Všechny svoje sny, dokud je máš v moci,
uzavři do klece, na bezesné noci,
a v tmě ptej se sám sebe:
kde je mám mysl? Kde je má vůle?
Letěla vážka, ulétla dítěti,
co chtělo vážku,tak moc chytiti.
Odbzučela vzduchem pryč, do neznáma,
dítě po ní marně, naposled chňapalo ručičkama.
Taková bezmoc, takových otázek,
život zdá se ti náhle, jako ošklivý obrázek,
když se ti nedaří, když se všechno bortí,
tvá mysl nebojuje, jen na život se zlobí.




Comments
Ne.. tohle když si čtu pokaždý mi spadne čelist... úžasný..
:) jako vzdy - krasne:P
Uhm...nevím,co říct..protože mi běhá mráz po zádech..mám v hlavě jakousi představu toho dítěte,kdy se najednou zastaví a pohlédne na mě..s hlubokýma,tmavýma očima..tvé oči..
moc hezký
Souhlas
No jasnačka souhlas