August 2011

Chci ten balónek... Běž mi pro něj!

30. august 2011 at 22:29 | Aya |  Her diary
Můj milý, zanedbávaný, neexistující deníčku... Eh... Zapomeňte na to.
Dnešek byl... Uhm... Ve znamení smíchu. Byla jsem na výletě se sestřenkou.
Spousta fotek, spousta smíchu, spousta kroků.
Návštěva v Bláhově pekařství. Kakao se šlehačkou, jahodový koktejl, a každá po dvou anglických houskách.
Dokonalé odpoledne.
Návštěva Deichmanna. Kvůli balónku. Který jsme nakonec stejně nedostala. Proč? Jsem stydlivá...
Pohrozili nám příslušníci městské policie... Protože jsme nešli přes přechod.
Potkaly jsme úchyly lidi podivného vzezření...
Prostě dokonalé. (:
A.

... Nejsem kariéristka.

29. august 2011 at 20:58 **Články na Téma..**
Téma: Můj příběh. Kreativní téma. Široké téma. Pitomé téma. Nicméně nápady lítaj.
Nejsem ve věku, kdy bych si měla plánovat život. Měla bych žít okamžikem. Užívat si. Mít úlety. CHTÍT mít úlety. Měla bych se po každém sexu bát že budu těhotná, protože to bylo bez kondomu. Být nezodpovědná.
A přes to... Už teď vím, že chci rodinu. Víc než kariéru, dobrou práci, profesní úspěch, slávu.
Chci mít dvě, nebo tři, krásné dětičky. Chci jim dát život, lásku, to co vím. Chci jim dát možnost volby o tom, jaký bude jejich život.
Chci se zachovat tak, jak se nechová moje máma. Chci jim dát štěstí.
A nechápu názory slečen, které jsou skálopevně přesvědčeny že děti nechtějí. Ano. Dřív jsem také nechtěla... Bůh ví, proč se to tak dramaticky obrátilo. Že by instinkty? Možná... Každopádně každý člověk se rodí z jediného důvodu: k tomu, aby dal život dál. Ne z toho důvodu aby byl slavný, aby měl perfektní kariéru, hodně peněz, vilu, drahé auto a oblečení. Kdepak.
Vím, že téma se týká mého příběhu. A vím, že tak trochu odbíhám od tématu. No dobře - hodně.
Ale tohle k tomu prostě patří.
Chci se prosadit jako malířka. Někomu to možná nesedí s mými předchozími slovy. Ale věřte mi - smysl to má. Nechci se prosadit kvůli slávě, penězům... Ale protože mě to baví. Chci tu po sobě něco zanechat. Zemřít s tím, že tu po mě něco hmotného zůstalo. Říct si: "Sice teď umírám, ale nikdy nezmizím. Vzpomínka na mě v tomhle přetrvá."
A možná i proto chci rodinu... Je fajn sdělovat tyhle věci servru blog.cz, ale říkat je svým potomkům... I když si asi budou říkat co to ta trhlá máma zase kecá... To musí být prostě skvělé.
Můj příběh je takový: Narodila jsem se, žiju, bavím se, myslím, tvořím si názory, dělám chyby, dospívám, mám své sny. Chci tvořit své umění. Chci potkat skvělého muže, který mě bude milovat. Chci s ním založit rodinu a chci umřít s tím, že se budu usmívat nad nepromarněným životem. TO bude a je můj příběh. Z mého pohledu bez chyby. Bez trhliny, bez kazu.
Takový ho chci a takový ho budu mít. Můj příběh - můj život.
A.

Interview s Vlkodlakem.

29. august 2011 at 20:38 Penta Deník
Táákže. V Penta deníku se toho dlouhou dobu moc neobjevilo. Tak to teď napravím. (:
Je to do jedné soutěže u upírů. Ano, Interview s Vlkoušem. Znáte taky jenom Interview s upírem?... To se teď změní!! :D >D
Příjemný počtení ^.^

Ano, Jsem nenapravitelná.

28. august 2011 at 11:26 Her diary
O poznání jednodušší, chladnější, pavoukovitější.
Takový je nový design.
Ano, nedávno jsem sem dávala ten s tim papírem.
Pravdou je že i po té krátké době mě omrzel.
Vím, jsem příšerná.
Ale to naděláte. ;P
Takže představuji tenhle.
A.

Zlá subka!

26. august 2011 at 21:20 Her diary
Ne, prosím, nepranýřujte mě.
Pořád slibuju jak se k vám vrátím... A sliby chyby, co..? :D
Mockrát se vám omlouvám.
Ale nejsem sama. Aktivita těch několika jedinců co sem pořád chodí je taky nulová...
Chvilkama přemýšlím má-li to ještě cenu. No, snad jo.
Každopádně opět slibuju že se pokusím to tu znovu trochu rozjet.
A tentokrát to myslím skoro vážně..! C:
A.

