnu smát. No.. K tomu asi není co dodat.
Za psolední dobu... Nějak nic novýho, až na 2. místo v celostátní soutěži - "Bezpečnost práce s elektřinou" (ano, vždyť já hrozně moc dbám na bezpečnost, no....=D)
Zamilovanost.. Muheh.. To je jedna z mála věcí který jsou pořád skvělý =)
A já už nějak nevím co sem psát dál. Moje duchaplný kecy mi právě došly. =D
Bye ;)

Nenáviděná

13. april 2011 at 20:51 | Aya S. |  Poezie a Pointy
Probouzíš se ze sna a končně mě vidíš,
takovou jaká jsem,
nedivím se, že se mě bojíš,
vždyť neměla jsem vůbec chodit sem.

Nenáviděná, možná za to co ze mě je,
nenáviděná, možná proto, že některým srdce taje,
nejsem ta skvělá, kterou sis vysnil,
asi to nebyla láska, co jsi cítil.

Nezkrotíš mě, a v tom možná ten problém je,
nemůžu za to, že to co jsi viděl,
teď do neznáma pluje,
a že ty jsi prozřel.

Nenáviděná, asi za to že jsem jiná,
nenáviděná, třeba i za to že jsme trochu chladná.
Skončilo léto, ty nevíš jak dál,
jsem holt příliš těžký rébus, kterej sis vzal.

Chtěls bejt šťastnej, ale nic jsi o mě nevěděl,
a v tom je ten průšvih,
možná proto jsi pravdu neviděl,
a teď je to jako biče švih.

Chtěl jsi mě, nevěděls že mě vlastně nenávidíš,
nejsi první, kdo se splet,
aspoň teď pravdu vidíš,
nevstupuješ na tenkej led.


Avalon

12. april 2011 at 21:54 | Aya S. |  Poezie a Pointy
Pohřbená pavučinami,
na loži z jejich sítí,
ukolébána růžemi,
spím tam, kde jen luna svítí.

Pohřební kvítí,
tiše šeptající,
tak se duše krásně cítí,
na věký spící.

Rozbřesk vezme hodiny,
a přetočí je zpět,
zboří všechny zábrany,
a nechá ty sítě pět.

Na lůžku z pavoučích sítí,
navždy zmražená,
sladké kvítí,
víčka stále zavřená.

Slunce, až se probudí,
zhasne samo sebe,
Lunu potom doprovodí,
zase zpátky na nebe.

Šeptající,
tiché vlny chladných par,
plynoucí,
neví co je vztek a svár.

Hvězdy vezmou prach,
a rozzáří ho tisíci jisker,
zaženou všechen strach,
zachrání umírající z ker.

Tam kde lidi blouzní,
na lůžcích pavouků,
tam kde se niko nebudí,
a dočkává se zázraků..

Znovuzrození

10. april 2011 at 13:54 | Aya S. |  Poezie a Pointy
Teď tě držím,
už mi neutečeš,
miluju to, když takhle hřeším,
a vím že nic udělat mi nechceš.

Vítězný řev,
jako vytí miliónů hladových vlků,
zpívajících nad řekami kde je místo vody krev,
a ta řvoucí serenáda deroucí se z tolika krků.

Tvá duše u mých nohou,
tvoje srdce na mé dlani,
to, co jiní nemohou,
umí ti co nejsou lidi.

Drtím tvou duši chodidlem,
zatínám nehty do tvého srdce,
řeka strachu co nebyla by zastavena ani stavidlem,
a chuť tvého řevu chutnající slaďounce trpce.

Tlukot bubnů a vlčí zpěv,
v tvé hlavě je jen smrt,
nedám ti tvůj život zpět,
když tvá krev už vytváří jemný črt.

Na dně plném popela,
ve špíně a bahnu,
valí se již mrtvá těla,
a naslouchají mému vítěznému křiku.


Když lidi koukají.

