September 2011

Escape

21. september 2011 at 20:10 | Aya
Takže padám. :P
Teda - stěhuju se.
Slimák a jeho famílie (zatím jen já) zakládají společný blog. Adresa bude v komentářích, nicméně se sem možná někdy vrátím. :)) pro zatím? útrum!
Adios, amigos! :))

Silences

19. september 2011 at 21:55 | Aya |  Poezie a Pointy
Sedím u tvé mrtvoly,
teď už je na vše pozdě,
mrtvý klid uvnitř mě i tebe,
nikdo už nepláče, nikdo nekrvácí.
Tančíc na tvém hrobu,
v melancholii a tranzu chladu,
žijící a tichá, mlčící,
čekám až mě stáhneš k sobě,
do temna a chladu,
do své smrtelné náruče zmaru,
pryč od zimního klidu a ticha.
Mlčící, tvá ústa, moje srdce,
pohřbím jej s tebou,
a budu tančit na tvém hrobě,
kvůli minulým dobám, mlčící.

Tlustá čára a nový začátek.

5. september 2011 at 18:01 | Aya |  Her diary
První kapitola mého života je zakončena tečkou ve formě celkem ucházejících prázdnin. Mohli být lepší, ale i horší.
Do školy jsem hupsla ve steelech a úsměvu.
Střední uměleckoprůmyslová škola. Nejlepší škola světa.
Většina učitelů od pohledu sympatická, ještě neexistující rozvrh, nikdo nemá svojí třídu, jelikož je málo teoretických učeben a víc dílen, ateliérů apod., učitelé nemají sborovnu... Prostě - pohoda. ^^
Co vy a střední / vysoká škola / po případě třídy základky?
A.

Obyčejnost

3. september 2011 at 20:16 | Aya |  Poezie a Pointy
Prý je to úplně normální,
když mi puká srdce, protože jsi odešel,
i když jsem to chtěla sama.
Prý je to úplně normální,
že se mi koulejí po tvářích slzy,
nechtěné a potlačované slzy.
Prý je to úplně normální,
když se nenávidím za to, že jsem tě nechala jít,
a že pro tebe mrhám slzami.
Ale vy, co mě stále přesvědčujete o tom,
jak je to přirozené, zapomínáte na jednu věc:
Já nejsem jako ostatní.

Vzpomínky

1. september 2011 at 21:43 | Aya |  Poezie a Pointy
Jak bělostný sníh potřísněný černotou duše
je ušpiněna tvá nevinnost a čest,
zavři oči, padej, přivítej smrt v černém rouše,
která nezkusí na tebe pražádnou lest.

Zavři oči, udělej krok,
minulost, temné vzpomínky - odcházejí,
černější a tmavší než tento rok,
a nebezpečnější než zuby zmijí.

Jdi hlouběji za světlem,
jako za světluškou do hlubin lesa,
smrt tě vede, za tvých šatů lem,
a nad tvou poddajností tiše plesá.

Sem tě dovedly, ty vzpomínky,
temnota předešlých měsíců,
slzy modře průzračné, jak pomněnky,
nepadnou už nikdy ke tvým střevícům.

Budoucnost národa

1. september 2011 at 14:22 | Aya |  Poezie a Pointy
Jmenoval je Johnny,
měl skvělý život,
peníze i ženy.
Myslel si že je 'Cool',
do chvíle než ostatní,
zlomili nad ním hůl.
Možná, že prostřelená hlava
nebylo jediné řešení,
ale jen další chyba.

Mily chodila na střední,
chtěla cestovat,
studovala umění.
Tolik neznámých tváří,
co chtěla vidět a poznat,
tolik míst, tolik hvězd co září.
Možná zapomněla kým je,
možná zapomněla že skok není útěk,
možná zapomněla pro co žije...

Jeho kamarádi mu říkali Tomy,
nikdo do dneška neví,
proč, kdy přišli ty zlomy.
Proč pozvedl hlaveň pistole,
proti spolužákům,
proč použil dynamit proti celé škole.
Nikdy netrpěl a měl všechno,
tak proč zabíjel,
proč spáchal sebevraždu - je každému jedno.

Jeny byla malá holka,
její budoucnost není růžová,
jsou to jenom muka.
Problémy v rodině,
možná je jí teď líp,
po tom co zhoupla na laně.
Jsme budoucnost národa,
ale nikdo nás neřeší,
každý si řekne, že to byla nehoda,
že typ jako on od narození hřeší.
Bereme si životy,
jakoby jsme je dostali zdarma,
zapomínáme na všechny osudy
které souviseli s našima.

Poslední den svého bytí,
napsala Judy dopis svému ex,
ale zapomněla jak čas letí.
Její matka viděla,
jak si podřízla žíly,
do nemocnice hned volala,
Judy se ale zachránit nepodařilo,
zemřela se slzami v očích,
a její srdce zlomené zůstalo.