Bezejmená

21. august 2011 at 20:55 Poezie a Pointy
Z tvých očí jde podivná zář,
děláš jako bych neznala tvé lži,
děláš jako bych dobře neznala tvou tvář.

Chytám světlušky, ty malé světélkující střepy pravdy,
teď už nezabloudím ve tmě, kterou kolem mě tvoříš,
teď už nezamotám se do sítí tvé tiché zrady.

Udělal jsi jednu chybu - myslel jsi, že ti věřím,
myslel jsi, že nemám svou hlavu,
že je mi přesně tak, jak se tvářím.

Zapoměl jsi, že znám tvé výmluvy,
že za maskou úsměvu může se skrývat pláč,
vše mi přišlo divné - jako naruby.

Děláš, jako bych tě neznala, jako bych neměla svůj život,
své myšlenky, svou masku a tvář,
a zapomněl jsi, že mé city nejsou ke hradí - na žádný závod.

I'm your Godess

20. august 2011 at 20:28 Poezie a Pointy
Podívej se mi do očí,
podívej na svou novou modlu,
já jsem ta, kolem které se vše točí,
nepodobám se žádnému dávnému bohu.
Přesto...
Já jsem tvá bohyně,
a přikazuji ti, dej mi vše, pro mě,
hoď to vše do ohně,
ukaž mi, že jsem ta jediná,
ztrať kontrolu, jsem posedlá,
tebou, tvou aurou, jsem hladová,
tvá energie a tvé tělo, tvá krev,
tvůj nářek, tvůj řev,
záplava slasti a střev.
Já jsem tvá Bohyně,
ztrať kontrolu a propadni mi,
ztrať se v melancholii, ztrať se ve mně,
ať tě vrátím tvé matce, těžké zemi.
Ať tvé kosti obtočí zelený břečťan,
svlékej mně, miluj mně,
už nepatříš Bohu, už nejsi křesťan,
jsi jen můj, už patříš tmě.

Za barevným sklem - Úkryt

14. august 2011 at 13:40 Za barevným sklem
Utíkej abys našla... Utíkej abys žila... A jednou možná doběhneš do cíle. Do bezpečí. Na místo, kde nejsou stíny, co by po tobě natahovali pařáty, nýbrž stíny, které tě v sobě skryjí před tvými nepřáteli.

Screaming

11. august 2011 at 23:10 Poezie a Pointy
Dělám krok do prázdna,
následuji ji - tu divnou melodii,
hledám slova, dotýkám se dna,
nesnáším tuhle živou parodii,

na můj život, na to co miluji,
všechno se ztrácí a já nemůžu najít
způsob jakým to popsat, lituji,
že nemůžu na konec své cesty dojít.

A pak se snáší k zemi dlouhé mokré cáry,
ten pocit prázdna a toho, že jsem to už zažila,
vzpomínky ztracené v oblacích kouře a páry,
bojím se nejhoršího - že jsem zapomněla.

Hledám slova, křičím uprostřed rušené ulice,
jen řev, žádná slova, žádný význam,
pokouším se oživit své oněmlé, uschlé srdce,
pomůže mi snad, že se ze svých hříchů vyznám?

Utíkám do náruče agonie, tak naivní,
hledajíc pomoc tam, kde existuje jen konečné řešení,
světla ozařují práznou ulici,
kde stále stojím - křičící.

Nejspíš...

10. august 2011 at 22:50 Poezie a Pointy
Nejspíš bylo předurčeno,
že to bude právě dnešek,
kdy bude vše navždy zatraceno,
a budoucnost bude včerejšek.

Nejspíš tomu tak mělo být,
místo ukolébavky vlčí zpěv a pláč,
ruka místo pohlazení začíná bít,
jen křičím - já nejsem rváč...

Nejspíš to byl osud,
že jsem nemohla udělat něco víc,
nikdo nevěděl dosud,
že rub bude brzy líc.

Nejspíš mi mělo být jasné,
že vše bude ztraceno, jednou,
že nic nebude znovu tak krásné,
že všechny barvy časem zblednou.

Černý pasažér

9. august 2011 at 21:06 Poezie a Pointy
Potrhaná ctnost,
srdce i duše,
zbývá jen posedlost,
to zvíře, které kouše,
a trhá všechno, znovu a znovu,
rozdupává slzy, které nestačí dopadnout,
uvnitř tma, větši než v noci patřící novu,
slunce stále odmítá vysvitnout.
Dříve rozžehávals svíce,
teď je zhasínáš,
pomalu a sladce,
a tu temnotu stále rozpínáš.
Je stále větší a hustší,
pokrývá zdeformované tělo,
duše je čím dál menší,
proč nezůstalo, co zůstat mělo?

Zlomený

9. august 2011 at 14:17 Poezie a Pointy
Pařáty mlhy, obtáčející se kolem smyčky,
houpe se tam už druhým dnem,
všimli si jej jen hladové, černé kočky,
usmívá se nad vidinou dobrého, nad věčným snem.

