**Články na Téma..**
7. may 2012 at 21:40 | Aya
Chachá! Tak se do toho pustím.
Lépe řečeno - pustím se do všech dnešních rádoby "originálních" "blázínků".
Vážně mě dostávají názory zmiňovaných slečen, co zastávají dnešní "originální" styl. Snažíte se o originalitu? Snažíte se dost? Marně. Nechápou, že masovou snahou o to, být originální originalita vymizí úplně. Například - Skrillex, znáte to, vyholené vlasy na jedné straně. Byla to pecka, když to přišlo, lidi co to měli byli skoro jako rodina. A teď?
Další příklad - Redheads. Jo, sama mám červený vlasy a proto mě to snad sere ještě víc. Dřív to byly holky, co patřily k určité skupině lidí. Nebyla to jenom móda jako dneska. Ty holky měly vlastní názor a i když popuzoval společnost, byly schopné si svlíknout tričko uprostřed města a vyřvat ho na něj.
Tetování. Jo, je to u mě stejné jako u výše zmíněného. Lidi, proberte se. Chcete tetování? A proč? protože se to nosí? Protože se vám to líbí? Protože je to móda? Ok. Ale vážně mě dostává, že když se přijde na to, co chcete mít nadosmrti na kůžu, pronese se něco jako "Já nevim. Tohle je pěkný. Pomoz mi vybrat." Co to má kurva bejt? Je to vaše kůže a mělo by to být něco, co k vám patří - co vás dělá takové, jaké jste.
Scene - aneb styl založený úplně a čistě na originalitě. Směšné, co? Vzhledem k tomu, že dneska je to "sínka" kam se kouknete. Jo, holky, fakt originální. Potlesk.
Barevné vlasy - totéž jako redheads.
Piercing? Dobře, tady to možná tak žhavý není, vzhledem k tomu, že to vyjadřuje maximálně to, že máte rádi bolest a ozdoby v kůži, ale i tak. Dřív? Rockeři, Punkáči apod. Dneska? Bitch, please.
To je asi vše, co k tomu chci říct.
Za originální se považuji. Vím, že moje jednotlivé části jsou naprosto kusové, ale také vím, že to, co dávají dohromady jedinečné je, protože nejdu se stádem - a teď nemyslím takové to kusové "Budu rebel! Je to hustý a v módě!".
Co víc dodat. Snad jenom - jo. Fakt se pojetí originality 21. století vysmívám.
Šup šup, pusťte se do mě.
28. january 2012 at 9:03 | Aya
Ahoj.
Takže, jak bych začala. Dneska jsem objevila zajívamý článek na serveru
Novinky.cz.
Jde o to, že stát bude vracet / vrátil církvi část její dřívějšího majetku, který činí skoro sto miliard korun. Budou se obnovovat pivovary, azyly, církev bude pronajímat byty, pozemky, atd.
Na jednu stranu je to asi správné - stát si tak vydělá, protože mu to církev pěkně oplatí, a udrží se alespoň některé části tradice.
Avšak na druhou stranu... Nevím. Mám takový pocit, že jestli to takhle půjde dál, brzo se dopracujeme až k odpustkům a desátku.
Co myslíte vy?
Je to podle vás dobře, nebo špatně?
A.
6. january 2012 at 17:03 | Aya
Ahoj, bobci.
Tak jsem zase dostala nápad ohledně článku - a hleďme, hodí se to i do tématu týdne.
Jak bych začala.
V poslední době, hlavně v období vánoc se hodně ozývali vegetariáni a vegani*, v rámci kampaní proti zabíjení kapříků apod.
Samozejmě se všude (nebo alespoň po LBC) objevovaly slogany o tom, že mají zvířata také city, a když jedny milujeme, proč druhé zabíjíme.
Ráda bych řekla, že jsem jednu dobu maso nejedla vůbec. Pravda - nevydrželo mi to dlouho, díky mé "lovecké" krevní skupině 0, díky níž to prostě nedávám po zdravotní stránce. A jsem za to ráda, protože jsem hodně věcí pochopila a začala na ně koukat z jiného úhlu.
Nejprve bych ráda řekla, že zabíjení zvířat, to brutální zabíjení verlyb, delfínů, tuleňů a dalších, vzácnejších, či méňě vzácnejších zvířat JE špatné. A je pravda, že bychom to, jako lidstvo, měli omezit. Ale myslím, že nejsem sama, kdo si nedokáže představit život bez masa - celý život, úplně bez masa. 1) Malé děti potřebují živiny které jsou pouze v mase. 2) Exoti s nulou, jako já, potřebujíživiny z masa. Názor vegetariána/vegana: "Existují náhražky."...Ano... Existují, ale není v nich úplně všechno a hodně z nich (jako sója) jsou hodně chemicky upravené. Raději než chemii si dám bio kuře.
Další věc, o které bych se ráda zmínila je, že se jim trochu divím. Zajímají s eplnou duší o dobro zvířat. Až by se zdálo, že to, jak někde matka vyhodí dítě hned po porodu jim je vlastně jedno. Země je přelidněná, tak co. Aspoň bude víc místa pro zvířátka (ano, tohle trochu přeháním, ale chci aby jste to pochopili). Kamarádka mě varovala, že do sušenky KitKat se přidává nějaká složka, která se získává z jakýchsi tropických stromů, na kterých žijí orangurani a když si koupím KitKat, zabiju strom a tím pádem orangutana. Můj proti názor byl, že v těchhle zemích žijí většinou lidi, pro které je kácení těch stromů jediným zdrojem obživy, protože je tam neúrodná půda a tyhle megafirmy jim za to zaplatí na kozu, ovci, nebo co já vím, a že ty lidi mají většinou rodinu, kterou ASI potřebují tak trochu krmit. Hodně vegetariánů/veganů by se se mnou pustilo do debaty o tom, že bezbranné a němé zvíře je přece hrůza zabít a že by raději něchali pochcípat lidi v rozvojových zemích (Země je přeci přelidněná!) apod. A to vám, drazí vegetariání/vegani, kteří by jste mi tohle předhodili jako argument nepřiadá zrůdnější zabít někoho VLASTNÍHO DRUHU? Raději si budu zabíjet zvířata pro maso sama a sama je kuchat a zpracovávat, než bych zabila jinýho člověka (joo, jasně, často říkám, že je někdo na zabití, ale to neznamená že bych ho fakt někde v noci podřízla jak novovdobý Jack Rozarovač).
Tak, svůj temperament a přeplněnou hlavu jsem si vybila. Ve zkratce: všechno s mírou... Tak, jako nemůžeme žít bez vody, nemůžeme žít bez toho, co je pro náš život důležité. Kupujte bio výrobky!
*Hodně lidí neví, jaký je rozdíl mezi vegetariány a vegany. Vegani narozdíl od vegetariánů nejedí NIC živočišného původy (jogurty, sýry, mléčné výrobky)
29. august 2011 at 20:58
Téma: Můj příběh. Kreativní téma. Široké téma. Pitomé téma. Nicméně nápady lítaj.
Nejsem ve věku, kdy bych si měla plánovat život. Měla bych žít okamžikem. Užívat si. Mít úlety. CHTÍT mít úlety. Měla bych se po každém sexu bát že budu těhotná, protože to bylo bez kondomu. Být nezodpovědná.
A přes to... Už teď vím, že chci rodinu. Víc než kariéru, dobrou práci, profesní úspěch, slávu.
Chci mít dvě, nebo tři, krásné dětičky. Chci jim dát život, lásku, to co vím. Chci jim dát možnost volby o tom, jaký bude jejich život.
Chci se zachovat tak, jak se nechová moje máma. Chci jim dát štěstí.
A nechápu názory slečen, které jsou skálopevně přesvědčeny že děti nechtějí. Ano. Dřív jsem také nechtěla... Bůh ví, proč se to tak dramaticky obrátilo. Že by instinkty? Možná... Každopádně každý člověk se rodí z jediného důvodu: k tomu, aby dal život dál. Ne z toho důvodu aby byl slavný, aby měl perfektní kariéru, hodně peněz, vilu, drahé auto a oblečení. Kdepak.
Vím, že téma se týká mého příběhu. A vím, že tak trochu odbíhám od tématu. No dobře - hodně.
Ale tohle k tomu prostě patří.
Chci se prosadit jako malířka. Někomu to možná nesedí s mými předchozími slovy. Ale věřte mi - smysl to má. Nechci se prosadit kvůli slávě, penězům... Ale protože mě to baví. Chci tu po sobě něco zanechat. Zemřít s tím, že tu po mě něco hmotného zůstalo. Říct si: "Sice teď umírám, ale nikdy nezmizím. Vzpomínka na mě v tomhle přetrvá."
A možná i proto chci rodinu... Je fajn sdělovat tyhle věci servru blog.cz, ale říkat je svým potomkům... I když si asi budou říkat co to ta trhlá máma zase kecá... To musí být prostě skvělé.
Můj příběh je takový: Narodila jsem se, žiju, bavím se, myslím, tvořím si názory, dělám chyby, dospívám, mám své sny. Chci tvořit své umění. Chci potkat skvělého muže, který mě bude milovat. Chci s ním založit rodinu a chci umřít s tím, že se budu usmívat nad nepromarněným životem. TO bude a je můj příběh. Z mého pohledu bez chyby. Bez trhliny, bez kazu.
Takový ho chci a takový ho budu mít. Můj příběh - můj život.
A.
7. august 2011 at 20:06
Takže. Téma týdne mě jednak pobavilo, jednak nadchlo. Takže jsem se rozhodla taky s něčím přispět.
Buďmě k sobě upřímní - kdo se na porno někdy koukal?... A ještě upřímnější - komu se to líbilo?
Můj osobní pohled na porno je dosti krkolomný. Vidím ho jako prostředek k uspokojení sebe sama, který využívají věčně osamělí úchylové, pedofilové a podobní. Zároveď ale - ano, přiznávám, - i já patřím k divákům. Kdo v dnešní době ne, že?
Nějak mi docházejí slova, takže toliko k tomuto tématu. =D
27. april 2011 at 14:41 | Aya S.
Ahoj. Takže jak jsem tak koukala na to téma, napadlo mě napsat článek o piercingách, body modification a tetováních čehokoliv. Pro slabší povahy - zadši klikněte na křížek a zavřete to. =D
26. november 2010 at 13:50 | Aya
Takže.. Každý z vás asi ví, co to to Déjà vu je. Ten kdo ne, krátké shrnutí - je to pocit že se něco už stalo, po případě že jste už někdy byli na místě, kde jste poprvé.
Kde se Déjà vu bere? Jó, tak to bych taky chtěla vědět. Je to asi různé - někdy ze snů, minulých životů, podvědomí... Zdrojů může být hodně. Až příliš hodně, co?
Každopádně je to opět něco, co je mimo chápání. Někdo to zažívá každý den (viz. já), někdo to nezažil nikdy. Podle mě má tu schopnost hodně lidí, ale buď si ji neuvědomují, ignorují ji nebo je nezajímá.
Většina z vás by měla vědět, že člověk používá dvě třetiny svého mozku. Ta třetí se dle mého "zapíná" když spíme a, ano, když máme ono Déjà vu. Pravda, nebo domněnka? To asi nikdo nikdy nezjistí =)
11. october 2010 at 19:18 | Niky Nika
No..Tak konečně nějaké pořádné téma a já zrovna nevím co psát.
Vy, co sem chodíte častěji, jistě víte že moc úctu k mrtvým ani k 'posvátným' místům nemám, a možná i víte, co tam někdy se sestřenicí provádíme. Ale těchhle cirátů vás ušetřím.
Doufám že i každý ví, co hřbitovy jsou (pro ty s menší mozkovou kapacitou - jsou to místa kam se pohřbívají mrtví).
Někteří tam chodí smutnit, někteří mrdat (odpusťte mi ten výraz, ale.. Jak to mám popsat? Chodí za sexem? Chodí dělat neslušné věci? To to radši řeknu na rovinu.), no a někteří se tam chodí prostě jen poflakovat. Pak jsou tu tací (jako například já), jenž tam chodí fotit, smát se, a prostě chodí tam za atmosférou, kterou mají rádi a která jim vyhovuje. Křesťané tomu říkají rouhání, opovrhování Bohem, znesvědcování, morbidnosti, bla, bla, bla..
Prostě hřbitovy mají pro každého rozdílný význam.
Děkuji blogu za takové téma (opět) na které se dají jen a pouze vypsat názory jaké mohou lidé mít, což znamená - naprosto na nic.
14. september 2010 at 15:49 | Niky Nika
Když se řekne Sen, každý si představí něco jiného.
Já se tu budu zmiňovat hlavně o svých snech, ale ne takových, které jsou aktivní v době spánku.
Takže.. Mým snem, tedy, jedním z mnoha, je vykoupat se ve vaně plné kakaa nebo čokolády. Zní to blbě, ale je to tak. =D
Chtěla bych letět do vesmíru.. Tak.. Tohle je trochu nerealistické.. ale v budoucnu.. kdo ví?
Žít se svým milovaným upírem.. Tohle doufám bude jednou realita =P
Teď bych tu chtěla otevřít takovou.. Rádo by diskuzi. Takže mi napište vaše sny..=) nemusíte, pokud nechcete - 100% dobrovolné ;) =)