Bílou chodbou dál a dál,
zkrz modrý hlas svatých,
život dal a zase vzal,
do srdce vkradl se stín na křídlech zlatých.
Skvělý život co ti mezi prsty proklouzl,
jak msíčně stříbrný had,
jenž nitku tvého osudu překousl,
smrt teď nabývá nových překrásných vnad.
Zlatavé mihnutí těch křídel havraních,
cítíš jak uvnitř umíráš,
už je jen hlína a brouci ve tvých dlaních,
v hrobě ústa odříkávají otčenáš.




Comments
Můj názor znáš..
I já se vracím zpět k blogování..po 3 měsících je na čase..
Ach, když čtu některé tvé básně naskakuje mi husina!