close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

**Secret minuit**

**Secret minuit** || 6. díl: Ligne

28. february 2010 at 14:29 | Nikyta*
Já vím..dneska další díl..=D ale nějak mě to baví..xDD

Po večírku jsem se s Constantinem začala stýkat.. No..trochu více.
Za Leou a Alexem jsem nebyla už děsivě dlouhou dobu. A tak jsme se rozhodla tam zajít. Dozajista se ještě scházejí na tom samém místě jako dříve.
Jenom jsem se zašla do centra najíst a vyrazila.
Když jsem došla na jejich místo, čekal mě celkem šok. Alex měl v náručí dívku, na první pohled elfku, s bříškem. Okamžitě bylo poznat že je těhotná. Lea byla v náručí jakéhosi kluka. Upír, pomyslela jsem si. Nejspíš čerstvě uchvácený. Černé, krátké vlasy, alespoň o dvě hlavy větší než Lea, vypracovaná postava a modré, pronikavé oči. Lea měla ve tváři výraz absolutní blaženosti. Teda..do chvíle než mě uviděla. Okamžitě se vyškubla upírovi z náručí a vyrazila ke mě.
"Co si sakra myslíš, že tu děláš ty Giovannijská zrádkyně?!" Křičela na mě za chůze.
Na něco takového, jsem byla připravená. Všichni další přítomní (několik Malkavianů, Alex a ta elfka, Alison, Cath a ten neznámí upír) ke mě stočily pohled. Alison měla stejně rozzuřený pohled jako Lea.
"Přišla jsem na návštěvu." Odpověděla jsem kysele. "Hele, Leo.. To, že se stýkám i s jiným upírem, je moje věc. Vím že vaše klany jsou v otevřené válce, ale pochop. Já mám svojí hlavu a nehodlám se stavět na stranu jiného klanu, než je můj, když už."
Po těchto slovech Alisonin hněv trochu vychladl, stejně jako Leyin. Ale ta se ho mermomocí snažila znovu vyvolat.
"Tim to nezamluvíš!!" Vykřikla na mě a vlepila mi facku.
Teď jsem byla pro změnu naprosto rozzuřená já. Obrátila jsem k ní svou tvář, plnou hněvu. Lea bezděky couvla.
Neznámí upír k ní přiběhl a obranitelsky se před ní postavil. Rozzuřeně jsem se na něj podívala a pomocí Wraiths ho odhodila pryč. Pak jsem se zaměřila na Leu, kterou jsem doslova přikovala k zemi.
Pak jsem poklekla a přiložila obě ruce na zem. Za chvilku se ze země začala vyhrabávat tlející mrtvola. Necromancie je úžasná disciplína, pomyslela jsem si.
Nově vytvořená zombie se podle mého nevyřčeného rozkazu dobelhala k Lee, které chytily ruce a držela jí je za zády.
Přešla jsem k ní a výhružným hlasem jí varovala: "Tak to ne zlatíčko. Takhle se MNOU nebudeš mluvit, ani jednat." Teď jsem vlepila facku já jí, kývla na zombie, která se ihned rozpadla v prach.
Střelila jsem výhružným pohledem po ostatních a chtěla jsem říct ještě něco jejich směrem, když tu mě najednou kdosi objal kolem pasu.
"Přišel jsem o něco..?" Zeptal se Constantin. Zraky všech se obrátily k nám. Stáhla jsem oči do úzkých štěrbin a dívala se na Leu jak se tře tvář, kam dopadla má dlaň. Leyin upír se mezitím znovu vydrápal na nohy a pomohl Lee aby se napřímila. Constantin mě políbil do vlasů a medovým hlasem se mě zeptal jestli nechci jít.
Ještě jsem střelila pohledem k Lee a přikývla na jeho slova.
Když jsem se otočila, Lea špitla: "Promiň.." a v její mysli jsem četla výčitky že se nechala ovládnout hněvem. Teď byl ale čas na mě, abych se nechala ovládat hněvem a rozzuřená odešla s Constantinem po boku, sledována pohledy plnýma strachu od ostatních.

**Secret minuit** || 5. díl: l'amour, ou le jeu?

28. february 2010 at 13:21 | Nikyta*
Bla jsem na cestě za Constantinem. To, proč Lea tenkrát tak reagovala, mě sice zasáhlo, ale ne na tolik, abych se s ním přestala scházet.
Jednou chtěl zabít tu holku, Alison i Cath. S Leou jsme měli celkem drsnou výměnu názorů. Vždyť lidé jsou pro nás jako.. jako dobytek. Lidé dobytek také zabíjejí, aby sami přežily!! A ještě k tomu, Constantin nevěděl, že Alison spadá pod Leyinu a Alexovu ochranu. O Cath ani mluvit nebudu.. Tu chce zabít snad každý.
Snažila jsem se ignorovat hvízdání různých večerních ptáčků, když mě viděli. Karmínově rudé šaty ke kolenům krásně ladily k mé bílé pokožce a černým vlasům vyčesaným do drdolu. Věděla jsem, že mi to sluší, a byla jsem šťastná.
Už ho vidím.
Stojí před smluveným podnikem, kde je večírek. Jeho sestra, která se snaží zapadnout mezi lidi má maturiťák. A pozvala Constantina. No..a on pozval mě. Stál tam, v černém obleku, vlasy do culíku, s několika prameny do dokonalého obličeje, ve kterém se rýsoval dravčí úsměv a jeho nádherné oči mě sledovaly. Bezděky jsem se na můj vkus až moc stydlivě usmála a došla k němu.
"Bonjour gorgeous" Pozdravil a mírně se uklonil. Jeho pozdrav ve mě vyvolal vlnu radosti.
"Belle soirée à vous." Oplatila jsem mu pozdrav a přijala jeho rámě.
Uvnitř jsme si daly kabáty do šatny a když uviděl moje šaty, zdálo se mi jakoby mu zazářilo v očích. "Sluší ti to." Pochválil mi je.
"Merci..tobě také."usmála jsem se.
Vzal mě za ruku a vedl mě k poměrně malé dívce, s zářivým úsměvem v bledé tváři. Kaštanové vlasy jí splývali volně po ramenech a jakmile nás uviděla, usmála se ještě víc.
"Bonjour!!!" vykřikla radostně když byla už u nás.
Constantin mě pustil a představil nás. "Anyrose, tohle je Niky. Niky, tohle je Any." Usmál se na obě a já Anyrose podala ruku, kterou s úsměvem přijala.
"Těší mě Niky. Od doby co tě zná o tobě pořád mluví." Constantin si rozpačitě odkašlal a obdařil Any vyčítavým pohledem.
"Také mě těší." Opáčila jsem s úsměvem a pustila její ručku.
Constantin mě pak objal jednou rukou kolem pasu, obdařil Any ještě jedním už žertovně rozzlobeným pohledem a odvedl mě k jednomu stolku se dvěma skleničkami červeného vína.
Pak začali hrát a ostatní se začali zvedat k tanci. Constantin se najednou z ničeno hoc zvedl,
a za ruku mě táhl doprostřed parketu. Začaly hrát tango. Přitáhl si mě k sobě a tvrdě mi hleděl do očí, ačkoli se mu rty zvlnily do skoro radostného úsměvu.
Zanedlouho okolo nás ostatní udělali kruh a jen přihlížely na náš vášnivý dravčí tanec. Nepřestali jsme se jeden druhému dívat do očí, jakoby námi proudil proud. Dokázala jsem pouze tančit. Nedokázala jsem se ani radovat z toho, že jsem chodila do tanečních a vášnivě se věnovala tanci dříve a že nyní to konečně zúročím.
Při poslední otočce se zastavil za mnou a přitiskl si mě k sobě ještě těsněji. Přejel mi rty po paži až ke krku, kde se zastavil a s bezelstným úsměvem a dravčím pohledem se mi díval do očí. Pak mě znovu roztočil a tančily jsme dokud skladba neskončila.
Když jsme se zastavily, naši nezvaní pozorovatelé vypukli v ohromný potlesk.
My jsme je ale nevnímali. Upřeně jsme si hleděli do očí a najednou jsem ucítila jeho chladné rty na svých.
Když jsme se vzpamatovala, už se obličejem vzdaloval od mého s potěšeným úsměvem na rtech. I já jsem se usmívala.
Když se většina hostů rozutekla do hotelových apartmá, nebo prostě domů, vyrazily jsme i my.
Doprovodil mě až k mrakodrapu, kde bydlím a na rozloučenou mě znovu políbil.
"Au revoir ma chérie." Rozloučil se a posílajíc mi vzdušný polibek zmizel ve tmě.

**Secret minuit** || 4. díl: Sexy danger

27. february 2010 at 9:48 | Nikyta*
Už je to nějaký ten pátek, co se stýkám se skupinou Alexe a Ley. Po tom incidentu s Cath mě mezi sebe přijali skoro...přátelsky? Nedokážu uvěřit že tohle slovo používám.
No každopádně chodíme do klubů na jídlo většinou společně.
Cath se přede mnou stále klepe, když se na ní podívám. Musím Lee někdy poděkovat že mi udělala takovouhle reputaci.
Právě jsem byla na cestě na místo srazu. Nějak.. Já ani vlastně nevím jak.. Asi jsem se dívala na zem kde je připlácnutá žvýkačka abych do ní nešlápla, možná jsem jenom sledovala pravidelný rytmus kroků mých černých conversek. Co já vím.. No každopádně jsem do kohosi narazila. Jakmile jsem vzhlédla, ztuhla mi krev v žilách. Sakra! Do teď nebyl v Paříži skoro žádný upír, a teď do nich doslova narážím!
Přede mnou stál přenádherný upír. Na první pohled do jeho mysli jsem věděla že Tzimisce.
Jen tam tak stál, jeho dlouhé černé vlasy polétávaly ve větru, jeho ostré rysy ještě podtrhávalo světlo okolních lamp a v jeho zlatých očích se zračilo udivení ale zároveň rozhodnost kdykoli zaútočit. Musela jsem vypadat směsně. Cítila jsem že se na něj koukám zaujatým a skoro zbožňujícím pohledem protkaným údivem nad jeho krásou, ale nedokázala jsem se tak přestat dívat.
Naklonil hlavu mírně na stranu a jeho dokonalé rty se zvlnily do úsměvu. Teprve tohle mě vytrhlo z toho podivného tranzu a nasadila jsem opět pohled, který byl alespoň z části normální.
"Buď zdráva." Pozdravil zdvořile a pokývl ke mě hlavou.
"Belle soirée pour vous." Pozdravila jsem ho a nasadila úsměv. Pokývla jsem k němu také hlavou a uvědomila si, že přijdu na sraz s Leou a Alexem pozdě. Stále visíc pohledem na něm jsem kolem něj pomalu proklouzla. Neodtrhával svůj pichlavý pohled z mých očí. Musely být jako zlato a stříbro.. Jak krásně by k sobě ladily..krása protikladů.. Rychle jsem zastavila ty myšlenky a radši se rychle omluvila. "Omluvte mne prosím.." rozpačitě jsem se usmál a konečně se k němu obrátila zády.
"Stůjte.." Ozval se za mnou jeho hlas se skoro panovačným tónem v hlasu.
Za chůze jsem se k němu otočila. "Musím už být jinde. Au revoir!"
"Řekl jsem stůjte." Teď byl v jeho hlase výhružný podtón. To mě celkem naštvalo a tak jsem se zastavila. Ale ne proto, že to řekl. Měla jsem v úmyslu mu jednu vrazit. Majetnicky se usmál a ladným krokem ke mě přišel. Už jsem sevřela ruku v pěst a promýšlela si útok, když znovu promluvil hedvábným hlasem, "chtěl jsem se vás zeptat, jestli by jste nezašla na sklenku. Tady za rohem znám skvělý podnik s ještě lepším vínem." Málem mi poklesla dolní čelist a ruku kterou jsem měla zaťatou v pěst jsem bezděčně uvolnila.
Přikývla jsem hlavou a zkroutila rty do pokřiveného úsměvu. Nabídl mi rámě a já ho automaticky, bez přemýšlení přijala.
Podnik byl opravdu krásný. Skvěle zařízený a víno bylo opravdu vynikající. Povídali jsme si, smáli se.. Jmenuje se Constantin. Má dokonce i titul, Sir. Jakmile to řekl,, probleskl mi hlavou obraz hermelínu a v duchu jsem se zasmála.
Do Paříže přišel teprv nedávno. To vysvětluje to, že jsem ho tu nikdy neviděla.
Pak nám číšník oznámil, že už zavírají. Vůbec jsem si neuvědomovala jak dlouho jsme mluvily, ani kolik jsme toho vypily. Chtěla jsem zaplatit svou útratu ale on mě gentelmansky předběhl a zaplatil za oba.
Když jsme vyšli, z poza rohu se vynořila Lea a spol. Jakmile nás uviděla, po tváři se jí rozlil výraz naprosté hrůzy a o několik kroků couvla. Pak se vzpamatovala, čapla Alexe a utekli zpět odkud se vynořily. Opravdu divné. Napojila jsem se na Leinu rychle se ztrácející se mysl. Každý sval v jejím těle řval jediné: Nebezpečí!

