close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

**Secret minuit**

**Secret minuit** || 47. Díl: Retour .. Une tristesse.

30. march 2010 at 19:36 | Nikyta * [Tzim] *
Seděla jsme v letadle, v první třídě, a upíjela víno. Za pár minut budeme přistávat v Paříži..Vyzvednu jedno schované auto, a pak - domů.
Letadlo už začalo sestupovat. Za pár minut jsem už jela po dálnici v autě, které jsem měla schované pro nouzové situace.
"Počkej, až tě uvidím!!" Zamručela jsem rozzlobeně na Mala v hlavě. odpověděl mi pouhým chichotáním.
Zabrzdila jsem na příjezdové cestě. Přišlo mi to tu..Jiné. Došla jsem až ke dveřím a vzala za kliku - nic. Zamčeno. Zazvonila jsem a vyčkávala.
Za dveřmi se ozvaly kroky a tlumené hlasy. Pak se dveře pomalu otevřely a ve škvíře jsem uviděla Leu. Když uviděla i ona mě, vykulila oči, a otevřela docela. Vrhla se mi ke krku a objala mě. Rameno už vypadalo v pořádku, jelikož s ním zacházela jakoby bylo zdravém.
"Jéžíš Leo!! Co se děje?!" Vyhrkla jsem. Byla jsme pryč jen pár hodin ne?
"Co se děje?!" Zopakovala užasle a pohlédla na mě se stále vykulenýma očima. "Byla jsi pryč týden!! Nediv se, že jsem vystrašená!!" TÝDEN?! Teď jsme na ni vykulila oči já. Za ní se objevil Erik, který se ke mě taky vrhnul, a objal mě.
"Jsem rád, že ses vrátila Niky!! Kam jsi zmizela?! Co se stalo?!" Ptal se a objel pro změnu eL. Kde jsou ostatní?!

**Secret minuit** || 46. Díl: Lumières

29. march 2010 at 14:33 | Nikyta * [Tzim] *
Zamyšleně jsme hleděla na přečmárané příjmení, u Malova popisu v kronice démonů. Někdo byl zřejmě velice důkladný.
"Velice." Ozval se Mal uznale. Stejně myslím, že to udělal on..
Pak mě něco napadlo. Seskočila jsme z postele a zamířila k notebooku, který je celou dobu ve skříni. Vytáhla jsem ho a zapojila.
Okamžitě jsem klikla na Internet a vyhledala 'Kronika démonů'. Chvilku mi trvalo, než jsme našla správný odkaz, ale přeci jen jsem ho našla. Na stránce, která se mi zobrazila jsem začala hledat, až jsem našla Mala. Vytřeštila jsem oči, na těch pět písmenek, která znamenala tolik. Zalapala jsme po dechu. Tohle nemůže být pravda.
"Surprise!" Zatrylkoval mi Mal v hlavě. No.. To teda bylo překvápko. Může mít upír mrtvici? Nebo infarkt? Stále jsme třeštila oči, na malý nápis. Za mnou se ozvaly kroky. Ohlédla jsem se. Stála tam Lea. Udiveně na mě pohlédla a přešla ke mě.
"Ahoj..Co se dě.." Zmlkla ve chvíli, kdy uviděla nápis 'Night'. "Děláš si prdel?!"
"Já to tam nenapsala." Oznámila jsme jí. Obě jsme valily oči na monitor. Měla jsme chuť do toho laptopu kopnout. Ale věděla jsem, že by se naprosto nic nezměnilo.
"Jediná otázka je, jestli děda, nebo prastrejda.." Poznamenala jsme suše.

**Secret minuit** || 45. díl: Mascarade

27. march 2010 at 22:16 | Nikyta*
Lea si mě odtáhla kousek dál a zamračila se. "Tak mluv, Nikyto Nightová! Jak to je?" Spustila okamžitě. Já se jen uculila.
"Ty se jmenuješ příjmením Night?!" Zeptal se zvědavě Mal.
"Už to tak bude.." uculila jsem se a pohlédla na Leu.
"Zajímavé..Vskutku zajímavé.."Podotkl protáhla a odmlčel se. Co je na tom zajímavého?! To, že to jméno znamená v Aj Noc? No..tak byl Bůh zase jednou vtipný no.. Tahle ironická zjištění jsou nejspíš pro něj zábavná.
"Co myslíš?" Pokusila jsem se o nevinný tón, i když mi bylo naprosto jasné že eL ví, o co jde. Zavrtěla nade mnou hlavou.
"Takže ti vidí do hlavy, že?" Jen jsem přikývla. Nějak se nám to střídalo. Nejdřív viděl Sauriel do hlavy mě, pak Lee, a teď vidí mal do hlavy opět mě. Že by se Bůh chtěl znovu pobavit?"Ach jo.. Takže jsi šla do koupelny proto, aby jsi ho potkala, že?" Sakra ona toho ví tolik?! Buď jsem tak 'nenápadná', až si toho eL všimla, a nebo je tu jediná inteligentní (Promiň Constantine, promiň Eriku, promiň Alison a promiň Dimitriji ale.. je to tak). Znovu jsem přikývla. "U Kaina Niky!! Ty jsi tak pitomá!! Vždyť tě mohl zabít!!"
"A proč bych to dělal?" Podivil se Mal a já se opět zasmála.
"Proč by to dělal? Prý si spolu budeme rozumět.." Prohlásila jsem. Lea na mě vytřeštila oči. "Ne, nejsem blázen. S Malcolmem je celkem sranda."
"To ti děkuji!" Prohlásil se smíchem Mal. ty jeho poznámky jsem začínala mít ráda. Že by jeden z prvních příznaků šílenství?!

**Secret minuit** || 44. díl: Interwiew avec l'ennemi

27. march 2010 at 19:14 | Nikyta*
Nemusela jsme čekat dlouho. Ten blázínek v cylindru vlétl do koupelny, opět v podobě sokola, a objevil se ihned naproti mě se zdvořilým úsměvem.
"Takže.." Natáhl ke mě ruku v bílé rukavičce. "Mé jméno je Malcolm. Ale přátelé mi říkají Mal." Mal.. To je francouzsky zlo. Příznačná přezdívka. Stiskla jsem automaticky jeho ruku.
"..Já jsem Nikyta.. Ale to nejspíš víte." Podotkla jsem a jeho ruku pustila. Vědoucně se zasmál.
"Samozřejmě! Pro přátele Niky!" Řekl hlasitě, ale ne na tolik, aby nás slyšeli ostatní. "Jinak jsme velmi rád, že vám, Niky, nemusím říkat to, že jsem Sauriela skutečně zabil já. Byl to milý hoch, ale na můj vkus ne příliš.." Odmlčel se a luskl prsty ve vzduchu, jakoby nemohl najít správné slovo. Mě jich napadalo hned několik. Nakonec jsem vyslovila ty, které byly dle mého.. Ještě celkem přijatelné.
"Nebral maškarádu? Choval se jako rozmazlené dítě? Mám stejný názor." Zasmál se a souhlasně přikývl.

**Secret minuit** || 43. Díl: Une surprise et un coup d'Etat.

26. march 2010 at 20:12 | Nikyta*
(Nikoli z Nikytiných vzpomínek)

