close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Za barevným sklem - Útěk

25. may 2011 at 13:00 |  Za barevným sklem
Už ani nevím, jak dlouho tu jsem… Dny mi splývají… Kolik je vůbec hodin? Je venku šero, protože svítá, nebo protože se stmívá?

Cary ležela na zádech ve své posteli. Na břiše jí spočíval ohromný stočený had, jehož hlava byla opřená o její rameno. Kolem postele se povalovaly pokreslené listy papíru. Pokreslené, nebo popsané. Nade dveřmi, kam se většinou ošetřovatelé nedívají - jak už Cary zjistila - byla zeď popsaná drobným písmem. Za nedlouho by ji měl přijít vyšetřit doktor. Cary si utřela slzy. Slyšela ozvěny kroků. Když jste někde dlouho, tyto věci začnete vnímat automaticky. Bez dlouhého přemýšlení.
Dveře se otevřely a v nich stál doktor Carson. Za Cary chodil celkem často. Nikdy se moc nesmál. Ale rád poslouchal Caryino vyprávění o ovečce. Věřil, že to má hlubší smysl. Že třeba není tak úplně blázen. Bohužel, jeho rozum i další personál ho neustále přesvědčovali o opaku.
"Tak jak se ti dnes vede, Cary?" Zeptal se. Když si všiml jejích zarudlých očí, ani nečekal na odpověď. "Ty jsi zase plakala?" Hlas se mu třásl. Sedl si vedle ní na postel. "Víš… Měla by sis připustit, že nic co vidíš, není. Myslím ty zvířata, hlasy… A přestat plakat. Ostatní doktoři tě navrhli na lobotomii. Víš co to je?" Cary pokrčila rameny. "Stane se pak z tebe chodící mrtvola. Já jsem zásadně proti… Bohužel, většina je pro…"
"Nemůžu říkat že neexistuje něco, co vidím, a o čem vím, že je... To vy všichni jste blázni, protože to odmítáte vidět. Odmítáte si připustit, že to existuje." Začala mluvit potichu, ale intenzita a hlasitost jejího hlasu se zvyšovaly, až křičela.
"Klid. Uklidni se…" Snažil se ji doktor chlácholit. Někdo zaťukal na dveře. Doktor je šel otevřít. Objevil se v nich Fred.
"Zazdálo se mi, že jsem slyšel křik. Nikde nikdo, jenom ten řev. Už jsem si začínal myslet že jsme v blázinci." Uchechtnul se. Doktor Carson si upravil kravatu a zavrtěl hlavou.
"Proč vy tu vlastně jste, mladíku… Baví vás dělat si z nás legraci? Jsou to ale špatné vtip-" Větu už nikdy nedořekl. Cary se k němu mezitím připlížila, jako stín. Nepozorná sestřička jí tu omylem nechala skleněnou láhev po limonádě. Tu nyní doktorovi roztříštila jediným úderem od týl.
"Do prdele co to…?!" Zakuckal se Fred.
"Mlč!… Utíkáme." Oznámila mu Cary, chytila ho za ruku a upalovala s ním po schodech. "Je jenom omráčený. Nevím, za jak dlouho se probere." Řekla, zatímco sbíhali schody do přízemí.
"Kam si myslíte, že jdete?!" Vyjekla sekretářka Žanett. Cary v druhé ruce do této chvíle držela hrdlo láhve. P0ustila Freda a vrazila ji rozbitý konec - ostrý jako břitva - do břicha. Žanett vykulila oči a pootevřela rty. Jednou rukou chytla stříbrný křížek, který měla na krku.
"Všemohoucí a milosrdný Bože, pohleď na naše trápení, zbav nás toho, co nás tíží, a ujmi se nás, abychom pocítili tvou otcovskou dobrotu a lásku…" Začala tiše šeptat. Pak se svezla na kolena a spadla na zem. Když Cary, držící vyděšného Freda za zápěstí vyběhli z blázince, ozvalo se poslední tiché šeptání: "A zbav nás nepřátel, dej, ať je postihne kletba, nejhorší ze všech, za zranění na těle i duše, která spáchali. Ame..." Nedořekla. Oči se jí na věky zavřely.
Cary a Fred doběhli do nedalekého lesíka.
"Do města je to pár minut tímhle směrem." Ukázala kamsi mezi stromy.
"A dost! Jak to víš? Proč jsi ji zabila?! Proč…?!"
"Chtěli udělat lobotomii. Všem svým pacientům."
"A to víš jak?!"
"Když u mě byl Carson, viděla jsem jeho záznam z porady. Byl tam výsledek hlasování a všechno. Sestřičky už nebaví křik ani incidenty. Takže si chtějí pozvat několik doktorů co lobotomii praktikují. Chtěli ji udělat i tobě."
"Ale já tam nepatřil!"
"To je jim jedno, chápeš?"
Fred nevěděl co na to říct. Měl té malé vražedkyni, té holce z blázince věřit? Asi ano, když mu zachránila život. "Budou nás hledat." Namítl tiše.
"Ale nenajdou." Odvětila.
"Jak to víš?" Půjdeme za mou babičkou.
"Jak nám ta krucinál pomůže?"
"Bydlí v tom nedalekém městě. I ona věří v to, co já. Ona mě chápe."
No super, další cvok. Pomyslel si Fred.
"Lobotomie, nebo dva, jak ty říkáš, cvoci?" Optala se ho vítězně Cary,
Fred otevřel ústa. "Jak kurva víš, co jsem si myslel?"
"To co vidím, existuje. Říkají mi věci, které ostatní neví. Vysvětlím ti to cestou."
Vzala ho za ruku a vyrazili do tmy.
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama