February 2012

Za zrcadlem

29. february 2012 at 19:27 | Aya |  Poezie a Pointy
Zíram na sebe a můj odraz v zrcadle,
připadám si neviditelná a nicotná,
přeju si, abych se byla bála zabít sama sebe,
nevidíš? Vždyť nejsem smutná...

Budu na tebe čekat, rozkošně plakající,
budu na tebe čekat, a dokonale lhát,
nevidíš? Jsem stále tady, čekající,
I když, přiznávám, bych si tě přála neznát.

Můj odraz jakoby trochu bledl,
a zapaloval tím uvnitř mě život,
za okny se vítr zvedl,
vidíš? Stále tu čekám jako idiot.

Znovu si připadám stejně, neviditelná,
přísahám - můžeš být můj krucifix,
na němž budu umírat, ukřižovaná,
znovu mizím, zbavena všech specifik.

Jsi teď šťastný?

Zvědavá

26. february 2012 at 20:38 | Aya |  Poezie a Pointy
Jako nekonečnej pohon,
žene mě to za klíčem
klíčem od mejch pout,
co se octnul na provázku,
slyším jenom "Zítřek dohoň!",
a závisíc na kdovíčem,
prostě běžím na dlouhou pouť,
za odpovědí na nevyřčenou otázku.

Jsem prostě zvědavá,
a snažím se pověsit si houpačku na měsíc,
a i když nejsem zvlášť toulavá
prošla jsem cest na tisíc.

Jsem tulák po hvězdách
se známostí s Malým Princem,
a s Frodem na cestách
utíkám před neznámým cizincem.

Jsem zvědavá a vevnitř malá,
pokouším se jenom přežít,
s extraktem z vinnejch hroznů
si kreslím panáka k přeskoku,
jsem jak Potter kouzel znalá,
a snažím se si to tady užít,
Gordickej uzel znovu roztnu,
a pak zase v peřinách budu řešit sudoku.

Aneb krásné naivní chvilky prosté radosti ze života.
Fucking all system and fucking love cats!

ZakázanÝovoce. Zblízka a nahlas.

25. february 2012 at 10:32 | Aya |  Her diary
Záviďte mi!
Včera - tj. 24.2.2012, se tady v Liberecém klubu Vlak rozezněla basovka Yarise a hlas Pišta ze ZakázanÝhoovoce. A já... Já byla samozřejmě tam :P Jo, tenhle článek je vlastně jedna velká chlouba, ale co už. :D
Byli skvělý, dokonalí, úžasní.
Kdo nezná ale má rád punkrock, přikládám i odkázek na mý dvě nejoblíbenější písničky (Pornostár, ta třetí, je bohužel youtubem zakázana zveřejňovat kvůli...ehm...Vulgaritě. :D)... Spolu s podepsaným letáčkem. :P




Ayuščino další strašení

21. february 2012 at 15:56 | Aya |  Her photoshoots
Právě jsem si uvedomila, že poslední fotky v téhle složce jsou staré cca 7 měsíců. oO
Takže bych to nebyla já, abych to pro jistotu nenapravila. :D
Je fakt že jsem se od července mega moc změnila. Myslím. Umělka mi prozpívá. Myslím... a doufám. :D Každopoádně posouzení radši nechám na vás, protože nechci působit až moc sebekriticky / jako největší narcis na serveru blog.cz... :D
Tak se kochejte a nelekněte se :)

Album

21. february 2012 at 15:34 | Aya |  Poezie a Pointy
Chladnější než sníh,
svět z kamene,
zapomenutý smích
vítr minulosti přivane.

Chladnešní než sníh,
tvá dlaň hřeje na mém srdci,
zapomenutý smích,
znovu přilétají zpěvní ptáci.

Svět už není jako led,
ba chladnější,
zpět je niní vpřed,
minulost zdá se být krásnější.

Pohádky a teplo dětství,
láska rodičů a kouzla snů,
nevyřčená tajemství
fantastických dnů.

Tvá dlaň se vzdaluje
jako zavírající se obrázkové album,
svět znovu a navždy chladne
a lidé s dospělostí nacházejí rozum
jenž zdá se být lepší
než naivita a krása, bezelstnost,
snít zdá se jim horší,
než drogová posedlost.

Kam mizí sny které s rozumem hasnou?
Kam padají postavy z příběhů,
které děti nedočtou?
Kam zmizelo naše já, jenž potřebovalo něhu?
Jako mizí dech na skle,
jako to teplo z tvojí duše,
tak rozlývá se noc do dne,
lidé potácejí se jím dál, slepě a hluše...