Na prostory hřbitova vstoupil vysoký muž ve staromódním obleku do společnosti, vycházkovou holí a cylindrem. Zavřel za sebou branku a posadil se znaveně na jeden z náhrobků.
Mdlým hlasem zvolal: "No tak, přátelé! Vylezte! Váš starý kamarád Mal přišel na návštěvu!"
Sauriel, stojící za hrobkou sebou trhl. Jeho stvořitel, tady?! Teď?! Co u všech všudy může chtít?! Zaskočeně vyšel ze svého úkrytu.
"Malcolme? Jsi to ty?" Zeptal se nedůvěřivě.
"Samozřejmě! Kdo jiný?" Vykřikl Malcolm již sytějším a živějším hlasem a vstal. Oklepal si špínu ze svých elegantních kalhot a znechuceně se rozhlédl kolem. "Myslel jsem, že máš lepší vkus Saurieli. Po tom, co jsem tě učil.." Nedokončil a zavrtěl pobaveně hlavou.
Za Saurielem se vynořila Cath, která si Malcolma nedůvěřivě prohlížela.
"Ach! Tak ty sis našel kamarádku?" Zeptal se s teatrálním zaskočením Malcolm. Pak pohlédl na Cath, uctivě smekl cylindr a uklonil se. Pak k ní přešel a políbil jí zlehka na ruku. "Těší mě slečno. Mé jméno Malcolm jest." Představil se a ledabyle pustil Cathinu ruku, která na něj stále udiveně a tupě zírala.

**Secret minuit** || 42. Díl: Plans, des Plans et des plans

26. march 2010 at 14:18 | Nikyta*
"Co kdyby se ti něco stalo?! Ani bychom tě tam nenašli!!" Vykřikl Constantin s rozzlobeným výrazem. Jistě. Co kdyby. Ale já jsem přece tady, zdravá a svěží.
"Stalo se mi něco?! Ne. Měla jsme to promyšlené." Namítla jsem a zabořila se hlouběji do křesla, ve kterém jsem seděla. Bylo mi zvláštně, jak na mě křičel. Ale nebyla jsem zklamaná, nebylo mi trapně a nebyla jsem ani smutná nebo naštvaná. Prostě - jenom divně.
Vydechl téměř zmučeně. Takhle jsme to argumentovala už celých těch deset minut hádky. Zřejmě ho moje beraní tvrdohlavost doháněla lehce k šílenství. Problém bylo, že berani jsme oba, a tak je tvrdohlavost oboustranná.
"Jistě! Ale co kdyby tě překvapily?!" Zase to kdyby.. Teď jsem si povzdychla já. Vstala jsem a nasadila ženskou zbraň. Pomalu jsme k němu přešla a objala ho.
"Promiň zlato. Prostě mi přišlo špatné tam jenom najednou vtrhnout a pokoušet se bojovat." Špitla jsem a doufala že to zabere. Zabralo. Také mě objal a políbil do vlasů.
"Slib mi, že to už neuděláš." Překřížila jsem dva prsty na levé ruce, za jeho zády.
"Slibuji." Odpověděla jsme a prsty dala opět normálně. Odtáhl si mě od sebe s úsměvem a políbil mě na rty.
"Dobře.." Skočil na to."..Půjdeme se podívat jak je Erikovi?"
"Jistě.".

**Secret minuit** || 41. Díl: De nombreux changements

25. march 2010 at 21:30 | Nikyta*
Nepřítomně jsem se opírala o umyvadlo a dívala se na svůj odraz v zrcadle. Constantin se ještě neprobral. Tedy..možná už ano. Už jsme asi dvacet minut tady, v koupelně. Potřebuji být chvilku sama. Dívala jsme se do svých stříbrných očí. Lea i Erik jsou pryč. A to jsme byly se Saurielem venku. To má tak rozsáhlé schopnosti?
Prohlédla jsem si svůj odraz. Mé krátké vlasy mi začínají vadit. Jsou nepraktické.. Do teď mi nevadily.. Ale teď pro mne znamenají můj dřívější život. Samotu. Zatnula jsem zuby. Cangeling. To potřebuji. Vlasy mi začaly rychle růst. Vyzkoušela jsem několik podob. Nakonec jsem si nechala původní zvlnění, ale nechala jsem je narůst do poloviny zad. Přišlo mi to.. Obyčejné. Vyzkoušela jsem melíry.

**Secret minuit** || 40. Díl: Mirinda est parti!

25. march 2010 at 18:28 | Nikyta*
Probudilo mě zuřivé bouchání na dveře. To včerejší událost nás přesvědčila o tom, že zamykat cokoli je na nic, ale opatrnosti není nikdy dost. Constantin vedle mě se převalil na břicho, něco zamručel a spal dál. Vydechla jsem, vstala a doběhla ke dveřím, které jsem odemkla a otevřela. Ve dveřích stála Lea, s naprosto šťastným výrazem a čepičkou, co se nosí na oslavách naraženou na stranu.
"Mirinda je pryč!!" Vyhrkla jsme co jsem otevřela. Ta její vizáž mi byla k smíchu. A ta zpráva také. I když ve mě vyvolávala nepokoj, nemohla jsem si to odpustit - Mirinda, ta hnusná mrcha která tu každého z nás deptala je pryč!! Rty se mi automaticky zvlnily do úsměvu.
"Co se děje?!" Ozval se za mnou rozespale Constantin. Na sobě měl jen volné kalhoty od pyžama, a tak se eL na chvilku přestala usmívat, aby nasadila znechucený výraz, ale znechucení po chvilce opět vyprchalo.

**Secret minuit** || 39. Díl: Visite

24. march 2010 at 19:11 | Nikyta*
Tenhle týden by se dal shrnout jedním slovem - vtípky.
Se schopnostmi, jako Changeling, jsem si nemohla odpustit vtípky mířené na koho jiného, než - Mirindu. Vždycky je taková legrace, přeměnit svůj hlas, a mluvit s ní.. Většinou jí zavolám ze skrytého čísla.. Hlas napodobím jako.. Prostě mužský.. A pak jí to jenom položím se slovy typu 'Takovouhle krávu jsem v životě neviděl!!'... Já vím.. Už jsem zralá na psychiatrii, ale prostě je to k smíchu.
Jinak se nic moc zajímavého nedělo. Vlastně.. Až teď mi to přijde divné.. Většinou jsou v naší skupince nějací zranění, napadení, nebo mrtví.. Ale tenhle týden ne. Je tu až podezřelý klid. Už včera ve mě hlodal pocit toho, že se něco stane. Jenže - nic. Dnes je ten pocit ještě horší. Celý den jsem jako na jehlách.. Když se někde něco pohne, okamžitě znervózním. Už asi vážně potřebuji psychiatra..

**Secret minuit** || 38. Díl: Rehearsing

23. march 2010 at 20:07 | Nikyta*
S Constantinem a ještě několika upíry jdeme dnes trénovat. Nesmírně se těším už alespoň pět hodin. Asi do čtyř hodin odpoledne jsme byly na lovu, abychom si mohli pořádně potrénovat, a vzali jsme pár mrtvol pro Giovanni, na trénink oživení mrtvých, a pro nás, Tzimisce, abychom si natrénovali například Tvárnost těla*, či tvárnost kostí**.
Sešli jsme po schodech do sklepa. Ten ohromný prostor byl až k neuvěření. Lea tu byla s námi, ale pouze se dívat.. Zatím. Erik dle mého moc trénovat nebude, protože u ní celou dobu prosedí... Jeho chyba.

