Napsala jsem básně,
ve tmě,
zpívala staré písně,
ve tmě...
Zabíjíš mě tím tichem,
a tak ti předčítám verše,
protkané tím nehorším hříchem,
a touhou, která kouše.
To, cos neviděl a necítil,
vnímáš teď duchem i tělem,
jasný záblesk tě nyní osvítil,
cítíš to jak kulku co ti prolítla břichem.
A tak znovu píšu báseň,
ve tmě, ve tmě,
a doufám, že alespo ty jsi spasen,
narozdíl ode mě, ode mě.




Comments
Nemůžu opět říct nic jiného, než jen že je úžasná...
Smutná..krásná..perfektní...
když tak ti někdy o ní řeknu něco víc na icq..