Chladnější než sníh,
svět z kamene,
zapomenutý smích
vítr minulosti přivane.
Chladnešní než sníh,
tvá dlaň hřeje na mém srdci,
zapomenutý smích,
znovu přilétají zpěvní ptáci.
Svět už není jako led,
ba chladnější,
zpět je niní vpřed,
minulost zdá se být krásnější.
Pohádky a teplo dětství,
láska rodičů a kouzla snů,
nevyřčená tajemství
fantastických dnů.
Tvá dlaň se vzdaluje
jako zavírající se obrázkové album,
svět znovu a navždy chladne
a lidé s dospělostí nacházejí rozum
jenž zdá se být lepší
než naivita a krása, bezelstnost,
snít zdá se jim horší,
než drogová posedlost.
Kam mizí sny které s rozumem hasnou?
Kam padají postavy z příběhů,
které děti nedočtou?
Kam zmizelo naše já, jenž potřebovalo něhu?
Jako mizí dech na skle,
jako to teplo z tvojí duše,
tak rozlývá se noc do dne,
lidé potácejí se jím dál, slepě a hluše...




Comments
Krásné Ayo....nevím,co říct...vzala mi dech..