Volám,
a vy mě stejně neslyšíte,
až když šeptám,
na mou ozvěnu ozýváte.
Jako přízraky tiší,
když má duše křičí o pomoc,
a starost z vašich očí čiší,
kdyžmě už nezajímá vaše starost.
Když házím kolem sebe rucema,
hledajíc záchranu,
otočíte se ke mě svýma zádama,
a je vám jedno že utonu.
Mrtvole, která již nevnímá,
snažíte se slepě pomoci,
a když stále neodpovídá,
vyčítáte jí, že pláče sama do noci.
Vím, že se to nezmení,
všechno bude stejné,
ale stále křičím, hledám spasení,
dokud je to vůbec možné.



