**Secret minuit**

**Secret minuit** || 67. Díl: Dans l'obscurité commence.

22. may 2010 at 14:45 | Nikyta * [Tzim] *
Světlo kolem mě přinutilo otevřít oči.
Kolem mě nebylo nic než světlo.. Bílé, do očí bodající, světlo..
..a.. Postava. Žena. Středně vysoké postavy. Chvilku mi trvalo, než jsem poznala svou matku. Chtěla jsem k ní vyběhnout.. Obejmout ji. Ale nemohla jsem. Byla jsem jako přikovaná k zemi. 
Matka ke mě přešla a políbila mě na čelo. Její rty se nepohnuly, ale přesto jsem uslyšela její hlas.
"Nic se neděje, fille. Všechno bude dobré. Teď jen budeš muset zvládnout.." Nedořekla.
Všechno kolem se rozplynulo v děsivé záblesky toho, co jsem už viděla - Země pokrytá mořem krve. Modrá planeta.. Nyní už spíše Rudá planeta. Jakoby se  všechna voda změnila na krev.. A na vrcholku hory, která vyčnívala nad tu rudou záplavu, stál Malcolm. Usmíval se. 
Teď jsem si všimla, že to co pokrývá planetu není jenom krev.. Ale i mrtvá těla.
Záplava krve a mrtvol. A nebyli to jen lidé. Byli to i upíři.
Najednou zase všechno zmizelo.

**Secret minuit** || 66. Díl: Châtiment

17. may 2010 at 19:47 | Nikyta * [Tzim] *
Uběhlo pár dní. Lea se stále nevracela z Čech, ale věděla jsem, že je v pořádku. Erik by nikoho nenechal, aby se jí cokoli stalo.
Mě se zatím podařilo ještě dvakrát ovládnout své tělo. Pokaždé jen na pár minut, ale byl to skvělý pocit. 
Jednou když jsme jeli na lov autem. Přes cestu přeběhla doga, Cath prudce zatočila, a moje úžasné, milované autíčko to nabořilo do betonové stěny. Podruhé když jí volal Malcolm a oznámil jí, že další francouzská skupina upírů je mrtvá. Pokaždé jsem dostala děsivý vztek, podobný tomu vzteku když se Cath líbala s Joshem.
Josh.. Drží se od Cath dál. Takže pochopil, co jsme mu tenkrát řekla. Na jednu stranu jsme ráda, že ví o co jde, a evidentně se snaží najít způsob, jak z toho ven. Na druhou stranu jsem nešťastná, protože ho už nevídám tak často. Nemůžu se ho dotknout.. Políbit ho.
Zrovna jsme na cestě (taxíkem) na jedno místo, kde má Cath sraz s Malcolmem. Zajímavé bylo, že nechal vzkaz na telefonním záznamníku. Cath ho samozřejmě nevymazala. Je tu možnost, že ten vzkaz objeví Josh? Pojede potom za námi? Já jen doufám, že ne. Znamenalo by to, že by byla bitka, ve které by s největší pravděpodobností zemřel.

