Promlouvá knám skrze přízračné květy,
klíčící z nitra její duše,
ona je čeplí jenž půlí všechny světy,
ona je šípem z Hádovy kuše.
Poznáš ji, plnou nenávisti,
poznáš ji skrze vizi krásných zítřků,
ona ti otevře oči,
dovolí nahlédnout do věčnosti,
uvidí přízraky vycházející z ďáblových kvítků,
až teď to vidíš, svět se s tebou točí.
Jsme děti zkázy,
zkázou poznamenaní,
žijeme na smrtelné bázi,
tak moc zranitelní...
Neslyšíme její hlas, jak k nám promlouvá z dálky,
skrze naše vyze, protkané přízračnými kvítky,
ona je zabiják, jenž roznává dar života,
jenž zaplňuje žíly, a všechny těla kanálky,
rozhazuje ho kolem jak levandule snítky,
a slyší všechny pochybnosti, zastřenou lež schovává nahota.




Comments
No...no comment...