close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Za Barevným sklem - Fred

21. may 2011 at 19:54 |  Za barevným sklem
Říkají, že jste přeludy… Ale nejste, že ne? Já vím, že ne… Mám vás ráda… nebojte se, ovečku brzo najdeme… Už nebude sama, vystrašená, ve tmě…
Cary si přitiskla kočku konejšivě k hrudi. Uslyšela její tiché vrnění. Pak se otevřely dveře jejího pokoje. Rychle kočku jménem Syndy pustila na zem a utřela si uslzené oči.
"Nesu ti další papíry, zlatíčko." Řekla žena, co v blázinci zastávala pozici jakési zdravotní sestry. V rukou nesla tlustý štos papírů, který položila na stůl. "Můžu se podívat?"
Cary pomalu přikývla a sledovala, jak si žena prohlíží její obrázky. Její výraz se pomalu měnil, jak si prohlížela kresbu za kresbou.

"Tady… To jsi ty?" Zeptala se žena a otočila směrem k Cary jednu kresbu. Byla na ní dívka sedící v rohu místnosti. Kolem ní byla krev a dívka plakala. Směrem k ní vedli krvavé stopy, jakoby od ovečky. Cary na její otázku přikývla. "Můžu si to půjčit?" Další přikývnutí. "Tak dobře. Donesu ti jídlo a prášky, ano?" Cary nic neřekla. Jen vzala Syndy do náruče a přitiskla ji k sobě. Žena se na ni smutně podívala. Neviděla dívku s kočkou v náručí. Viděla děvče, které drží v náručí vzduch. Děvče, které to nemá v hlavě v pořádku. Pomalu odešla.
"Oni tě nechápou, ale my ano." Zabručela Syndy a otřela se Cary o bradu.
"Já vím… Nechápe, že musím ovečku najít… Jinak se ztratí…" Odpověděla Cary a potlačovala vzlyky. Pak si lehla do postele, Syndy položila vedle sebe a hladila ji po hřbetě. Začala si tiše zpívat. "Máš, má ovečko dávno spát, i píseň ptáků končí… Kvůli nám přestal vítr vát, jen můra zírá zvenčí… Já znám její zášť, tak vyhledej skrýš, zas má bílej plášť, a v okně je mříž…"
Dveře se opět otevřely a vešla sestra. Nesla talíř krupicové kaše, v podpaží petlahev s vodou a v druhé ruce tácek s dvěma pilulkami. Jednou na spaní, druhá byla antidepresiva.
"Tady máš, drahoušku…" Postavila láhev a talíř na stůl. Usedla na postel, zatímco šla Cary jíst. Vypila celou láhev, ale kaši nedojedla. Pak si zase lehla do postele a hladila Syndy. Žena jí nechala spolknout prášky a odešla i s talířem, táckem a prázdnou lahví.
Cary se podívala do okna. Skrze husté mraky prosvitovala slabá měsíční záře a na parapet za zamřížovaným oknem dopadaly kapky deště. "Máš, má ovečko, dávno spát a můžeš hřát, ty mě můžeš hřát, vždyť přijdou se ptát, zítra zas přijdou se ptát, jestli ty v mých představách už mizíš…"
Její víčka se zavřela. a ona usnula.
Probudily ji až paprsky slunce. Syndy už byla pryč, místo ní na židli seděla malá žabka.
"Dobré ránko. Nebo spíš odpoledne?"
Cary se protáhla. "Nesnáším tyhle prášky. Úplně mi rozhodí celý den.
"Já vím, ale můžeš jít ven."
Cary se usmála, oblékla bledě modrý župan a vzala žabku do ruky. Pak zaťukala na dveře. Otevřelo se okénko ve kterém se objevily oči jednoho hlídače. "Chci jít ven." Chvíli bylo ticho, pak se dveře otevřely a v nich se objevila sestra.
"Tak pojď, zlatíčko."
Vzala Cary za paži a vedla ji dlouhou chodbou bez oken. Jen se spoustou dveří. Zpoza jedněch dveří se ozývaly pravidelné rány. Z dalšího pokoje křik, z dalšího smích.
