Slzy pokrýají další a další kousky kůže,
setři je,
nebo je proměň v růže.
Nikdy se nesmím vzdát,
nic není tak, jak se může zdát,
vím, musím mít dost síly,
ale tohle vědomí je to, co mě oslabuje v tuto chvíli.
Proměň smutek ve sklo co se snadno rozbije,
a pohřbi mě v karmínových růžích,
do vlasů dej mi lilie.
Nikdy prý nebudu osamělá,
ani když budu vzůru, nebo má mysl bude spát celá,
nechci ale spát, ani snít,
radši se svy budu prožívat a bdít.
Splň je, proměň je v realitu,
pak mě už prosím pohřbi,
svou sklenici života už mám dopitu.
Neříkej že ne, neříkej že to tak není,
nebude totiž nic, co se tím změní,
sny nikdy neoživnou a ty mě nikdy neuklidníš,
tak proměň slzy v růže kterými mne do sna probudíš.
Oči se zavírají, má duše se přokrývá ledem,
a rty tiše šeptájí,
mé poslední sbohem.



