Z tvých očí jde podivná zář,
děláš jako bych neznala tvé lži,
děláš jako bych dobře neznala tvou tvář.
Chytám světlušky, ty malé světélkující střepy pravdy,
teď už nezabloudím ve tmě, kterou kolem mě tvoříš,
teď už nezamotám se do sítí tvé tiché zrady.
Udělal jsi jednu chybu - myslel jsi, že ti věřím,
myslel jsi, že nemám svou hlavu,
že je mi přesně tak, jak se tvářím.
Zapoměl jsi, že znám tvé výmluvy,
že za maskou úsměvu může se skrývat pláč,
vše mi přišlo divné - jako naruby.
Děláš, jako bych tě neznala, jako bych neměla svůj život,
své myšlenky, svou masku a tvář,
a zapomněl jsi, že mé city nejsou ke hradí - na žádný závod.



