Jak bělostný sníh potřísněný černotou duše
je ušpiněna tvá nevinnost a čest,
zavři oči, padej, přivítej smrt v černém rouše,
která nezkusí na tebe pražádnou lest.
Zavři oči, udělej krok,
minulost, temné vzpomínky - odcházejí,
černější a tmavší než tento rok,
a nebezpečnější než zuby zmijí.
Jdi hlouběji za světlem,
jako za světluškou do hlubin lesa,
smrt tě vede, za tvých šatů lem,
a nad tvou poddajností tiše plesá.
Sem tě dovedly, ty vzpomínky,
temnota předešlých měsíců,
slzy modře průzračné, jak pomněnky,
nepadnou už nikdy ke tvým střevícům.