6. april 2011 at 19:46 | Aya S. |  About Her

Chodím v černém, mám piersing a červené vlasy, silně se líčím, mám ráda eleganci victoriánské doby a miluju tvrdou hudbu.
Vždyť každý jsme nějaký. Čím to tedy je, že na "normální" obyvatele zeměkoule se lidi nedívají jako na mě a mně podobné? Proč nad nimi nekroutí hlavou?
Mnoho lidí si myslí že za to může netolerance, dokoce diskriminace. Nesnáší nás, protože jsme jiní. Možná.
Nebo za to může jednoduše to, že se neradi přizpůsobujeme novým věcem? Sáhněte si do duše - máte rádi když se věcí mění? Samozřejmě, že většina z vás to nemá rádo. A v tom je možná ten problém. Staří lidé jsou, abych tak řekla (samozřejmě se to netýká všech, ale většiny ano) suchaři. Možná si taky říkají, že jsou rádi že jejich vnučka/vnuk takhle neskončili a modlí se, aby ani pravnuci nebyli něco podobného. Odhady, odhady, odhady.
A možná právě kvůli strachu z těchle pohledů a strachu z toho, co si ostatní pomyslí - přiznejme si, že je pro všechny důležité to, co si o nich okolí myslí - se v poslední době hodně lidí vzdává toho, že by chodili v tom co se jim líbí, pokud jde o něco extravagantního, nebo například korzety, dlouhé sukně, glády a podobně. Lidi by se přeci divně koukali.

Hořím

6. april 2011 at 19:23 | Aya S. |  Poezie a Pointy
Ty věčné předsudky,
odsuzující pohledy střídající šeptání,
prý jen já dělám přestupky,
ostatní jsou více než svatí.

Jenže oni hasnou,
ale já radši shořím,
mít vášeň jasnou,
je lepší než vědět že se topím.

Je lepší shořet,
než pomalu vyhasnout,
radši nasednu na ohnivého oře,
který osud můj může rozseknout.

Je lepší skočit teď,
i když vím že dopad je tvrdý,
než v nervozitě se utápět,
protože vím že je svět zlý.

Je lepší cítit toho hodně,
cítít jak je to silné,
než pociťovat stále střídmě,
a nevědět je-li to sladké či slané.

Takže já zůstávám,
hořím díky vašim pohledům,
usmívat se nepřestávám,
protože vím že žáru ohně neodolá žádný z ledů.

Loving

5. april 2011 at 21:36 | Aya S. |  Poezie a Pointy
Tolikrát mi říkali,
"Neprorazíš hlavou zdí"
ale pro ty co miluji,
setřesu všechny pouta co mě brzdí.

Říkají, že něco zkrátka nezvládnu,
jako třeba letět po zpátku,
ale věřte mi,
že pro ty co miluju, obletím po zpátku celou zemi.

Je to zvláštní, mít někoho,
na kom nám záleží, když v dnešní době,
nemá nikdo rád nikoho,
a každý je sám proti sobě.

Tak otevřeme oči do nového dne,
kde srdce k srdci lne,
kde nacházíme souzněné duše,
a kde nechová se člověk k člověku jak když kouše.

Několi změn + Jeden Tip

3. april 2011 at 10:58 | Aya S. |  Her diary

Ahoj.
Takže... Začnu těmi změnami.
Původně jsem chtěla změnit celý design ale na to jsem asi moc líná... Teda spíš jsem si to všechno připravila, začala, nastavila ale nelíbilo se mi to. Takže jsem nakonec jen předělala nadpisy v Menu.
A teď asi ten tip... Tu stránku znám už delší dobu, ale až teď mě napadlo vám to sem hodit aby tu nebylo tak mrtvo (kdo za to asi může, že...).. Takže - jedná se o Radio Gothic. Je to dobrý nápad, hrajou tam pěkně, takže... Takže tady máte odkaz:

A já se zase loučím. Au revoir..

Mrtvá láska

1. april 2011 at 22:14 | Aya S. |  Poezie a Pointy
Lehké doteky,
víš že to není na stálo,
v mrtvých očích záblesky,
to se nikdy dřív nestalo.

Víš že on odejde,
že tu nebude na vždy,
přesto zbývá ti kapka naděje,
že právě on vyplní tvé sny.

Přeješ si, doufáš,
že je láska k tobě slepá si zoufáš,
zahleděna do bledých očí Luny,
cítíš jak se v tvé duši přelévají nekonečně chladné duny.