Upadám hlouběji
hlouběji do spánku
stále čekáš v naději
že odmítnu smrtčinu pozvánku.
Nic není tak jak to vypadá,
čekám lapena v noční můře,
má duše pomalu uvadá
obalená v jedovaté kůře.
Nedržíš mě za ruku,
nešeptáš mi že mě miluješ,
že to bude v pořádku,
jen mě tiše sleduješ.
Myslíš, že je to to jediné
co zbývá, co pro mě udělat,
je to skoro zábavné,
jak mě v klidu necháš umírat.
A když už by se zdálo,
že je bolest pryč...
Chybělo tak málo,
když jakoby mi srdcem projela tyč.
Takhle to končí,
najednou pláčeš, z ničeho nic,
svět se se mnou točí
a já jsem volná, bolest je pryč, tak proč si přát víc?




Comments
Drž se! Nic víc ti říct nemohu...