Téma: Můj příběh. Kreativní téma. Široké téma. Pitomé téma. Nicméně nápady lítaj.
Nejsem ve věku, kdy bych si měla plánovat život. Měla bych žít okamžikem. Užívat si. Mít úlety. CHTÍT mít úlety. Měla bych se po každém sexu bát že budu těhotná, protože to bylo bez kondomu. Být nezodpovědná.
A přes to... Už teď vím, že chci rodinu. Víc než kariéru, dobrou práci, profesní úspěch, slávu.
Chci mít dvě, nebo tři, krásné dětičky. Chci jim dát život, lásku, to co vím. Chci jim dát možnost volby o tom, jaký bude jejich život.
Chci se zachovat tak, jak se nechová moje máma. Chci jim dát štěstí.
A nechápu názory slečen, které jsou skálopevně přesvědčeny že děti nechtějí. Ano. Dřív jsem také nechtěla... Bůh ví, proč se to tak dramaticky obrátilo. Že by instinkty? Možná... Každopádně každý člověk se rodí z jediného důvodu: k tomu, aby dal život dál. Ne z toho důvodu aby byl slavný, aby měl perfektní kariéru, hodně peněz, vilu, drahé auto a oblečení. Kdepak.
Vím, že téma se týká mého příběhu. A vím, že tak trochu odbíhám od tématu. No dobře - hodně.
Ale tohle k tomu prostě patří.
Chci se prosadit jako malířka. Někomu to možná nesedí s mými předchozími slovy. Ale věřte mi - smysl to má. Nechci se prosadit kvůli slávě, penězům... Ale protože mě to baví. Chci tu po sobě něco zanechat. Zemřít s tím, že tu po mě něco hmotného zůstalo. Říct si: "Sice teď umírám, ale nikdy nezmizím. Vzpomínka na mě v tomhle přetrvá."
A možná i proto chci rodinu... Je fajn sdělovat tyhle věci servru blog.cz, ale říkat je svým potomkům... I když si asi budou říkat co to ta trhlá máma zase kecá... To musí být prostě skvělé.
Můj příběh je takový: Narodila jsem se, žiju, bavím se, myslím, tvořím si názory, dělám chyby, dospívám, mám své sny. Chci tvořit své umění. Chci potkat skvělého muže, který mě bude milovat. Chci s ním založit rodinu a chci umřít s tím, že se budu usmívat nad nepromarněným životem. TO bude a je můj příběh. Z mého pohledu bez chyby. Bez trhliny, bez kazu.
Takový ho chci a takový ho budu mít. Můj příběh - můj život.
A.