Ahoj.
Opět se hlásím s čímsi, čemu by se s hoooodně přivřenýma očima dalo říkat deníček.
Momentálně se psychicky připravuju na zítřek. Velikonoce. Krásná tradice s hroznými následky pro dívčí zadečky. Brr.
S onou přípravou mi víceméně pomáhá Toffifee. Ano. Jsem u babičky.
Naopak mi ale vůbec nepomáhá Můj Pán. No řekněte - je povzbuzující slyšet že od něj nedostanete pomlázkou jako normálně, ale rovnou na holou? Nebo to, že by vám napsal ve dvě hodiny v noci aby vás informoval o tom, že mu podle všeho dal někdo přes držku a že bude spát u kamaráda jehož přítelkyně tam bude taky, takže se vůbec nevyspí? NE, to vůbec není povzbuzující!
Ale už dost. To co jsem chtěla říct / napsat jsem řekla / napsala, takže se jdu zase oddat nufátu, karamelu, čokoládě a lískovému oříšku. A špekům se dařííí!
S pozdravem A.



