Snažila jsem se vstát,
když jsi mi utrhl křídla,
snažila jsem se vstát,
a všechna radost bledla.
Odvrátil jsi ode mne světlo,
jakobych se bála,
odvrátil jsi ode mě dobro,
a děláš jakobych se někdy bála.
Vem mě na ta nejstrašnější místa,
dokážu ti, že mě nezlomíš,
je to bezchybné, jsem si jistá
že už mi rozumíš.
Teď jsem nezlomná,
právě díky tomu, že jsi mě zlomil,
je za mnou ta doba temná
to tys mě takhle změnil.
Už mě nic nezastaví,
tak mi zaryj do kůže,
už mě nic nezastaví,
trny co zdobí divoké růže.




Comments
Když si ty básně čtu, řikám si, jakým to proboha procházíš obdobím :O