"Co zase vyvádí..." Zabručela sestra když slyšela jakésy skřípání zpoza jedněch dveří.
"Třeba chce svou ovečku…" Odpověděla tiše Cary. Pak se na sestřičku povídala. "Budete má ovečka?" Zeptala se.
Sestra se na ni vylekaně podívala a nic neříkala.
Venku svítilo slunce. Cary konečně slyšela po dlouhé době ptačí zpěv. Přikryla žabičku druhou dlaní. "Ptáci jedí žáby… Nesmí tě vidět, nebo tě sní." Oznámila jí tiše.
Posadila se na jednu z laviček a rozhlížela se. Najednou k ní přistoupil jakýsi chlapec. Měl krátké hnědé vlasy, stejný župan jako ona a oči stejné modré barvy jako onen župan.
"Budeš má ovečka?" Zeptala se ho Cary.
"To ty si zpíváš." Pronesl kluk a usmíval se. "Proč ne." Sedl si vedle ní a zkoumavě si jí prohlížel. "Já jsem tu nedorozuměním… Teda - jak se to vezme. Nechci na vojnu. Tak mi diagnostikovali nějaký ty jejich kraviny." Řekl a hodil si nohu přes nohu. Dlouze vydechl. "Ale ty seš asi opravdovej cvok, co?"
"Nejsem blázen… Jen hledám svou ovečku. Potřebuje mě a já ji… je už příliš dlouho ztracená." Řekla mu. On se na ní podíval.
"Co je tvoje ovečka?"
"Důvod."
"K čemu?"
Cary rozhodila volnou rukou kolem. Ke všemu. K životu. Prozrazovalo její gesto.
"Aha. Hm… Takže - je to něco, kvůli čemu žiješ? Nějaká… Pohnutka? A co tu teda teď děláš?"
"Sedím, povídám si s tebou a…"
"Ne, ne… Takhle to nemyslím. Myslím celkově. Říklas, že svojí ovečku nemáš. Když jí nemáš, nemáš důvod žít. Takže - co tu děláš?"
"Hledám jí."
"Hledáš důvod k žití, bez toho, abys momentálně měla důvod k žití?"
"V podstatě ano."
Kluk se odmlčel a zamyslel se. "Nejsi cvok… To, co říkáš, má určitej smysl… Ale holt to neumíš říct jinak, než… Než jako cvok." Začal se smát.
Cary ho chvilku sledovala. Pak ji to naštvalo. Směje se tomu, že je tu zavřená. Směje se tomu, že on má být její ovečka. On není její ovečka. Ta by ji chápala. Měla by ten pocit, že je její. Tohle je jenom šašek. Nevěřící, pitomý šašek, cosi myslí, že chápe svět a ji.
"Zabij ho. Nesmí si to dovolit, smát se tvému trápení." Zakuňkala žabka rozčileně a odhopsala z Caryiny dlaně.
Ta se po klukovi vrhla. Chytila ho pod krkem a začala ho škrtit. Rozbrečela se.
"Proč se sakra směješ? Máš snad důvod žít? Tak co tu děláš ty? Zbavím tě toho bloudění bez důvodu! Ty důvod ani nehledáš! Máš menší právo než já, na to, abys tu byl!" Křičela na něj. Kluk ji rychle chytil za ruce. Povedlo se mu je odtáhnout. Jednou rukou jí zakryl pusu, dřív než přišli lékaři.
"Sakra holka, ty máš štěstí, že jsou ty lidi tady tak blbý. Jinak bys strávila den na samotce, v tom bílym hnusu." Zašeptal, pak ji usadil vedle sebe a pustil ji. Cary na něj udiveně koukala. "Mimochodem, jsem Fred." Řekl kluk a kouknul na ni.
"Já - já jsem Cary." Odpověděla.
"Zní to jako cherry. Třešničko." Usmál se a vstal. "Takže nazapomeň - já můžu být tvá ovečka, třešničko, ale jenom když se mě nebudeš pokoušet zabít." Vzal její ruku a políbil ji na hřbet dlaně. Pak strčil ruce do kapes županu a odkráčel.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 [ Bloody // BiBi ] [ Bloody // BiBi ] | Web | 21. may 2011 at 20:18 | React

Úžasná změna!:) A jak se jinak máš? :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama