May 2012

Mad sin

28. may 2012 at 17:08 | Aya |  Poezie a Pointy
Klap, klap, klap,
kostelní podlaha praská,
klap, klap, klap,
s obličeje svezla se maska.

Lidé mě prokleli,
vážně směšné - ta pověrčivost,
mě že se lekli?
Prosím vás, vždyť jen vedu vás na věčnost.

Čepel kosy si zvolila
ukazuji na dalšího
a já její výběr svolila
spolu učiníme Svět o dalšího blbce chudšího.

Klap, klap, klap,
teď jdeš se mnou, za kakofonie šílenství
klap, klap, klap,
je to hřích, nebo jen zločin z bláznovství?

Rádoby Toni Moore

27. may 2012 at 21:52 | Aya |  Her diary
Čauky mňauky
Omluvuju se na sto tisíckrát za delší dobu neaktivity, ale... Znáte mě. :D
Novinky, novinky... Vaše drahá Aya odehrála svě první a na velice dlouhou dobu poslední vystoupení jako lesbická básnířka v představení Múza za 50% zinscenovaného jejím drahým básníikem, ve hře Docentem/Múzou.
Další novinkou jsou opět změněné vlasy. Jsem nenapravitelná. Je to něco na způsob hára Toni Moore, ale pochybuju, že by většina věděla, jak vypadá, takže máte dole fotku.
Škola se nám pomalu blíží ke konci a pak... Ach ano. Jak krásná dvě slova... Letní prázdniny. Upřímně doufám, že bude pršet, pršet a... Pršet. A že všude budou kočky, čokoláda a bude dostatek libida a sebeuspokojení. Ó bože... To by byl ráj na zemi.
No, konec snění. A teď - klišoidní otázka. Jak se vede vám? O:-)

Slíbená fotka:

Odpoutání? Jo, to bych ráda.

18. may 2012 at 16:17 | Aya |  Her diary
Zdravíčko.
Opět hledám slova, jak začít.
Tak začnu náladou a tím, jak se mám (opět. Překvapivě, když je to ve složce deník...).
Nálada nějak neurčitá. Uvidíme, jestli bude nakonec dobrá, nebo totálně na nic. Se svým drahým se mám vidět až v úterý, na víkend a vlastně až do samotného úterý jedu k tátovi. Doufám že se dostanu v pondělí do školy - malujeme.
Sebou si beru učení, tarot, knížky, Mlčení jehňátek, věci na focení a na malbu... Nudit se snad nebudu. Prý mě čeká nějaký ten výlet. Nevím, jestli se radovat, nebo fňukat. Po tomhle týdnu jsem vyčerpanější než kdy jindy a vážně netoužím po ničem jiném, než si lehnout do postele a aspoň deset hodin se nehnout. Narovnat si záda, uklidnit mysl, regenerovat, a hlavně spát. Bohužel jsem si tak na 90% jistá tím, že to nevyjde. Co nadělám.
Jak se mají mí drazí čtenáři? Zase bych mohla připojit nějakou prosbu o odpověď, ale jsem tak moc flegmaticky naladěná, že je mi to nějak jedno, jestli se tu odpověď objeví, nebo ne.


BDSM povídky, UDG a fajn nálada jako bonus.

12. may 2012 at 20:40 | Aya |  Her diary
Další várka keců, plus doporučení stránky. :)
Ta stránka je http://www.svetbdsm.cz/.
"Normálním" jedincům to asi nic neřekne, ale alespoň budete vědět, o co jd,e když uslyšíte pojem D/S, Spanking, apod.
Já osobně..Jsem schopná nad tím strávit hodiny :D Obrázky, povídky... Je to paráda.
Mám toho na srdci strašně moc a zase nevím jak začít. :D Vsadím se, že z toho - opět - nebude víc jak pár řádků.
Dnes jsem byla v kině na Dark Shadows od Tima Burtona. Boží, boží, boží a znovu boží.
Momentálně jenom tak surfuju po internetu, čtu povídky z již zmiňovaného webu a, ano, poslouchám UDG.
Dnešek provázel divný strach ze slečen, co se mnou čekaly na autobus.
No... Posuďte sami - co je děsivější, než skupina pěti rádoby originálních a sexy holek co vypadají, jakoby si zapomněly sukni (ano, jejich oblečení obsahuje něco málo oblečení na hroní část těla, dále legíny a boty. Tím to končí.) ?
Mám hroznou potřebu poňuchat si kočku / svého drahého básníka.
S ním se ale uvidím až v úterý a momentálně ani není na příjmu. Místo toho se opíjí do němoty. :D
Ano... Možná mu trochu závidím O:-)
...Už mi docházejí slova, i když bych ráda něco hrozně záživného vyprávěla dál. :D
Takže asi nic... Hezký sobotní večer :)