**Secret minuit** || 3. díl: De nouveaux amis?

26. february 2010 at 12:45 | Nikyta*
Po tom divném včerejším setkání se začínám chovat obezřetněji než kdy dříve. Netušila jsem, že tady, v Paříži, obzvlášť v téhle její části jsou nějací další upíři.. Z té představy, že ubude potrava, která měla být jen má, patřit i jiným se ve mě probouzela podrážděnost.
Začala jsem pociťovat dotěrný pocit začínajícího hladu a vydala se na lov. Plánovala jsem jít do jednoho nočního baru asi dva bloky od mého bytu.
Bylo tak doslova přecpáno. Jídla až až. Dokonce jsem si mohla vybírat. Pak mi padl do oka jeden kluk, zdálo se že celkem bohatý. Dovedla jsem ho do jakési místnosti pro úklid, od které někdo nechal klíče v zámku.
Když už jeho mrtvé tělo spadlo na zem bez dechu, a jeho bankovky mi spokojeně seděli v zadní kapse kalhot, jsem to narafičila tak, aby to vypadalo jako sebevražda.
Když jsem vycházela z chodby kde byla ona místnost, málem mi poklesla dolní čelist. Na druhé straně místnosti, stála Lea s Alexem, jedním ghúlem a lidskou dívkou.
Lea se zrovna hádala s tím ghúlem a Alex byl přikloněn spíše na opačnou stranu než Leinu. Ta dívka byla zřejmě Alexův ghúl.. Za prvé jsem to poznala podle Alexova přístupu a zadruhé podle duševního pouta těch dvou. Lea jí říkala Cath. Cath měla tmavě hnědé vlasy a byla o něco větší než Lea.
Ta Lidská dívka tam jen stála a bezmocně se dívala po těch třech. Nebyl to ale normální člověk. Zřejmě čarodějka nebo kouzelnice. Věděla, kdo Alex, Lea i Cath jsou.
Lea najednou umlkla a rozhlédla se kolem. Když mě spatřila, na chvilku se jí rozostřil pohled, ale pak jí v očích zablikaly zlomyslné jiskřičky. Čapla Cath za ruku a vlekla ji mým směrem.
Hodně mě to rozhodilo a tak jsem jen stála a čekala co se stane.
Lea se zastavila přede mnou a Cath strčila mým směrem. Pak na mě ukázala a výhružně Cath řekla: "Vidíš Cath?! To je ta zlá upírka, která pije jenom z Ghúlů, kteří už někomu patří! A jestli budeš furt tak..tak...no taková, jaká seš, tak budeš její další chod!!"
V duchu jsem se rozesmála. Alex s tou dívkou zatím přišli k nám a oboum jim trochu cukaly koutky. Cath mezitím viditelně zbledla a Lee naskočil vítězný výraz. Jen jsem se výhružně na Cath usmála a kývla hlavou. Pak jsem si několika prsty utřela koutek a podívala se na Leu jako bychom byli staří přátelé. "Mimochodem děkuju za ten typ na ghúla.." Ukázala jsem palcem za sebe směrem k místnosti pro úklid, "výborná pochoutka."
Teď už měla ta dívka, Alex, i Lea co dělat aby smíchem neprozradily pravou váhu věci. Cath zbledla ještě víc, a postavila se za Alexe, aby jí bránil.
Naklonila jsem se k ní s dravčím úsměvem. "Buď hodná, maličká, a nic se ti nestane." Znovu jsem se narovnala a podívala se na Leu, která měla v očích děkovný výraz.
"Co tu vlastně děláte?" Zeptala jsem se nakonec.
"Bavíme se." Usmál se Alex.
Podívala jsem se na lidskou dívku a podezřívavě naklonila hlavu na stranu. Lea okamžitě pochopila a zazářila úsměvem. "Ovšem..! Ehm, tohle je Alison."
Představila dívku. "Těší mě.." Vypravila ze sebe Alison.
"Mě též. Jmenuji se Nikyta." Oznámila jsem jí.
Cath se stále klepala za Alexem a ustrašeně si mě prohlížela.
"Ehm..asi se divíš že jsem tu s nimi a že nejsem ghúl ani nic podobného.." vypravila ze sebe Alison. Teprv teď jsem se napojila na její mysl a věděla o co jde dříve, než pokračovala "Chci se stát upírem.. a tady Lea s Alexem mě zaučují."
Jistě. To mě mohlo napadnout. Občas se to tak dělá. Jen jsem přikývla a pousmála se. Zdá se, že mám nové přátele.