**Secret minuit** || 37. Díl: Plan? Aucun.

22. march 2010 at 14:06 | Nikyta*
Otevřela jsem kohoutek. Proud horké vody začal natékat do vany. Tohle byl jeden z mála okamžiků, kdy jsem byla, relativně, sama. Myšlenky jsem měla (doufejme) jen pro sebe.
Vlezla jsem pomalu do plné vany. Kdysi jsem se od babičky naučila..no..babča tomu říkala 'očistný rituál'. Představila jsem si, že ze mě všechen stres odplouvá v podobě nečistot. Že by to nějak pomohlo se říct nedá.
Ostražitě jsem stále těkala k oknu. Vlasy jsem si myla způsobem, abych k oknu neustále viděla. Říct, že jsem neměla strach..? To bych vážně hodně lhala. To, co jsem se v posledním měsíci naučila bylo, neskrývat strach.. A pokud ano, tak minimálně. Poslední měsíc byl pro mě vůbec naprosto zlomový.
Přežijeme to vůbec? A pokud ano.. Chtěla bych si splnit dvě věci.
1) Vzít si Constantina.
2) Jet někam k moři.. Třeba do Egypta..Tuniska.. V podstatě kamkoli. Jednoduše řečeno odpočinout si. Opustit na pár dní tuhle zemi.
Ponořila jsem se trochu hlouběji do horké vody. Bylo mi příjemně. V tyhle chvilky se dalo skvěle zapomenout na všechny ty příšernosti, co se za poslední dobu staly. Prostě vypnout. Nemyslet.
Povzdychla jsem si.. Kéž by to šlo.
Pokaždé, když jsem se podívala k oknu jsem se bála že uvidím chladné, blankytně modré oči. Málem jsem se zbláznila leknutím, když před oknem přeletěl havran. Pitomá zvířata..
Usoudila jsem, že už vylezu z vany.
***

**Secret minuit** || 36. Díl: Alex est mort.

21. march 2010 at 20:23 | Nikyta*
Smykem jsme zastavily před domem. V těle nám stále proudil adrenalin z rychlé jízdy. Nevím proč, ale teď jsme si už byla vážně jistá, že tam Sauriel byl, když jsem tam jako malá chodívala. Musela jsem se někomu vypovídat. Ale Constantinovi ne. Potřebovala jsme se vypovídat..kamarádsky..?! Musím za eL..
"Jdu za eL...řeknu jí o Alexovi.." Oznámila jsem Constantinovi. Už už se chystal jít za mnou. "...Sama..pokud ti to nevadí.." Dodala jsem a políbila ho. Zaraženě se na mě podíval, ale nakonec přikývl. Chce snad odposlouchávat za dveřmi? Už ho vidím, jak jak jsou s Erikem namačkaní u klíčové dírky... Radši jsem tu představu zapudila s tím, že budu kontrolovat dveře.
***

**Secret minuit** || 34. Díl: Réveil

21. march 2010 at 19:20 | Nikyta*
Něco mi došlo. Jestli se eL probudí, a uvidí Erika, bude jí jedno,kolik stehů si zpřetrhá. Jednu mu ubalí.
"Měli bychom jít za eL.."Stiskla jsem rty do tenké linie. Alison na mě nechápavě hleděla a tak se rozhodla odejít. Constantin mě pochopil a vstal.
"Půjdu s tebou."Pousmál se, a podal mi ruku. Přijala jsem ji a vyšla ze dveří.
Když jsem otevřela dveře, Erik se skláněl úzkostlivě nad Leou.
"Ehm..Eriku..nevím, jestli je nejlepší nápad, aby viděla zrovna tebe.." Otočil se ke mě. V očích se mu střídalo nepochopení a zlost. Pak mu to došlo. Jen nejistě přikývl a odešel.
Posadila jsem se na jeho místo. Constantin se postavil za mě a sledoval s podivným výrazem Leu. Pohlédla jsme na ni také. Už se probírala.
"Leo.." šeptla jsem.

**Secret minuit** || 33. Díl: Lea is back!

19. march 2010 at 20:52 | Nikyta*
Ze všech těch nových příchozích mě rozbolela hlava. Když byl alespoň relativní klid, sesunula jsem se Constantinovi do náručí. Útěšně mě pohladil po vlasech a políbil mě.
Rozhlédla jsem se kolem. V obývacím pokoji hlavní ubytovny naší armády bylo spoustu upírů. Mě ale praštilo do očí jediné: Miranda se plazila po Erikovi, jako popínavý břečťan. Zkřivila jsem obličej do zuřivé grimasy. Constantin mě lehce uchopil za paži a kývl vyjukaně hlavou ke dveřím.
Ve dveřích stála Lea, kterou podpíral nějaký vlkodlak. Lea měla tělo zubožené, jakoby spadla do drtiče na maso.