Les rêves de Paris

11. may 2012 at 23:15 | Aya |  Her diary
Každý někdy sníme o budoucnosti a o tom co bychom rádi stihli.. Udělali... Zažili...
Mě momentálně zasáhli nadmíru dekadentně romantické sny o Paříži. Alespoň, že je mám s kým sdílet... *srdíčko*


*Nadpis: ...

11. may 2012 at 17:34 | Aya |  Her diary
Máte taky někdy pocit, jako by byla vaše kůže zamazaná dnešní dobou?
Dneska byl jeden z těch horkých dnů, kdy jsou v autobuse všude namačkaní lidé a důchodci, které samozřejmě musíte pustit sednout. Zbývá deset minut, než budete moct vystoupit a jít domů. Jste spocení a na lepkavé kůži jako by vám ulpívali i kousky okolního hnusu - jak starý pán, kterého jste pustili na své místo páchne, jak se vám v každé zatáčce zapře smrdícím batohem do břicha, jak se spocenými zády opíráte tu a tam o tyč za vámi, která je průmyslový výmysl dnešní doby, jak lidé kolem dýchají a ve vozidle je čím dál větší vedro a dusno...
Skoro jako by to byla tahle doba, co vám způsobí pocit špíny a nečistoty...
Skoro jako by to bylo tímhle spoletím, ve lterém žijeme - výfukové plyny aut, deodoranty ve spreji, kouř, smog, chemicky znečištěný vzduch.
Když jsem si po návratu domů dala smrchu, zůstala jsem chvilku sedět na okraji vany, když jsem se oblékla do spodního prádla. Cítila jsem se čistá, a díky té vlažné / studené vodě to byla čistota "hluboká" - která vám pronikne pod kůži skoro až na duši a vy se cítíte jako znovuzrození. Cítila jsem éter, jak mi klouže po kůži a ulpívá na mě. Měla jsem chuť vyrazit bosa, jenom tak v lehkých šatech do lesa a tam běhat než padnu. Nebýt toho odporného slunce a vedra.
Možná se ptáte, co vám to tu vyprávím... Jen se potřebuji vymluvit.
Celý dnešní den provází hrozně divná nálada... Divná, ale, uznávám, plodná a kreativní. Dnešní dílny měly dobrý průběh, až na tu mojí přítomnou nepřítomnost. Aneb jak to vypadá, když jste duchem mimo - snad někde u hvězd - ale tělo trčí jako závaží dole a za dobu, co je duch pryč ho ovládá něco, co poslušně a stereotypně plní úkoly, které tomu ze zhora dáváte spolu s inspirací a nápady, které vám dá hvězdný prach.
To je asi vše... Ahoj.

Konečně něco, k čemu mám co říct.

7. may 2012 at 21:40 | Aya |  **Články na Téma..**
Chachá! Tak se do toho pustím.
Lépe řečeno - pustím se do všech dnešních rádoby "originálních" "blázínků".
Vážně mě dostávají názory zmiňovaných slečen, co zastávají dnešní "originální" styl. Snažíte se o originalitu? Snažíte se dost? Marně. Nechápou, že masovou snahou o to, být originální originalita vymizí úplně. Například - Skrillex, znáte to, vyholené vlasy na jedné straně. Byla to pecka, když to přišlo, lidi co to měli byli skoro jako rodina. A teď?
Další příklad - Redheads. Jo, sama mám červený vlasy a proto mě to snad sere ještě víc. Dřív to byly holky, co patřily k určité skupině lidí. Nebyla to jenom móda jako dneska. Ty holky měly vlastní názor a i když popuzoval společnost, byly schopné si svlíknout tričko uprostřed města a vyřvat ho na něj.
Tetování. Jo, je to u mě stejné jako u výše zmíněného. Lidi, proberte se. Chcete tetování? A proč? protože se to nosí? Protože se vám to líbí? Protože je to móda? Ok. Ale vážně mě dostává, že když se přijde na to, co chcete mít nadosmrti na kůžu, pronese se něco jako "Já nevim. Tohle je pěkný. Pomoz mi vybrat." Co to má kurva bejt? Je to vaše kůže a mělo by to být něco, co k vám patří - co vás dělá takové, jaké jste.
Scene - aneb styl založený úplně a čistě na originalitě. Směšné, co? Vzhledem k tomu, že dneska je to "sínka" kam se kouknete. Jo, holky, fakt originální. Potlesk.
Barevné vlasy - totéž jako redheads.
Piercing? Dobře, tady to možná tak žhavý není, vzhledem k tomu, že to vyjadřuje maximálně to, že máte rádi bolest a ozdoby v kůži, ale i tak. Dřív? Rockeři, Punkáči apod. Dneska? Bitch, please.
To je asi vše, co k tomu chci říct.
Za originální se považuji. Vím, že moje jednotlivé části jsou naprosto kusové, ale také vím, že to, co dávají dohromady jedinečné je, protože nejdu se stádem - a teď nemyslím takové to kusové "Budu rebel! Je to hustý a v módě!".
Co víc dodat. Snad jenom - jo. Fakt se pojetí originality 21. století vysmívám.
Šup šup, pusťte se do mě.

Vize

6. may 2012 at 11:43 | Aya |  Poezie a Pointy
"Uprostřed noci
vypadáš tak podivně, drahá,
plná svých pochmurných vizí."

Svět asi nikdy nebyl tak tmavý
a budoucnost ještě horší
co dělat dřív, než se tep zastaví?

Chycená ve fascinujícím blouznění
které mě oddělilo od přítomnosti
je to snad ještě lepší, než snění.

Nezbývámoc času, než celý svět
padne, a než ze slunce
zbude jen explodující květ.

Z trochu drsnějšího soudku, aneb jedna rychlovka po ránu.

6. may 2012 at 10:20 | Aya |  Povídky
Byla to zkažená láska. Zkažená ve všech pohybech. V tom, jak ji chytil za vlasy a zvrátil ji hlavu dozadu. V tom, jak jí pronikal do pánve. V tom, jak ji znemožňoval dýchat rukou přitlačenou na její krk.
A jí se to líbilo. Věděl to moc dobře.
Jednou zašli příliš daleko. Ona omdlela, a záda ji křižovaly krvavé šrámy. Od důtek, žiletek, nehtů. Na tom v tu chvíli nezáleželo. Trvalo dlouho - snad celou věčnost - než se probrala. V ten den jí řekl, že už jí nikdy takhle neublíží.
Nedodržel to.

Bezejmená

5. may 2012 at 20:53 | Aya |  Poezie a Pointy
Mluvil jsi o lásce
mluvil jsi o citu

přemýšlela jsem o válce
a věděla že nikoho nechci tu

A teď...
Ovládáš mou revoluci
Potlačuješ vzdor
Určuješ mou poslušnost

Zakázals mi stavět zeď
Mám jen jednu možnost pro selekci
Postavil ses mi jako zvrácenosti vzor
A z té chtěné samoty je... Zamilovanost?

Umírající dredatá múza.

3. may 2012 at 19:55 | Aya |  Her diary
Hééé-pčíííí!
Jo a ahoj.
Co dodat, nadpis mluví za vše.
Snad vám jen vysvětlím tu múzu. Múzou jsem totiž jednomu z nejúžasnějších básníků nové generace dekadentů. Hádejte kdo jím je.
Mezi kašlem, cucáním bonbónů proti bolení krku, pitím čaje a fňukáním nad tím, že právě umírám, fetuji jeho palestinu. Nojo... Jsem zlodějka palestin. Díky bohu (nebo komukoliv jinému) za to.
A ano - něco na mě leze, a můj básník to není. Tudíž je to dost špatné. Chřipka...angína...kdo ví co to je za příšernost.
Jo... A jinak jsem dreadtá. O tom asi nevíte. Fotky mám... Ale na facebookovém účtu. Takže smůlička... Tedy rozuměj - jsou to psudo dredy. Ale normální snad budou. Časem... Až budou dlouhé vlasy. Časem.
A jak se máte vy? Tím "Vy" myslím tu malou část lidstva, ty pošuky, co čtou můj blog. Prosím, udělejte mi radost a reagujte na tuto otázku zoufalé, umírající, mňoukající metalistky.
Ahoj.
P.S.: Dělám si srandu. Pro zvědavce a úchyly na dredy/pseudo dredy - Aya Sinclaire. Toď jméno mé, fejsbůkové.