**Secret minuit** || 2. díl: Mysterious Réunion

24. february 2010 at 18:40 | Nikyta*
V mém bytě jsem si uvědomila téměř děsivou skutečnost. Už velice dlouhou dobu, jsem neudělala patřičná bezpečnostní opatření. Nenapsala rodině. Nevyzvedla poštu aby se neřeklo. Nic. Zmučeně jsem vydechla. Tyhle věci tak nerada dělám. Psát rodině tucty květnatých blábolů o tom, jak chodím do školy, jak mi jde učení.. Vzpomněla jsem si na zklidňující cvičení, které se pokoušela mě naučit psycholožka. Bylo to v době, kdy jsem se stala upírkou, a matka s otcem si to samozřejmě vyložily tak, že mi něco je, když jsem tak pobledlá, když nechodím ven tak často jako jindy a když už, tak že ani nevědí kam jdu.. a bla bla bla.
Naškrábala jsem dopis čistě bez emocí, obsahující informace, které jsou nezbytně nutné a podívala se, kolik je hodin, stihnu-li to ještě na poštu. Sláva. Bylo kolem deváté ale ženská, která vede poštu poblíž mého bytu odchází vždy až kolem desáté a tak jsem doslova vystřelila z bytu.
Dopis byl odevzdán na poštu a mě se nechtělo ještě domů. Noční Pařížské ulice byly přenádherné. V uličce kde jsem dnes v noci jedla už byla policie a ohledávali spálené tělo, ze kterého ovšem už nic moc nezbylo. Okolo stály vyděšené ženy a zaskočení páni. Opodál skládali vybavení hasiči. Tyhle lidská hemžení mě vždycky dokáží nesmírně pobavit.
Zvedla jsem zrak a téměř zalapala po dechu. O pouliční lampu se opíralo několik dívek. Mou pozornost upoutala dívka ve středu hloučku, vedle které stál chlapec. Ta dívka měla hnědé, rovné vlasy a celkem nenápadné oblečení. Ale přesto jsem z ní cítila její pravou podstatu. Byla jako já. Klan jsem odhadovala na Tremere, nebo Tereador. Chlapec vedle ní byl také upír, ale u něj jsem si byla klanem jistá. Toreador. Měl dlouhé rudé, kudrnaté vlasy a černou košily s úzkýma džínama. V hloučku jsem vycítila ještě několik dalších upírů. Několik Malkavianů a možná i jednu z Dcer Disonance. Nevěděla jsem přesně. Ta dívka vzhlédla a zachytila můj pohled. Rozšířily se jí zorničky, když mě spatřila. Napojila jsem se na její mysl a čekala co udělá. Jen nepatrně loktem strčila do chlapce a potichu, ale pro mě zcela jasně mu řekla: " Alexi..! Támhlecto je Giovanni..ne?"
