March 2012

Ty.

25. march 2012 at 17:27 | Aya |  Poezie a Pointy
Zrovna jsme začali,
je to tak krásně neskutečné
myslím na to každou chvíli
žít v tom je ale tak náročné...
Chci cítit tvé doteky
jenže jsi tak daleko
stejné duše, myšlenky
padám do toho tak hluboko...
Nemám co ztratit,
vždyť už na dně jsem
dopřej mi to, chci tě cítit
stejně jistě jako cítím pod nohama zem...
Nechci to zlomit, roztrhnout,
chci nás najít a cítit, chci být,
chci tě vidět a obejmout
chci jen tím že je to skutečné aspoň chvilku žít
už o tobě jenom nesnít...

Jiskra

24. march 2012 at 23:23 | Aya |  Poezie a Pointy
Rozsypávám hvězdný prach
po polích kde rostou snílci
snažím se zahnat svůj strach
a vyhazuju do vzduchu minci

Ať už panna, nebo orel
nechci vyhasnout, ale shořet
celý můj život jakoby mě bolel
jakoby na mém srdci ležely vody moře

moře tvořeného slzami, které jakoby se zasekly
společně s bolestí, která nejde ven -
- nemůžu se jich zbavit, mé nohy poklekly
před tou věčností prázndoty, jenž je beze snů jako den.

Vím že někam patřím, ale tenhle osud nechci
osud sebezapírání, potřebuju to ze sebe dostat
ale slova mi nepomáhají, potřebuju se nadechnout,
z kontrolovaného stroje stává se smrtonoš jehož bojí se letci
nikdo nechce zkusti, nidko nechce blíž, nemám se komu poddat
chci se odsud dostat, najít dnes samu sebe, shořet a nevyhasnout...

Osvobodit se a najít něco skutečného...
bez lží

I neaktivita se počítá...

24. march 2012 at 18:12 | Aya |  Her diary
Přísahám, já za to nemůžu!
Poslední dobou nějak není moc vůle a vlastně ani nálady...
Inspirace s emi někam zaběhla a mysl je otrávená všudypřítomným jarem, takže nějaké filosofické nebo zamyšlené prózy, nebo poezie se zřejmě nedočkáte... Co jinak nového...
Jsem šťastně nezadaná, za čtyři dny (28. března) mám šestnáctiny... A to je asi všechno zajímavé.
Nuda, ospalost, otrávenost a jakás takás melancholie. Prostě vražedná kombinace.
Být múzou sama sobě... To je holt práce na plný úvazek, který ale vyžaduje období aktivity a neaktivity. Hádejte které období mám teď já...
No snad mě brzo zase chytí leterární střevo, jinak nevím nevím...
Vaše zlobivka,
A.

Perfektní nepřítel

10. march 2012 at 20:19 | Aya |  Poezie a Pointy
Je to stejný pocit,
stejný kolabs všeho,
zase se probouzí starý cit,
ukrytý na dně srdce mého.

Jsi perfektní cíl
a perfektní nepřítel,
zpříjemnění dlouhých chvil,
perfektní lásky učitel..

Moje cesta, můj osud a moje štěstí
moje tvář, moje tělo a mé nitro
je to zase jako rána pěstí
co přináší slastné jitro.

Schovávám skvěle svá tajemství
ale ty jakobys je jedno po druhém
vykopával z podzemí
prosím, buď navždy mým druhem.

Perfektní nepřítel, protivník,
perfektní cíl, odměna a slast,
jako vítaný příživník
a jako náviková proti bolesti mast.

První ilustrované knížky

6. march 2012 at 14:25 | Aya |  Her diary
Hahá! Pro ty, co nevědí - JO! Nedávno jsme doilustrovala knížky, které mi dneska přišli. Takže vám sem dávám fotku. :P


Hlouběji

4. march 2012 at 20:53 | Aya |  Poezie a Pointy
Upadám hlouběji
hlouběji do spánku
stále čekáš v naději
že odmítnu smrtčinu pozvánku.

Nic není tak jak to vypadá,
čekám lapena v noční můře,
má duše pomalu uvadá
obalená v jedovaté kůře.

Nedržíš mě za ruku,
nešeptáš mi že mě miluješ,
že to bude v pořádku,
jen mě tiše sleduješ.

Myslíš, že je to to jediné
co zbývá, co pro mě udělat,
je to skoro zábavné,
jak mě v klidu necháš umírat.

A když už by se zdálo,
že je bolest pryč...
Chybělo tak málo,
když jakoby mi srdcem projela tyč.

Takhle to končí,
najednou pláčeš, z ničeho nic,
svět se se mnou točí
a já jsem volná, bolest je pryč, tak proč si přát víc?

Lilie

3. march 2012 at 21:34 | Aya |  Poezie a Pointy
Lilie umírá na růžích,
šťastně opita žalem,
neunesla tíhu křídel muších
a tak spadla na zem.

Pláče a při tom ji zmáhá smích,
je jí horko,
zatímco její tělo pokrývá sníh.

Krkavci čekají,
až budou moci hodovat nad její mrtvolou,
nikdo ji neslyší,
jak volá o pomoc věčností ledovou.

Ten prapodivný klid, jenž se jí v duši usadil,
je mrtvý a studený,
tak mrtvý, až její vrásky omladil.

Znovu vstává,
s popraskanou maskou,
je však živá,
naplněna mrtvou láskou.

Potřeba se vyfňukat.

2. march 2012 at 22:54 | Aya |  Her diary
Bez oslovení.
Možná jsem udělala největší chybu svého života. Možná tu nejlepší věc... Možná mi to tak teď jenom připadá, protože pro mě tohle znamená tak moc... Kdo ví....
Úvod: S přítelem... Můžu mu tak vlastně takhle říkat? Prostě s tím černovalsým slimákem se kterým jsem byla máme pauzu. Beru to jako rozchod... Jaký je v tom rozdíl... Každopádně - prá čtrnáct dní. Co jsem udělala? Mám ještě jeden tajný blog. Adresu vám neřeknu protože logicky by pak nebyl tajný. Vyplakala jsem si tam duši když jsme spolu ještě byli a pokusila jsem s epopsat co se mnou láska k němu dělá a jak mi to naplňuje život.
Ne, neobjevil to. Poslala jsem mu to. Už jsem se mu o tom blogu zmiňovala, samozřejmě bez toho abych mu řekla adresu... A... Prostě jsem to udělala. Je to jedna z těch věcí o kterých chci aby je věděl. A až pak jsem si uvědomila že... To třeba vezme špatně, že ho nutím k tomu aby se ke mě vrátil, citově ho vydírám, blá, blá, blá.
Toť vše.
Suďte mě, ukamenujte mě, zulíbejte mě,
nezměním se. Pořád budu ta divná introvertka,
která říká ty pravý věci a věci který něco můžou
změnit až příliš pozdě.
A.

Křičím

1. march 2012 at 18:48 | Aya |  Poezie a Pointy
Chladný vítr šeptá
mým umírajícím lícím
čekám, zda-li aspoň on zeptá,
jak se vlastně cítím.

Může mě někdo slyšet?
To osamnění mě ničí,
Může mě někdo vzbudit z tohoto dne?
Tak může mě někdo slyšet?
Moje duše přece křičí
copak to s nikým nehne?

Ignorujete můj strach
tak ráda bych byla vámi
tichá a mrtvá jako prach
tak lhostejná ke všemu na Zemi.

Vidím známé tváře
které jakoby prostupovaly
dny které teprve přijdou,
objevují se a zase mizí v přízračné páře,
pravdu a fikcy propojily
vím že pro mě už hvězdy nevyjdou...