**Secret minuit** || 32. Díl: Nouvelle substance

19. march 2010 at 17:57 | Nikyta*
Moje mysl šílela. Konečně mám zpět všechny smysly. Teď se k nim ale přidalo ještě něco. Nevím proč, ale měla jsem pocit, jakoby všichni kolem mě byly s modelíny. Že by Tvárnost kostí? V duchu jsem se rozesmála. Pomalu jsem se posadila.
Constantin se spokojeně usmíval. Byl se sebou spokojen, že mě bez problémů uchvátil. Teď patřím k Tzimisce. Jestli se eL někdy vrátí, bude neuvěřitelně překvapená! Možná znechucená? No každopádně si to zaslouží.
"Proč tak koukáte?" Zeptala jsem se pomalu Alison, Dimitrije, Erika a Samanthy, kteří na mě koukaly jako na někoho, kdo má být už pět let mrtvý.

**Secret minuit** || 31. Díl: Décision

17. march 2010 at 21:02 | Nikyta*
Na tu otázku znám odpověď. Ano, jsem.
V tuhle chvíli jsem zranitelná jako moucha. Doslova. Pak mě ale napadla, sice ujetost, ale dávalo to smysl. Odvedla jsem Constantina stranou.
"Poslyš..Myslíš, že mi chtěl vzít schopnosti?!"Vykulil na mě neznatelně oči. Bylo v nich zaskočení, které ale okamžitě vystřídal hněv.
"Jestli chtěl.." Zavrčel a stiskl pevně ruce v pěst. Pak se opět uvolnil. Pevně mě objal, ale ne tolik pevně jako včera večer. Moje lidské tělo bylo neuvěřitelně křehké. Podívala jsem se mu znovu do tváře. Když se ke mě shýbl, aby mě políbil, v očích měl cosi jako...touhu? Okamžitě mi to docvaklo. Teď jsem člověk. Mám žíly plné horké krve. Odtáhla jsem se od něj. Nedalo mi to a usmála jsem se.
"Chtěl..Chtěl by jsi ochutnat co?" Zeptala jsem se pobaveně. Trochu provinile, ale s úsměvem mi sjel pohledem ke krku. Pak se mi opět podíval do očí. Pomalu přikývl. Už jsem se málem začala smát. Nevím proč, ale přišlo mi to děsně vtipné. Jeden si myslí že už krev bude jenom pít, a pak takovýhle zlom a...Prostě je to k smíchu.

**Secret minuit** || 30. Díl: Entouré par les vampires, mais vous-même ..

17. march 2010 at 15:00 | Nikyta*
"Ššš...ššš....To bude v pořádku Nik.." Constantin mě pohladil po tváři a já prudce otevřela oči. Ode dne, co Lea odjela jsem měla každou noc příšerné noční můry. Nebylo to nic určitého. Pouze tma, strach a děs. Každou noc jsme křičela hrůzou, která mě doprovázela ve snu. Erik, stále neskonale zdrcený, se kvůli tomu odstěhoval do jednoho pokoje k Alison a Dimitrijovi. Spal tam na gauči. Constantin mě vždy probouzel těmito slovy, jako záchvěv světla v nekonečné tmě, z nočních můr a zůstával se mnou vzhůru dokud jsem únavou neusnula. Dnes jsem ale už spát nemohla. Dnešek byl den 'D'.

**Secret minuit** || 29. Díl: Traître?

16. march 2010 at 20:11 | Nikyta*
Když Lea na chvilku odešla, přitiskla jsem se ke Constantinovi. Nevím proč, ale měla jsem špatný pocit. Do teď se mi sice podařilo uchránit před Saurielem v mé hlavě všechny informace...Ale v tom to nebylo. Svraštila jsem obočí a rozhlédla se kolem.
"Půjdu se podívat za eL.." Řekla jsem nakonec. Upíří rychlostí jsem vyběhla schody a zaklepala na dveře Leyina pokoje.
"eL..To jsem já..Můžu dál?" Nic. Jen ticho. Stiskla jsem kliku. Bylo odemčeno a uvnitř nikdo. Jen na nočním stolku ležel dopis. Nebyl ale určený mě. Oči se mi zastavily u otevřeného okna. Unesl ji někdo?! Vyklonila jsem se z okna. V tu chvíli se ozvalo kvílení pneumatik a černý mercedes vyjel z garáže. Vytřeštila jsem za ním oči. Takže..Lea utekla?!
Vzala jsem dopis a sešla po schodech. Cítila jsem v sobě strach, prázdnotu a chlad. Copak nás vážně opustila?! Když jsem vstoupila do obýváku, ostatním okamžitě došlo, že něco není v pořádku. Beze slova jsem došla k Erikovi a podala mu dopis. Přelétl ho očima. Jakmile jeho oči přejely poslední řádek, zorničky se mu rozšířily. Přelétl řádky očima ještě jednou. Ve tváři se mu nejdříve usadila zlost. Pas bezmoc. A nakonec absolutní smutek. Bylo vidět, že má co dělat aby nezačal plakat. Já se za top nestyděla. Po tváři mi sjela první slza.
"Co se děje?" zeptala se potichu Alison.

**Secret minuit** || 28. Díl: Armée de terre, ou une paire de vampires incompétent?

16. march 2010 at 18:40 | Nikyta*
"Halo? Jennyfer? Tady Constantin..Pamatuješ se na....Jo...Aha...Hm...Čau." Constantin rozzuřeně zmáčkl tlačítko pro ukončení hovoru."Tss...Ta mrcha mi pořád dává za vinu smrt toho jejího ghůla.." Podotkl jízlivě a podíval se na seznam aby vytočil další číslo.
V druhém křesle seděla Lea s Erikem. Erik si právě s úsměvem odškrtl další jméno. Všichni jim zatím vyšli. Všichni zatím souhlasily. A na mém a Constantinově seznamu? Zatím vyšla jedna - Any.
Rozčíleně vymačkal další číslo a zvedl si mobil k uchu."Ahoj Samme. Tady Constantin. Jo..Jo Constanin Savio. Hele..potřeboval bych od tebe vyplatit těch deset tisíc..Aha...ty je nemáš? Ale mohl bys mi je vrátit jinak.. Ne..Nemyslim krev tvojí ghůlky.." Obrátil oči vsloup,"Ale máme tady problém s jedním starým upírem. Jo..Jo potřebovali bychom pomoct. Pomůžeš? Super!" Zářivě se usmál, tím nejdokonalejším úsměvem, a odškrtl si druhé jméno v seznamu."Díky Samme moc. Jo a hele..Kdybys znal ještě někoho, vem ho sebou. Jsme na mém letním sídle. Ok...Zatím se měj." Zavěsil a s tím samým úsměvem se na mě podíval."Super. Můj známý Samm přijede." Oznámil s neskrývaným nadšením.

**Secret minuit** || 27. Díl: Recherche

15. march 2010 at 19:28 | Nikyta*
Vyprávěli jsme Dimitrijovi a Alison, co jsme slyšeli ve zprávách. Dalo by se říct, že všichni jsme se těšily na noc. Myslím že dokonce všichni ze stejného důvodu. Výhoda byla i to, že tři ložnice (nechápu na co jich tu má Constantin tolik, ale teď se to hodí) jsou v naprosto jiných částech domu.
Nakonec jsme se shodli a tom, že zítra dáme dohromady seznam upírů, co známe a začneme svolávat provizorní armádu. Ale teď jsme se všichni rozešli do ložnic, pořádně si užít svých protějšků (bylo dosti vidět, že Lea s Erikem se vyloženě nemohou dočkat až budou o samotě. Faktem je, že zatím neměli možnost).
 
 

Advertisement