Chlapec, nyní jsem již věděla že se jmenuje Alex, se spolu s několika dalšími upíry otočil mým směrem. Mezitím jsem si srovnala myšlenky a zcela se uklidnila. Opět jsem nasadila tu chladnou eleganci a opětovala jsem pohledy všech, kteří na mě civěli v očima tak rozevřenýma, div jim nevypadly oční bulvy. Nedalo mi to a usmála jsem se nadřazeným úsměvem.
"Nečumte tak, nebo si z vašich očí udělám hopiky." řekla jsem jejich směrem s klidem na duši a pozorovala, jak budou reagovat. Několik malkavianů se rozesmálo. Blázni jedni. Ta dívka mě stále sledovala stejným pohledem a Alex se pokusil nepozorovaně přiblížit ke mně.
"Kam jdeš, Alexi?" zeptala jsem se ho. Viditelně s sebou trhl a zastavil se. Zřejmě nevěděl co na to říct.
"K-Kdo si myslíš že jsi?" Odvážila se konečně říct ta dívka.
"Já jsem Nikyta." odpověděla jsem jí ležérně. "Ale stále nevím, kdo jste vy."
Dívka se trochu vzchopila a probodla mě pohledem "Já se jmenuji Lea." řekla rádoby tvrdým hlasem.
Alex se už také vzchopil a majetnicky se před Leu postavil. Teď jsem se musela zasmát nahlas. "Neboj se. Neútočím na slabší." uklidnila jsem ho stále se smíchem. Teď bylo vidět jak je rozpačitý ale zároveň rozzuřený.
"Proč si myslíš, že jsme slabší?" řekl výhružným hlasem.
"No. Ty jsi.." nasála jsem vzduch a napojila se na jeho mysl."Toreador nemýlím-li se. Ona," ukázala jsem na Leu,"Je zřejmě Tremere. V davu vašich..společníků, cítím ještě několik Malkavianů. Společnost nic moc koukám."
Teď už byl opravdu rozzuřený. Díky napojení na jeho mysl jsem cítila jak se chystá ke skoku. Ale nějak mu to zdá se nešlo. Zmateně se pokoušel hýbat rukama. Neúspěšně.
"Slyšel jsi někdy o umění Wraiths?" zeptala jsem se s úšklebkem. Pochopil, a zdálo se mi, že i posmutněl.
Lea neměla zřejmě co dodat. Už mě začali nudit. Alexe jsem nechala Alexem a vykročila vpřed.
Lea za mnou ještě křikla "Ještě se uvidíme. Tomu věř."
"Au revoir!" křikla jsem na ní, aniž bych se ohlédla a jen k ní mávla přes rameno rukou.
Pak už jsem zamířila k bytu, pobavena a znepokojena, že je tu další upíří společnost.

