close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Za barevným sklem - Úkryt

14. august 2011 at 13:40 |  Za barevným sklem
Utíkej abys našla... Utíkej abys žila... A jednou možná doběhneš do cíle. Do bezpečí. Na místo, kde nejsou stíny, co by po tobě natahovali pařáty, nýbrž stíny, které tě v sobě skryjí před tvými nepřáteli.


Cary a Fred se už dlouho potáceli lesem. Ani jeden nerozeznával stíny od stromů, a hvězdy od světel města, ke kterému se - snad - blížili.
"Teď tudy." Vykřikla nadšeně Cary a prudce strhla Freda do leva, do mlází tvořeného z nízkých mladých buků a dubů. Pak se Cary z ničeho nic zastavila. Fred viděl, jak si povídá s listím buku. Neviděl veverku, která jim radila kudy jít.
"Na ten hřbitov je tu už jenom chousek, drahá. Nepůjdete už moc dlouho."
"Děkuju ti mnohokrát." Usmála se na ni Cary a znovu zatáhla Freda za ruku.
"Počkej. Kam jdeme?"
"Už je to jenom kousíček." Řekla místo kýžené odpovědi. Fred zavrčel. Tohle putování někam ho už unavovalo. Ale podvolil se i tentokrát. "Támhle!" Ukázala Cary na blikotající světélka.
"Počkej vždyť to je -" Nedořekl, protože oči mu odpověděli po pár vteřinách, když uviděl vysoké kříže, některé napůl zřícené a spousty kamenných mohyl. "Tak to ne." Řekl rychle.
"Neboj se. Moje babička tu schovla oblečení v jedné hrobce."
"A jak to můžeš vědět? Co je to za ženskou, že schovává oblečení v hrobkách?!"
"Vím to, stejně jako to věděla ona." Odpověděla Cary jednoduše, přeskočila nízkou hřbitovní zídku a vydala se k jedné z nedlekých hrobek. Fred se objal pažemi a přemítal do čeho se to vlastně zapletl. Neměl by utéct, dokud je čas? Ale jakmile si uvědomil, že má na sobě stále jen modrý župan a pyžamo s logem blázince, raději se rozhlédl a přešlápl na druhou nohu.
Cary se objevila nečekaně, bez jakéhokoliv upozornění, jako by bylo třeba křupnutí větévky pod jejími chodidly, nebo tiché kroky.
"Na." Řekla tiše a podala mu beztvarý balíček. Fred si všiml, že kromě druhého balíčku drží Cary i svíčky, sirky, sušenky a-
"Cigarety?!" Zajásal.
"Aha, tak kvůli tobě tam byly." Podotkla znechuceně jeho malá společnice a dala mu je i se sirkami. "Jdu se převléct." Oznámila mu pak a zamířila mezi stromy.
U malého smrčku na ní čekala liška se stejně zrzavou srstí, jakou měli Caryiny vlasy.
"Už jsem myslela, že nepřijdeš." Broukla a z lehu se postavila na všechny čtyři.
"Promiň mám... Myslím, že jsem ji našla." Šeptla tiše Cary, zatímco ze sebe shazovala župan a pyžamo a oblékala se do oblečení, které našla v balíčku - obyčejné džíny, černé converse tenisky a černé tričko s krátkými rukávy. Balíček obsahoval i spodní prádlo a mikynu, která ovšem při teplé noci nebyla potřeba a tak si jí Cary uvázala kolem pasu.
Liška vykulila korálkové oči. "To je...?" Kývla čumákem směrem k Fredovi. Cary najistě přikývla.
"Myslím, že ano."
Liška si odfrkla a olízla si jazykem pysky. "No nevím. Když ani ty nevíš, jak tvá ovečka vypadá, můžu já těžko soudit."
"Snad se pravá podstata věcí nodkryje časem..." Pak Cary zamířila zpět. Cigaretový kouř jí nabídl dvě možnosti - buď je už Fred převlečený, anebo uznal za vhodné si dřív zakouřit. Ukázalo se, že první je, na štěstí, tou správnou. Liška, která jí klusala v patách si povzdechla.
"Nikotinově závislá ovce." Zamručela. Cary na tuto poznámku zareagovala zvonivým smíchem. Tohle je poprvé od doby, co se to všechno stalo... Poprvé od té doby se směješ.. Jak dlouho to už je...? Rok? Dva? Nebo déle?
"To vypadám tak směšně?"
"Ne, smála jsem se něčemu jinému." Odpověděla Fredovi Cary a na rtech jí ještě hrál úsměv.
"Tak to je dob-" Zarazil se a přimhouřil oči, aby lépa zaostřil. Potom leknutí nadskočil. "Ježiši pozor! Ta liška má určitě vzteklinu! K lidem by jinak tak blízko neš-" Už podruhé během svého monologu se zarazil. "Počkat. Není to jedno z těch zvířat, který nikdo jinej než ty nevidí?"
Cary vykulila oči. Pak jí v nich zavířilo vzrušení a radost. "Ty jí vidíš! Ty jí vidíš!" Vykřikla radostě a vrhla se k němu, načež ho objala kolem krku. "Jsi to ty!" Začala vzlykat.
Liška kulila oči stejně jako předtím Cary. "No... Tak to potěž ocas. Je to ta ovce."
"C-cože?" Fred stále třeštil oči na lišku. "Bože to ne... Zbláznil jsem se... To... To je jen výplod mojí mysli..."
Cary se od něj odtrhla a vzala mu tvář do dlaní. "Nezbláznil ses! Věřil jsi mi a poslouchal mě! Taky je vidíš! Vidí je jen pár lidí... Jen oni vědí, jak to doopravdy je." Znovu ho objala. Tentokrát jí objetí Fred opětoval. Její radost mu vykouzlila úsměv na tváři. Stále se díval na lišku a nevěřil svým očím ale - byla tam. Tráva pod jejími tlapkami byla prohnutá, srst jí čechral vítr, v očích se lesklo světlo měsíce a hvězd. Byla tam a byla skutečná.
Cary ho ale rychle pustila. "Musíme jít." Liška s sebou trhla. Už to taky slyšela - hlasy a dusání kroků.
"Pojďte za mnou." Řeklo zvíře a rozběhlo se lesem. Cary a Fred popadli svíčky a sušenky se sirkami - Fred samozřejmě i cigarety - a rozběhli se za liškou.
Běželi asi deset minut, když se liška zastavila a kývla hlavou směrem k blikotavému světélku. "Jsme na místě." Řekla jim. Otřela se Cary o nohu a zmizela mezi stromy.
"Tak jdeme." Cary vzala Freda za ruku a znovu se rozběhla. U branky sáhla na druhou stranu plotu a odemkla. "Babi!" Křikla, aby starou paní na svou návštěvu upozornila. Dveře se otevřeli, Cary a Fred do nich vběhli. Téměř hned potom, co za nimi dveře zaklaply zhasla i svíce u branky a celý dům se ponořil do neproniknutelné tmy, jakoby jej ani měsíc, ani hvězdy neozařovali čímž se úplně ztratil zrakům policistů a zřízencům blázince, kteří tudy po chvíli probehli hledajíc jednoho uprchlíka a jednu vražedkyni.
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama