Tik, tak,
tvá mysl nevěří,
že je tomu tak,
zatímco hodiny tikají.
Tik, tak,
temnota tě obtáčí,
jako velký černý mrak,
tělo utéct nestačí.
Tik, tak,
začínáš na dno klesat,
a jako ohromný zlý drak,
co nutí tě přestat dýchat.
Tik, tak,
chceš se prostě smrti poddat,
dech už ztrácíš, ani nevíš jak,
ale jsi ráda - život už nebude tě jak dýka bodat.
Tik, tak,
tvé poslední minuty,
nevěříš, že je tomu skutečně tak,
tvé srdce i vzpomínky, budou teď vyjmuty.




Comments
Tak mě napadá, že jsem už dlouho nic nenapsal, nic nestvořil, a to jsem taky chrlil jednu báseň za druhou... A ty tvoje jsou fakt pěkné, jen pokračuj Ayo;)
Mám otázku? většinu těch básní co sem dáváš píšeš ty viď? :) To je neuvěřitelné, nemám slov Ayo.. :)
Páni... Líbí se mi moc !
Kéž by i mé srdce a vzpomínky mohly být vyjmuty...