Svědomí i duše potřísněné krví a černou barvou,
ruce bezvládně splývající podél těla,
nesuďte ho, on jen vybral si cestu svou
která vede ven, z tohoto světa.

V jeho stínu, na místě, kde nachází se srdce,
leží mrtvá, uschlá růže,
náležela, stejně jako celé jeho já, jedné dívce,
už se nikdy nedotkne její kůže.

Fairyland

9. august 2011 at 13:49 Poezie a Pointy
Otočit oblohu,
nebe, peklo,
zčernobílit duhu,
matné aby se lesklo.

možné i nemožné,
obrácená gravitace,
vidí to jen srdce mladé,
ale kdo uvěří, malé holce.

Víly, okřídlení koně,
kentauři a vodní duchové,
driády, sedmihlavé saně,
všechno později, tak moc vzdálené.

Svět je utvořen jen z hmoty,
říkají ti stále dokola,
jak vysvětlit máš, že vidíš jenom ty,
vílu, a nikoliv motýla.

Proměň kámen na zlato,
lávu obrať v průzračnou vodu,
nedovol, aby ti bylo vzato
přání, sen, ještě v čase jeho zrodu.

Nenech se okrást, a spatři zázraky,
blanitá křídla draků,
rozhánějící bílé mraky,
driády s vlasy ze zelených lístků,
faunové hrající na Panovu flétnu,
víly v šatech z lučních kvítků,
svět, který není jen ve snu.

Nenech omámit svou mysl,
tím, co ti říkají jiní,
tvé řeči dávají smysl,
těm, co poslouchají.

Toto je konec všeho

8. august 2011 at 21:55 Poezie a Pointy
Vypadáš osaměle a zmateně,
zřejmě nikdo nečekal, že je tohle konec země,
tohle je cesta k tomu, abychom se sami zničili,
zapomněli jsme jak žít, i když nás to od narození učili.

Voda života a elixír smrti, už nerozeznáš co je co,
víš jen, že po něčem toužíš, že hledáš... Něco.
Pojď za mým hlasem, já vím, co to je,
pojď za svitem mých očí, nezemřela všechna naděje.

Najdi smysl bytí, rozžehni pochodeň,
která doprovázela tě na cestě snění,
zapomnělas, protože co bylo, spolkla matka zem,
už si nepamatuješ pohádky, které poslouchalas v dětství.

Doufáš, ale víš, že je to marné,
končí vše, a vše zmizí,
to, cos nenáviděla, i co ti bylo drahé,
už nejsou city, jen nenávist ryzí.

Rozcestí

8. august 2011 at 21:38 Poezie a Pointy
Tma přebrala žezlo,
zřejmě už není pro co žít,
dobro se změnilo ve zlo,
má cenu tu ještě být?

Tohle je nejspíš začátek konce,
strachem jsou naplněna hrdinská srdce,
hlupáci v čele společností září,
nechápavě se ti, co vědí, tváří.

Myslím, že jsem zůstala na rozcestí,
jít s davem, nebo vlastní cestou,
na konci první cesty peníze a štěstí,
zatímco druhá nabízí, že nebudu mít mysl pustou.

Na konci cesty první, také miliony mrtvých snů,
zapomenuté hračky dávno minulých dnů,
na cestě druhé, světlo září v dáli,
na ní lidé nezapomněli na fantazii, když byli malí.

Tohle by mohl být konec, celého mého Já,
takže vybírám cestu druhou,
v srdci mi stále, nekonečnou silou oheň plá,
od stvoření až po zánik budu svou.

Porno? A proč ne?

7. august 2011 at 20:06 **Články na Téma..**
Takže. Téma týdne mě jednak pobavilo, jednak nadchlo. Takže jsem se rozhodla taky s něčím přispět.
Buďmě k sobě upřímní - kdo se na porno někdy koukal?... A ještě upřímnější - komu se to líbilo?
Můj osobní pohled na porno je dosti krkolomný. Vidím ho jako prostředek k uspokojení sebe sama, který využívají věčně osamělí úchylové, pedofilové a podobní. Zároveď ale - ano, přiznávám, - i já patřím k divákům. Kdo v dnešní době ne, že?
Nějak mi docházejí slova, takže toliko k tomuto tématu. =D

Turn on depressive mode, please!

7. august 2011 at 17:47 Poezie a Pointy
With silence scream, may be whispering,
comes and brings the madness,
or, perhaps, bloody fury,
in the dark night, when moon doesn't shining,
she comes, this dark mistress,
and she's showing you bloody painting, blurry, blurry...

And with torn innocence,
veiled in the cape, her silence,
violence,
she's preaches love, and faith,
in her flag - star, cusps five,
and the title: Moon's wife.

Quietly, she brings the violence,
with tears on her lashes,
in her hair,
and blood on her evanescent innocence,
terror, fear and wounds in watching faces,
her eyes full of fire.