Johnny Depp nahý! Fotky zde!

19. february 2012 at 21:50 | Aya |  Her diary
Jo zase otravuju :D
Potřebuju aby jste klikli známé na odkaz níže :P a při té příležitosti můžete kliknout i mě. :D Jde o pouhopouhý kliknutí :P
známá:
Já:


Děkujééém :D

Justin Bieber zemřel!!!

17. february 2012 at 15:28 | Aya |  Her diary
Ahoj.
Jo, kecám.
Hele, lidi, potřebuju pomoct :D
Mohli by jste mi kliknout na odkaz? Jde jenom o jiný mrňavý kliknutí, o nic víc.
Tady je odkaz:

P.S.: Upoutávka v nadpise dobrá, ne? :D

Co by se stalo?

13. february 2012 at 21:45 | Aya |  Poezie a Pointy
Jojo, jsem trapná, už zase řeším téma týdne básničkou. Ale co už, znáte mě... :)

Představ si svět bez větru a vzduchu,
kdo by to v noci šeptal,
tichou píseň tvému uchu?

Co by se stalo, kdybys nemohl jíst či pít,
dokázal bys, miláčku,
jenom z mojí lásky žít?

K čemu jsou verše, k čemu jsou sliby,
proč se ptát na hloupé otázky,
jako co by se stalo, kdyby mluvily ryby?

Možná by tě, miláčku, můj cit přenesl přes zeď,
vysokou jako Eiffelova věž,
ale proč žít ze slibů? Žijeme přece tady a teď.

Co by se stalo, kdybych ti tohle neřekla?
Co by se stalo, kdybys to nevěl?
Asi by voda v řečištích životů stále poklidně tekla...

Nic víc...

Víkend v Benátkách

12. february 2012 at 20:47 | Aya |  Her diary
Jojo, už to tak bude.
10.2. jsme s mamkou a otčímem v 20:00 vyráželi z Prahy na dvanáctihodinovou cestu směr Itálie.
11.2. jsme dorazili kolem desáté hodiny a pluli lodí na souostroví Benátek. Tam jsme si užívali každoroční karneval a oslavy s ním spojené. Spousty masek, svařené víno, hudba, památky, zima a chladný vítr od moře. Gondoly jsme bohužel jenom viděli, protože by to stálo nehorázný prachy a navíc byla příšerná zima. Celkový dojem to však nezkazilo a mě hrozně mrzí že jsme tam byli jen jeden den. :)
No a ještě 11. jsme opět kolem osmé hodiny večer vyráželi autobusem zpět, do Prahy. Tam jsme dorazili nějak kolem 9. hodiny ráno a pak rovnou zpátky do LBC :)




Další fotky zde:

Za tmou

9. february 2012 at 21:49 | Aya |  Poezie a Pointy
Prokletí a krásní,
jak jinak, když nás vidíte jen v noci,
zářiví a jasní,
ani nepoznáte že v kůžích beránčích skrývají se vlci.

Za světlem se možná skrývá tma,
za krásným leknínem
snad ropucha, ohavně se dma.

Nic není jak by se mohlo zdát,
to by jste měli vědět, když sami nosíte masku,
já hloupá chtěla jsem vám důvěru dát,
vy mi však vracíte jaksi hořkou lásku.

Za dunění zvonů v dáli, když tma dolehla na kraj,
sedím uprostřed kostela,
kde zjišťuji že lží je vše, dokonce i ráj.

Ghostflowers

3. february 2012 at 19:48 | Aya |  Poezie a Pointy
Promlouvá knám skrze přízračné květy,
klíčící z nitra její duše,
ona je čeplí jenž půlí všechny světy,
ona je šípem z Hádovy kuše.

Poznáš ji, plnou nenávisti,
poznáš ji skrze vizi krásných zítřků,
ona ti otevře oči,
dovolí nahlédnout do věčnosti,
uvidí přízraky vycházející z ďáblových kvítků,
až teď to vidíš, svět se s tebou točí.

Jsme děti zkázy,
zkázou poznamenaní,
žijeme na smrtelné bázi,
tak moc zranitelní...

Neslyšíme její hlas, jak k nám promlouvá z dálky,
skrze naše vyze, protkané přízračnými kvítky,
ona je zabiják, jenž roznává dar života,
jenž zaplňuje žíly, a všechny těla kanálky,
rozhazuje ho kolem jak levandule snítky,
a slyší všechny pochybnosti, zastřenou lež schovává nahota.