Otočit oblohu,
nebe, peklo,
zčernobílit duhu,
matné aby se lesklo.
možné i nemožné,
obrácená gravitace,
vidí to jen srdce mladé,
ale kdo uvěří, malé holce.
Víly, okřídlení koně,
kentauři a vodní duchové,
driády, sedmihlavé saně,
všechno později, tak moc vzdálené.
Svět je utvořen jen z hmoty,
říkají ti stále dokola,
jak vysvětlit máš, že vidíš jenom ty,
vílu, a nikoliv motýla.
Proměň kámen na zlato,
lávu obrať v průzračnou vodu,
nedovol, aby ti bylo vzato
přání, sen, ještě v čase jeho zrodu.
Nenech se okrást, a spatři zázraky,
blanitá křídla draků,
rozhánějící bílé mraky,
driády s vlasy ze zelených lístků,
faunové hrající na Panovu flétnu,
víly v šatech z lučních kvítků,
svět, který není jen ve snu.
Nenech omámit svou mysl,
tím, co ti říkají jiní,
tvé řeči dávají smysl,
těm, co poslouchají.



