Chladný vítr šeptá
mým umírajícím lícím
čekám, zda-li aspoň on zeptá,
jak se vlastně cítím.
Může mě někdo slyšet?
To osamnění mě ničí,
Může mě někdo vzbudit z tohoto dne?
Tak může mě někdo slyšet?
Moje duše přece křičí
copak to s nikým nehne?
Ignorujete můj strach
tak ráda bych byla vámi
tichá a mrtvá jako prach
tak lhostejná ke všemu na Zemi.
Vidím známé tváře
které jakoby prostupovaly
dny které teprve přijdou,
objevují se a zase mizí v přízračné páře,
pravdu a fikcy propojily
vím že pro mě už hvězdy nevyjdou...




Comments
Hvězdy už nevyjdou. Jo.
"vím že pro mě už hvězdy nevyjdou..."
Myšleno z týhle věty. měl to bejt obdiv.
Páni.. Nejvíc se mi líbí druhá sloka, ale celý je to moc povedený! :))
hezké!:)