**Secret minuit** || 65. Díl: Brusque départ

15. may 2010 at 14:19 | Nikyta * [Tzim] *
Ozval se zvonek u dveří. Vstaly jsme a došli tam.. Josh, na štěstí, není doma.. Potřebuje něco vyřídit s ostatními vlkodlaky.. K Alisoninu domu je cesta dlouhá.. Na konci ho bude čekat příšerné překvapení.
Ale jsem ráda, že tu není. Nejsem moc nadšená z toho, že Cath ovládá mé tělo.. I když.. Kdo by byl nadšený, že?
Za dveřmi se objevila Lea. Přísahám, jestli se jí něco stane, tak Cath zničím zevnitř!!
Rozhovor jsme absolutně nevnímala. Vymýšlela jsem různé strategie, jak bych mohla Cath rozcupovat pouhou silou mysli. Zaregistrovala jsem situaci teprve, když Lea natáhla ruku. Co se děje? S Cath jsme se zaměřily na prsteníček a tam.. Snubní prsten.
"...Odjíždíme.." Utanula mi Leyina slova v mysli.. Ne!! Pro všechno na světě...ne!!! Po slovech o zásnubách a chystané svatbě a cestě do Čech se Cath vrhla Lee kolem krku a dělala jak je nadšená. Lea si nemohla všimnout těch nesrovnalostí. Například.. Cath si vyčesala vlasy do ohonu.. Já je vždy nosím rozpuštěné. Nebo.. Já bych takhle nikdy nezareagovala. Já bych se rozbrečela, vynadala jí, proč mě tu chce nechat samotnou (jistě..s Joshem, ale i tak mi tu bude děsivě chybět) a teprve pak ji objala.
Prohodila ještě pár slov a pak odešla. 
Následoval marathon jakýchsi telenovel, které Cath očividně zbožňuje.. Moje chuť rozcupovat ji ještě vzrostla.
***

**Secret minuit** || 64. Díl: Début de la fin commence.

2. may 2010 at 18:08 | Nikyta * [Tzim] *
Měla jsem dobrý pocit z toho, že jsem byla ze Leou. Schoulila jsem se do Joshovy náruče a zavřela oči. Josh už hodnou chvíli spal, ale ke mě spánek ne, a ne přijít. Nakonec jsme se vyhrabala z postele a šla si uvařit kávu.
Voda v konvici začala bublat ve chvíli, kdy jsem na rameni ucítila čísi chladný dotek. Prudce jsem se otočila a spatřila Malovu rozzuřenou tvář. Zřejmě naprosto zuřil, že jsem prozradila jeho družku. Já zatím bojovala s nutkáním začít se mu posmívat.
Z ramene mi přejel rukou ke krku a pevně mě za něj sevřel. Do smíchu už mi rozhodně nebylo..
"Ty malá mrcho.. Jak ses z toho vykroutila, hm?" Zavrčel. Nepočítala jsem ale s tím, že by to Josh slyšel. Voda v konvici bublala a hučela, a Josh spal.
Přes to, že jsem nemohla dýchat, a že hrozilo že mi každou chvíli zlomí vaz jsme se usmála. "Něco nevyšlo podle plánu?" Vysoukala jsme ze sebe přiškrceně. Zkřivil tvář do grimasy ještě zuřivější než před okamžikem. Jeho stisk ještě zesílil a já už mávala nohama volně ve vzduchu. Jestli jsem se před tím, mohla alespoň trochu nadechnout, teď jsem věděla že se za chvilku začnu dusit.
"Jen počkej. Teď už se z toho jen tak nedostaneš." Zavrčel a tvrdě se mi zakousl do tepnu. Napadlo mě, jestli není náhodou i z části Giovanni, protože kousnutí nesnesitelně bolelo a já vykřikla.
***

**Secret minuit** || 63. Díl: Début ou la fin?

22. april 2010 at 20:38 | Nikyta * [Tzim] *
"Ano.. Ano, byla." Rychle jsme přikývla. Lea nervózně přešlápla. "Nechceš dovnitř?" 
"Ne!" Odmítla rychle. "Totiž..chci říct že nemám čas. Jen jsem se chtěla zeptat.. Tys tu nabídku přijala, co?"
"Nabídku? O čem to mluví?"
"Nevím.." Odpověděl bezelstně Malcolm.
"O čem to mluvíš?" Povytáhla jsem obočí. Zamračila se.
"O nabídce, kterou ti dal Malcolm!"
"Sorry, ale vážně nevím, o čem je řeč." Byla jsem zmatená. Snaží se mě vytočit?
Ušklíbla se a zavrtěla hlavou. "Nechápu o co ti jde Niky." Vyvalila jsem na ní oči.
"O co MĚ jde?! Já absolutně nevím, o čem mluvíš Leo!!" Zkoumavě si mě prohlédla s mírně povytaženým obočím.
"Takže.. Ty nevíš?"
"Ne, nevím!!"
"Ts.." Zavrtěla hlavou a odešla. Chvilku jsme se za ní s povytaženým obočím dívala, ale pak jsme prostě zavřela dveře a vydechla.

**Secret minuit** || 62. Díl: 1er étape

22. april 2010 at 14:48 | Nikyta * [Tzim] *
"Probuď se, dcerko! Je čas na další krok!" Otevřela jsme zprudka oči. Bylo ráno, Josh vedle mě ještě tiše, pravidelně oddechoval, oči pevně zavřené. "Musíš za svou sestrou. Okamžitě." Pověděl mi Malcolm. Přikývla jsme a opatrně se vyhrabala z peřin, oblékla se a vyrazila.
Myslela jsem, že Lea bydlí v protějším apartmá, ale ne. Bydlí tam jedna studentka, která vypadá podobně jako ona zezadu. Nakonec je to lepší. Aspoň se k nám hůř dostane, pokud by nám chtěla ublížit.
Bydlí v protějším mrakodrapu, na jeho vrcholu, stejně jako já a Josh.
Za chvilku jsem už stála u hlavních dveří. Mám zazvonit..? Zkusila jsem kliku - zamčeno. Na štěstí se za sklem dveří mihl stín a vyšla mladá dívka, která kolem mě rychle proklouzla a zavolala si taxík. Rychle jsem zachytila dveře, aby se mi nezavřely a vešla jsem.
Zavolala jsme výtah a vyjela do posledního patra. Byly tu jen dvoje dveře. Na jedněch stálo jméno "Sawier" a na druhých "Camelot". To je ono. Několikrát jsme zaklepala.

**Secret minuit** || 61. Díl: Rends-moi mon sang!

21. april 2010 at 21:43 | Nikyta * [Tzim] *
"Zastavte.." Řekla jsem tiše řidiči. Už jsme stály u hlavních dveří domu, ve kterém mám apartmá. Dala jsme mu peníze, vzala tašky a vyrazila z auta.
Nahoře jsem byla po svých rychleji, než kdybych jela věčně rozbitým výtahem. U dveří jsem se ale zarazila. Ještě jsem potřebovala být chvilku sama. Přemýšlet. Potichu jsem odemkla a dala tašky s koupenými věcmi na konferenční stolek u dveří a zase rychle a potichu zavřela.
O chvilku později jsem vyšla na chodník a rozhlédla se. Slunce už se sklánělo k západu. Nemám hlad, ale potřebuji se trochu odreagovat. Strčila jsem ruce do kapes a vyrazila. Bylo příjemně chladno, ale zase ne na tolik, aby byla kolem zima. Zkrátka červnový večer po sluncem zalitém dni. Všude kolem byli skupinky teenagerů, kteří se jen tak poflakovali Paříží. 
Napadlo mě, jestli nezajít za Larrym, ale do té restaurace to byl celkem kus cesty a na tak dlouhou procházku jsme náladu neměla.
Rozhodla jsem se, dnes již po druhé, zahrát si na 'normální' náctiletou holku, která se prostě prochází.
Byla jsem částečně ráda, že lidé kolem mě v šeru vidí hůře, takže na mě nevrhají stejné pohledy jako dnes ta servírka.
Pak jsem zahlédla nějakého muže, který se německy ptá na cestu nějakých lidí, kteří mu samozřejmě nerozumí.

**Secret minuit** || 60. Díl: 'J'accepte'

21. april 2010 at 14:36 | Nikyta * [Tzim] *
Sen s Bílou Bouří se se zazvoněním mobilu rozplynul. Ale možná bych neměla říkat Bílou Bouří..Spíše Rudou bouří. Malcolm mě tentokrát zavedl přímo do středu apokalypsy. Kolem bylo rudo. Všude krev. Když jsem na displeji mobily zahlédla Leyino jméno, myslela jsme že jí začnu děkovat, že mě z té hrůzy vysvobodila.
"Haló?" Ohlásila jsme se rozespale.
"Ahoj Niky.. Potřebuju s tebou mluvit."
"Kde se sejdeme?"
"Jsem před vaším mrakodrapem."
"Hned jsme tam.." Pousmála jsem se  zavěsila. 
Když jsme se postavila na nohy, zatočila se mi neskutečně hlava. Chvilku jsme měla pocit že budu zvracet. Posadila jsme se zpět na postel a zavrtěla hlavou. Co se to se mnou sakra děje?! 
"Že bys měla po ránu slabou povahu a neměla chuť na menší krvelačný sen?" Ozval se mi v hlavě Malův potěšený hlas. "Tohle byl jen útržek toho, co přijde.. Je toho víc. Ale Lea nás přerušila.. Jinak jsem velice potěšen, že o mé nabídce uvažuješ." Skousla jsme si ret. Nebyla jsme moc nadšená z toho, že ví i tohle. Ale uznejte.. Já nechci ztratit všechny přátele. A rozhodně ne Joshe. Tohle byla jediná možnost, jak přežít.

**Secret minuit** || 59. Díl: Jeu de routine

18. april 2010 at 20:03 | Nikyta * [Tzim] *
Není to moc dlouho, co Lea s Erikem a Nikolasem odběhli kvůli potížím s Malovými vlkodlaky. Původně jsme chtěla jít s nimi, ale pak mě přepadla děsivá únava.
"Jdu si lehnout lásko.." Usmála jsem se na Joshe a políbila ho. Sledoval nějaké fotbalové utkání.. Stejně to ale dle mého moc nevnímal.
Zatáhla jsem závěsy a svalila se do postele. Chvilku jsme ležela bez hnutí a pak jsem si lehla pohodlněji, pod peřinu. Zavřela jsem oči a téměř okamžitě jsem se pohroužila do snu, který mi zřejmě Malcolm dloooouho připravoval.
***

**Secret minuit** || 58. Díl: Attente

15. april 2010 at 19:14 | Nikyta * [Tzim] *
Když jsem odemykala hlavní dveře mrakodrapu, na jehož vrcholu mám byt, obloha už byla potažena černým sametem a v dálce hřmělo. Nechtěla jsme zmoknout a tak jsem rychle vklouzla pod střechu.
Za pár vteřin jsme odemykala dveře do bytu. Snažila jsem se nemyslet na to, že hned ve vedlejším bytě bydlí ta.. ta.. ta ježibaba, Erikova matka.. No ano.. Erikovo apartmá je hned přes chodbu na proti mému bytu.
Josh ležel na pohodlném kanapi s měkoučkým polstrováním rudé barvy. Usmála jsme se, když ke mě dolehl zvuk jeho dýchání. Byla jsem šťastná, že jsem jedna z mála žen, které nemají chrápající muže.
Potichu jsem zavřela dveře a klíčky pověsila na věšáček u dveří. V bytě bylo šero a hrála, téměř neslyšně, hudba. Jedno z mých hudebních CD.. Celkem paradox. Hrála tam píseň od Marilyna Mansona, If I Was Your Vampire. Pousmála jsme se a nadechla se vůně v mém bytě.
Bundu jsme přehodila přes opěradlo křesla a přešla do kuchyně, kde jsem si nalila sklenku červeného.

**Secret minuit** || 57. díl: Mè..Mè..Mère?!

11. april 2010 at 11:21 | Nikyta * [Tzim] *
Když jsme si utřeli pomyslné slzičky smíchu, a rozdýchali Cathinu inteligenci, začali jsme diskutovat. Nejdříve o tom, co bychom měli dělat. padali názory (opět z Constantiovi strany), že by byl nejlepší útok. Potom padl názor, od Cath, že bychom prostě měli čekat. U toho jsem opět potlačovala nutkání zasmát se.
Pak ale z ničeho nic bouchly domovní dveře. Všichni jsme s sebou trhli a až na Constantina,( na kterém seděla Cath), a samozřejmě kromě Cath jsme se zvedli do obranné pozice.
Do místnosti vešla vysoká žena, v černém kostýmku. Černé husté vlasy měla v drdolu a čišela z ní aristorkatická arogance. Kdyby nebyla Tremere, tipla bych si že je to Constantinova matka, nebo další sestra. Z toho mě ale okamžitě vytrhl Erik.
"Matko! Co tu děláš?!" Vyhrkl. Žena opovržlivě přejela všechny přítomné pohledem. U mě a Joshe se pozastavila a přejela nás opovržlivým a zároveň znechuceným pohledem. Můžu si procvičit tvárnost kostí?!

**Secret minuit** || 56. Díl: Moving!!

8. april 2010 at 17:25 | Nikyta * [Tzim] *
"Můžeš na chvilku?" Zeptala se Lea tiše.
"Stalo se něco?" Napadlo mě ihned.. Co může chtít? I Joshua vedle mě, se na ni podíval trochu zmateně.
Naznačila mi, abych se na nic neptala a šla. Poodešly jsme o kousek dál. "Co kdybychom se přestěhovali?" Zeptala se. Tahle otázka mi zněla jako.. Jako rajská hudba.
"A kde by všichni bydleli?!"
"No.. Erik má apartmá nedaleko tvého bytu. Ty s Joshem by jste žily u tebe.. Alison s Dimitrijem a vlkodlaky by žily v sídle Maxe a Sáry." Super plán. Constantin by si zůstal tady, když se o tenhle dům tak moc hádal.
"Já nejsem proti." Oznámila jsme nadšeně. I Lea se usmála a přikývla. Jakmile došla k Erikovi, přišel ke mně Josh.
"Tak.. Co se děje?" Usmála jsme se a políbila ho.
"Stěhujeme se." Oznámila jsme prostě.
***

**Secret minuit** || 55. Díl: Lea aka Wolf

6. april 2010 at 18:12 | Nikyta * [Tzim] *
Nasála jsem vzduch do plic. Constantinova voňavka (fuj), Josh (tuhle vůni jsme začínala milovat) a pak ještě jeden pach..vlčí. Ale přimotávala se mi do se mi do něj známá vůně - Leyina.
"Můžeš jít prosím napřed?" Zeptala jsem se opatrně Joshe. Svraštil zamyšleně obočí, ale přikývl. Ve své vlčí podobě mi pak zmizel mezi stromy z dohledu.
Vydala jsem se směrem ke zdroji toho pachu. ak jsem uviděla i jeho nositele. Pod převisem skály leželo schoulené vlčí tělo. Pomalu jsme šla blíž. Lea zvedla mým směrem čumák a postavila se na nohy. Pomalu vyrazila ke mě.. Je to vůbec Lea?! Zastavila jsem se a napřáhla před sebe automaticky ruce. Byl to reflex a vzkaz pro ni - nic ti neudělám. Ustoupila o jeden krok a posadila se. Napřáhla před sebe jednu tlapu, jakoby..panáčkovala? Takže to byla Lea.
Pokusila jsem se zasmát..ovšem ne moc přesvědčivě, protože jsem byla stále rozhozená. Příště přelámu tomu parchantovi nohy aby při nejmenším nemohl tak snadno odejít. Natáhla jsem k Lee ruku a pomalu k ní přistoupila. Pak jsme se zastavila. Nevyjede po mě? Najednou mě drkla čumákem studeným jako moje upíří kůže do nosu.
"Fuj!! Smrdíš jako mokrý pes!!" Vykvikla jsme a rozesmála se. Naklonila se a olízla mi celý obličej.. FUJ!!!! Rychle jsem ze sebe dostala její sliny.

**Secret minuit** || 54. Díl: Tempête

5. april 2010 at 18:32 | Nikyta * [Tzim] *
Venku začal nemilosrdně skučet vichr. Sedla jsme si na pohovku s výhledem na terasu a tudíž i na největší kus okolí venku. Mračna se už stáhla i nad naším domem a první dešťové kapky bubnovaly do oken. V ruce jsem třímala kelímek s krví, jako obvykle.
Povrch pohovky se prohnul když se na ni Constantin posadil. Věnovala jsme mu nadměrně znechucený pohled a pak obrátila pozornost zpět k mrakům. Jeho pohled jsem na sobě stále cítila, ale nevěnovala jsem tomu sebemenší pozornost. Venkovní oblohu rozčísl blesk a následovalo ho zahřmění hromu. Bouře byla přímo nad námi.
"Ten pentagram.." Začal sebejistým hlasem. Dívala jsme se stále před sebe. "..to už se ti nelíbí?" Nechtěla jsem mu odpovídat, takže jsem neodpověděla. Jen jsem upila z kelímku. Rozesmál se. "Takže se ti líbí. Ale jsi naštvaná. Nebo nechceš nosit stříbro kvůli tomu ratlíkovi?" Teď to přehnal. Stočila jsem k němu pohled a vychrstla na něj zbytek krve, co byla v kelímku. Po tomto zákroku jsme se zvedla a přesedla si do křesla opodál. Neměla jsme tak dobrý výhled, ale měla jsem příjemný pocit částečného zadostiučinění. 
Koutkem oka jsem zahlédla jak se s tímtéž arogantním úsměvem jako prve postavil a odešel aby ze sebe dostal krev dokud nezaschne úplně.

**Secret minuit** || 53. Díl: Je ne suis pas à vendre!!!

5. april 2010 at 16:53 | Nikyta * [Tzim] *
Opřela jsme se o pultík a pohlédla do zamlženého zrcadla. V koupelně bylo dusno a horko. Tohle byla jedna z nejmenších koupelen v domě, ale nemá žádná okna. Nadechla jsem se vlhkého, teplého vzduchu.
Lov dopadl katastroficky. Díky Constantinovým neustálým poznámkám si vysloužil pravý hák od Joshuy. Joshua pak díky tomu přišel o kost v ruce, kterou jsem mu okamžitě dala do pořádku. Bpohužel - Constantin je sadistický parchant a tudíž nepoužil žádný, protibolestivý efekt. Když se pak na mě ještě pobaveně usmál, Joshua mě musel jemně chytit za ruce, abych mu jednu nevrazila. Copak se snaží udělat dojem?! To ale pláče na špatném hrobě.
Ještě teď ve mě ta vzpomínka vařila krev. Rukou jsem setřela zamlžený kousek zrcadla a pohlédla na sou bledou tvář. Omotala jsme si tělo osuškou a vrátila se k zrcadlu. Nepoznávala jsem se.
Když si vzpomenu na tu chladnou mrchu, kterou jsem byla dříve.. Je to až děsivá změna.
Záda mi ovanul vánek od otevřených dveří. Z mlhy za mnou se vynořila Constantinova tvář. Zatla jsem pevně zuby a prudce se k němu otočila. 

**Secret minuit** || 52. Díl: Querelles

5. april 2010 at 10:48 | Nikyta * [Tzim] *
Probudily mě sluneční paprsky, které jsem ucítila na očních víčkách. V noci se mi zdálo o Lee. Ten sen mi jen přidělával starosti ohledně její nepřítomnosti.
"Jak jsi se vyspala?" Zeptal se Joshua. Obrátila jsem k němu zrak. Seděl na okenním parapetu. Pořádně jsem si ho prohlížela až v poslední době. Nacházela jsme zalíbení v jeho temně oříškových očích a černých krátkých, rozcuchaných vlasech, i v jeho opálené pleti. Začínala jsem milovat jeho úsměv, při kterém se mu nadzdvihl pravý koutek úst o něco více než ten levý. Začínala jsem milovat ty jiskřičky v jeho očích, jeho dlouhé prsty, podobných těm, které mají pianisté. Tohle všechno mě donutilo usmát se.
"Celkem dobře.." Zalhala jsem. I on se usmál, svým dokonalým úsměvem. Potom se ozvalo zabušení na dveře. Byla jsme ráda, že mám na sobě své oblíbené pyžamo složené z vytahaných tepláků a starého tílka. Dovnitř ale vešel Constantin s extrémně namyšleným a pobaveným výrazem.
"Vlkodlačí domy jsou o pár kilometrů dál." Oznámil Joshuovi. Můžu ho kopnout???!!!!! Zatla jsme zuby, když na mě pohlédl. Joshua se jen pousmál.

**Secret minuit** || 51. Díl: La colère et la confusion

5. april 2010 at 9:14 | Nikyta * [Tzim] *
Cestou dolů do kuchyně mě Joshua dohnal a chytil mě jednou rukou kolem pasu. Plánuji malý výlet. Po tom, až tu pitomost dopečeme. Do lesa. Ne na lov.. Prostě jen vybít ten vztek.
Dole to už 'lítalo'. Alison s Dimitrijem míchali všechno dohromady, Erik připravoval plech, Lea a Nikolas... Kde sakra jsou?!
Jemně jsem se vysmekla s Joshuova objetí a rychlým krokem přešla k Erikovi. Na jeho tváři se odrážel naprosto klidný a bezstarostný výraz.
"Kde je Lea?" Zaptala jsem se ho rychle. Otočil ke mě tvář - žádné zděšení, zaskočení, strach, vztek, beznaděj..nic. Jen klid. ON VÍ KDE JSOU!!
"Nevím." Odpověděl. "Asi šli s Nikolasem na lov nebo do lesa.. Nedělej si o ně starosti." To mě dostalo.
"Ty víš kde jsou!" Nevydržela jsem už ten nápor vzteku a ty slova řekla hlasitěji, než bylo třeba. I Alison s Dimitrijem si uvědomily, že něco není v pořádku a rozhlédli se.
Erik vykouzlil klikovský úsměv. Pokrčil rameny a plech namazal.. Co já vím? Asi něčím aby se ta 'pochoutka' nepřipekla. Na tohle idylkové pečení jsem vážně neměla náladu.
Poodešla jsem k Joshuovi. "Jdu se trochu provětrat.. Asi za půl hodiny jsem zpět." Řekla jsem mu tiše a natáhla se k němu pro polibek. Když jsme se políbily, ucítila jsem na svých zádech překvapené pohledy ostatních. Pak jsem vyklouzla ze zadních dveří domu a vyběhla mezi stromoví lesa.

**Secret minuit** || 50. Díl: Recette ..?

2. april 2010 at 21:46 | Nikyta * [Tzim] *
Když jsem přečetla písmo na papíře, povytáhla jsem zmateně obočí, stejně jako všichni ostatní.
'Množství: 1 plech=velká krabice
-4 bílky
-20 dkg cukr krupice
-200 ml čerstvé krve
-500 ml bezinkového sirupu
Z bílků vyšleháme hustý sníh do kterého posupně vpravíme cukr. Ten poté zdobičkou nastříkáme na plech pokrytý pečícím papírem. Pečeme v troubě na 60° s mírně pootevřenými dvířky trouby. Zhruba po hodině pečení vyplníme ještě nevysušený střed pusinky krví, pomocí plastové stříkačky. Necháme pusinky vychladnout a poté ještě pokropíme bezinkovým sirupem.'
"To je..Recept?!" Vyhrkl Joshua, který stál za mnou. I mě to překvapilo. Vážně to byl recept.
"Hm.. Malcolm se už definitivně zbláznil." Procedila jsem sarkasticky skrz zuby. Tahle jeho hra mě nebaví.

**Secret minuit** || 49. Díl: Confusion et commencer une nouvelle ère

1. april 2010 at 11:39 | Nikyta * [Tzim] *
~Nový měsíc začneme s povídkou..=D

Rozhodla jsem se jít prohrabat knihovnu. Prvně kvůli spisům o vlcích, abych měla tušení co proti Lee použít, kdyby se, nedej Bože, přeměnila úplně a já byla sama. Asi začnu nosit stříbrný přívěšek na krku.
A pak jsem si chtěla najít taky něco pro sebe. Všechny knížky už mám přečtené. Mal by měl zase vymyslet nějakou akci, ale pokud možno už ne pro mě, a ne do Finska.
Když jsem zahlédla hřbet druhého dílu 'Škola Noci', nejdřív jsme vykulila oči co ta tady, mezi těmi archivními tituly dělá. Samozřejmě jsme se k ní natáhla - neúspěšně. Teď by se mi tu hodilo pár centimetrů výšky navíc.
"Nechceš pomoct?" Ozval se Joshua za mými zády pobaveným hlasem. Divné, že jsem ho necítila už dřív.. Buď už 'nasmrádl' upíry, nebo jsem si na ten puch už zvykla.
"Nebudu tvrdit, že by se mi pomoc nehodila.. Ale za rohem jsou schůdky, takže.." Nestačila jsem ani domluvit. Bez sebemenší námahy se natáhl pro knihu a s úsměvem mi jí podal."Díky." Usmála jsme se na něj a přešla ke stolku s asi třemi knihami o vlkodlacích. Věnoval mi pobavený úsměv.
"To plánuješ zneškodnění vlkodlaků?" Optal se s úsměvem. Taky jsem se usmála, ačkoli to moc vtipné nebylo. Jsem upír a o svém přirozeném nepříteli nevím nic. "Na druhou stranu.." Zamyslel se."Pokud bude nějaká válka měl bych si najít něco o upírech." Zazubil se. Ha! Takže jsme na tom stejně! Zasmála jsem se.

**Secret minuit** || 48. díl: Désespérément seul ou.. non?

31. march 2010 at 21:52 | Nikyta * [Tzim] *
Že já se vůbec kdy koukala, nebo četla Twilight ságu. Že já to dělala. Teď mi celý můj život připadal jako.. Jako vystřižený z téhle ságy.
Joshua se mnou trávil většinu svého času. Nosil mi kelímky s krví, knížky, abych s nenudila. O to jsme se ale nebála. Většinu času jsem 'číhala', kdy se mi v hlavě objeví Mal. Ten ale zbaběle nic a nic.
Zrovna jsme seděla na terase našeho domu. Ačkoli bylo léto, byla podezřelá zima a od moře sem pluly těžké bouřkové mraky. Déšť byl cítit už i ve vzduchu. Přes ramena jsem měla deku a vlasy do nepořádného uzle na temeni hlavy. Otevřely se balkonové dveře. Nejdříve jsme si myslela, že je to Joshua, ale krev mi přinesl už před chvilkou. Pohlédla jsem za sebe. Lea.
"Můžu?" Optala se. Přikývla jsem. Poslední dobou jsem vypadala bezútěšně. Jakoby se mi zvýraznily kruhy pod očima a tváře se propadly. Přesto se Lea usmála. "Vypadáš líp." Podotkla.  Jistě.. Pomyslela jsme si sarkasticky..
"Díky.. Posaď se." Pokynula jsem jí k zahradní židličce vedle té své. Přikývla a posadila se. "Něco jsi mi ještě neřekla." Zarazila se. Mám pocit že si myslela že jsem na to zapomněla - omyl. Já nezapomněla. 
 
 

Advertisement