Probouzíš se ze sna a končně mě vidíš,
takovou jaká jsem,
nedivím se, že se mě bojíš,
vždyť neměla jsem vůbec chodit sem.
Nenáviděná, možná za to co ze mě je,
nenáviděná, možná proto, že některým srdce taje,
nejsem ta skvělá, kterou sis vysnil,
asi to nebyla láska, co jsi cítil.
Nezkrotíš mě, a v tom možná ten problém je,
nemůžu za to, že to co jsi viděl,
teď do neznáma pluje,
a že ty jsi prozřel.
Nenáviděná, asi za to že jsem jiná,
nenáviděná, třeba i za to že jsme trochu chladná.
Skončilo léto, ty nevíš jak dál,
jsem holt příliš těžký rébus, kterej sis vzal.
Chtěls bejt šťastnej, ale nic jsi o mě nevěděl,
a v tom je ten průšvih,
možná proto jsi pravdu neviděl,
a teď je to jako biče švih.
Chtěl jsi mě, nevěděls že mě vlastně nenávidíš,
nejsi první, kdo se splet,
aspoň teď pravdu vidíš,
nevstupuješ na tenkej led.




Comments
Ty víš,co na tu báseň říkám..
Pravdu díš....