Je to stejný pocit,
stejný kolabs všeho,
zase se probouzí starý cit,
ukrytý na dně srdce mého.
Jsi perfektní cíl
a perfektní nepřítel,
zpříjemnění dlouhých chvil,
perfektní lásky učitel..
Moje cesta, můj osud a moje štěstí
moje tvář, moje tělo a mé nitro
je to zase jako rána pěstí
co přináší slastné jitro.
Schovávám skvěle svá tajemství
ale ty jakobys je jedno po druhém
vykopával z podzemí
prosím, buď navždy mým druhem.
Perfektní nepřítel, protivník,
perfektní cíl, odměna a slast,
jako vítaný příživník
a jako náviková proti bolesti mast.




Comments
No týjo, ta se mi moc líbí! Hlavně to spojení "perfektní lásky učitel". To je perfektní, Ayo!^^
Asi si beru blbý témata.
Akorát 'kolaps' se píše s pé místo bé. Ale to je jedno, to je drobnůstka.)
Sakra, kam ty na to chodíš? Já se vždycky pokusím o báseň a dopadne to... no, hehe
A jak jsi se dostala k ilustracím těch knížek? :) To je moc pěkné!
Zatraceně, ta je nádherná! A musím přiznat, že mi momentálně mluví z duše... Možná jsme na tom tak podobně... :( Drž se mi ♥