**Secret minuit** || 1. díl: Le match commence!

23. february 2010 at 22:01 | Nikyta*
Posadila jsem se na chladný kovový trám, na vrcholu Eiffelovy věže. Rozhlédla jsem se po mé milované Paříži, po mém domovu a zároveň lovišti. Byl to úchvatný pohled. Tolik malých hloupoučkých lidiček, mihotajících se v nekonečném víru povinností a zábavy nočního velkoměsta. Věděla jsem, jakožto upírka patřící do klanu Giovanni, jak krásné je žít a jak krásně hořká je síla smrti i znovuzrození. Pamatuji si na můj přijímací ceremoniál.. Znovu jsem se rozhlédla po Paříži hrající všemi barvami, ačkoli byla hluboká noc.
Člověk by měl jisto jistě závrať. Já ne. Z toho vždy pociťuji nepřekonatelnou radost. Radost z toho, že patřím do koloběhu tohoto města, této země. A z toho, že nejsem slabá jako ti červi tam dole pode mnou.
Začala jsem pociťovat hlad, a tak jsem se rychle dostala na pevnou zem. Abych nevypadala moc podezřele jsem si zapla svou oblíbenou koženou bundičku až ke krku. V Březnu je tu kolem celkem chladno.
Proti mě šel celkem sexy, blonďatý kluk. V duchu jsem děkovala, že jsem Wraiths, Lovkyně a Loutkařka*..
Zaměřila jsem se na jeho mysl a už ho hnala do postraní temné uličky. Pokradmu jsem se rozhlédla a vešla za ním.. Znepokojeně se rozhlížel a když mě zaměřil, prohlédl si mě od mé černé kudrnaté hřívy po ramena až k mým černým converse botám na nohách tak trochu zděšeným a uchváceným pohledem. Pak už nebylo těžké ho trochu popostrčit a zakousnout se mu do jeho krásného a hřejivého hrdla. Kousnutí od upíra klanu Giovanni, je většinou bolestivé a tak mě ani v nejmenším nepřekvapilo když s sebou prudce trhl. Pak jsem jen pila, a pila a pila, dokud jsem v náručí nedržela jen jeho mrtvé, chladné tělo.
Na chvilku mě napadlo, jestli ho nemám uchvátit, ale neměla jsem náladu někomu dávat krev a snad si i umazat oblečení. Takže jsem jeho tělo nejdříve pořádně prohlédla. V kapse měl bankovky srolované do ruliček. V duchu jsem zajásala, jaké jsem to měla štěstí. V druhé měl mobil, celkem pěkný, ale já měla už od jednoho podobného floutka novější verzi, a tak jsem ho hodila do kontejneru, kam později přišlo i tělo toho ubožáka. Z kapsy jsem vytáhla svůj zapalovač a zapálila noviny které v kontejneru byly. Chytilo to celkem rychle a já se po té ještě rychleji vytratila, než se okolo začnou sbíhat lidé.
Zamířila jsem do svého krásně a draze vybaveného bytečku v horním patře jednoho z mrakodrapů s výhledem na Eiffelovu věž.

* Wraiths znamená Něco jako duch určité skupiny vampýrů z klanu Giovanni. Jsou to určité cesty, které jedinec následuje. Jsou to potencionální zbraně, ale mohou být stejně nebezpečné svému nositeli jako jeho nepříteli.
Lovci - ti, kteří vytvářejí chaos v reálném světě
Loutkáři - ti, kteří manipulují se smrtelnými

**Secret minuit**

23. february 2010 at 21:31 | Nikyta*
Takže...budu psát nový příběh na pokračování, ale trochu netradiční. Bude z pohledu záporňačky, jménem (jak jinak) Nikyta..>)) alespoň se budu moct vyřádit jinde než na svém okolí v reálném světě..=))
 
 

Advertisement