Dělám krok do prázdna,
následuji ji - tu divnou melodii,
hledám slova, dotýkám se dna,
nesnáším tuhle živou parodii,
na můj život, na to co miluji,
všechno se ztrácí a já nemůžu najít
způsob jakým to popsat, lituji,
že nemůžu na konec své cesty dojít.
A pak se snáší k zemi dlouhé mokré cáry,
ten pocit prázdna a toho, že jsem to už zažila,
vzpomínky ztracené v oblacích kouře a páry,
bojím se nejhoršího - že jsem zapomněla.
Hledám slova, křičím uprostřed rušené ulice,
jen řev, žádná slova, žádný význam,
pokouším se oživit své oněmlé, uschlé srdce,
pomůže mi snad, že se ze svých hříchů vyznám?
Utíkám do náruče agonie, tak naivní,
hledajíc pomoc tam, kde existuje jen konečné řešení,
světla ozařují práznou ulici,
kde stále stojím - křičící.




Comments
vím né ?
... hele nech mě jo ? , píšu odlišným způsobem né asi
DD
DD
já nevijíždím
.. nevím jaksy na to přišel
... a měla jsem to napsaný správně je to tak i v originál popisu ;)
pěkný ;)
Film mě i vás zavede do smýšlejícího světa jedné z mladých dívek.V téhle větě není nic chybnýho jak ty říkáš .. takže nechápu
D , ale jak myslíš ... mě je to jedno ;)