V mých nejtemnějších snech,
v nejzažším koutě mojí mysli,
rodí se na děje, co umírá v jasných dnech,
přebívají ji každodenní nesmysly.
V mých nejtemnějších nočních můrách,
umírá ta naděje, co skrývá se v mém srdci,
pro ni jsem žila, a tak mě nesou na marách,
už netluče mé srdce - srdce darované od mrté hvězdy.
Uvnitř nejtemnější noci,
ve které zemřela i poslední hvězda,
rodí se nový zárodek života, naděje, moci,
probouzím s ek životu, ve světě, který se mi nezdá.
Tato temnota na mé mysli,
tato temnota od hvězdy co již mrtvá je,
jejíž krev proudí uvnitř každé mojí žíly,
do mého nitra novou naději mi pumpuje.




Comments