Rozsypávám hvězdný prach
po polích kde rostou snílci
snažím se zahnat svůj strach
a vyhazuju do vzduchu minci
Ať už panna, nebo orel
nechci vyhasnout, ale shořet
celý můj život jakoby mě bolel
jakoby na mém srdci ležely vody moře
moře tvořeného slzami, které jakoby se zasekly
společně s bolestí, která nejde ven -
- nemůžu se jich zbavit, mé nohy poklekly
před tou věčností prázndoty, jenž je beze snů jako den.
Vím že někam patřím, ale tenhle osud nechci
osud sebezapírání, potřebuju to ze sebe dostat
ale slova mi nepomáhají, potřebuju se nadechnout,
z kontrolovaného stroje stává se smrtonoš jehož bojí se letci
nikdo nechce zkusti, nidko nechce blíž, nemám se komu poddat
chci se odsud dostat, najít dnes samu sebe, shořet a nevyhasnout...
Osvobodit se a najít něco skutečného...
bez lží




Comments
...